Václav Žák

Zmatky kolem technoparty

Václav Žák

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se ve Velké Británii rozmohla móda životního stylu rave. Při pohledu do slovníku zjistíme, že to slovo znamená „vyzuřit se“. Rave vznikl z protestu proti vývoji populární hudby a kultury nočních hudebních klubů. Zpočátku šlo o akce stylu „udělej si sám“. Vyznavači si konspiračním způsobem smlouvali dostaveníčka na nejrůznějších místech, kam přijížděly zvukové soupravy, které nepřetržitě 24 hodin chrlily technohudbu. Účastníci tancovali, pili, často fetovali, až do naprostého „vyzuření“. Pak se party zase rozjela. Společenským problémem se tyto akce staly kvůli distribuci drog a také svou masovostí – postupem času se na ně sjížděly tisíce lidí.

Trvalo několik let, než přišla reakce státu. V té době vládla v Británii konzervativní strana. V roce 1994 byla přijata rozsáhlá novela zákona o veřejném pořádku. Šlo o tvrdou normu, adekvátní situaci, kterou měla řešit. V okamžiku, kdy se party rozeběhne, bývá už policie bezmocná.

Takže policie dostala kompetence k tomu, aby zatkla občany, kteří rave připravují (dva a více), čekají, až rave začne (deset a více), nebo se rave účastní (100 a více). Uniformovaní policisté smějí v okruhu 5 mil (8 km) zastavit kohokoliv, o němž domnívají, že se chce rave zúčastnit, a poslat ho pryč. Kdo neposlechne, může dostat 1000 liber pokuty (přibližně 45 000 korun). Speciální omezení může policie také uplatňovat vůči majitelům zvukových aparatur.

Jak se s podobným jevem vypořádáváme u nás? V českém prostředí jsou zásahy státu na ochranu veřejného pořádku obtížné: po staletí byl stát nástrojem represe, nikoliv ochrany. A tak používání represivní moci státu nevidíme rádi. Většina z nás si sice nepřeje, aby v noci nemohla spát kvůli dunění technohudby, ale nepřeje si ani zásahy policie.

Sklon k anarchii je jedním z našich základních kulturních stereotypů. Když ODS před časem vyvěsila na předvolební billboardy ruce v poutech jako příslib dodržování pořádku, jak se na konzervativní stranu sluší, úspěchu se nedočkala.

Móda rave se pod označením technoparty dostala i k nám. Po řadu let dělala policie u nejrůznějších technoparty spíš čestnou stráž než udržovatele veřejného pořádku, kritika na její adresu rostla. Loni či předloni přes výzvy k bezprostřednímu zásahu policie zasahovala vlastně až po skončení akce. Žádnou pozornost zásah nevzbudil. Designovaný ministr vnitra Bublan tehdy prohlásil, že „policie mohla zasáhnout malounko dřív“. Policie byla kritizována odevšad, také ze strany ODS, dokonce na ni bylo podáno trestní oznámení.Letos se policie rozhodla akci zabránit. Těžko se divit, měla-li vyhovět kritikům. U nás platí stejně jako v Británii, že jakmile se party rozběhne, je už na zásah pozdě. Policejní mluvčí Blanka Kosinová loni věcně poznamenala, že si nedovede představit zákrok proti dvacetitisícovému davu, který je zčásti opilý a zčásti pod vlivem drog.

Letos policie akci zabránila, ovšem stala se z toho mediální kauza první třídy. Opět se ocitla pod palbou kritiky: zákrok byl bezdůvodný, neb louka byla pronajatá, zasahovala na politickou objednávku premiéra, jde o odmítání jinakosti, policie je svévolná a anarchistická, ministr by měl odstoupit, jde o totéž mlácení dětí jako v roce 1989, jednomu komentátorovi to dokonce připomnělo střílení do dělníků ve třicátých letech. Proti tomu argumentovali obhájci zásahu jednak politizací ze strany ODS, jednak ochranou soukromého vlastnictví těch, kteří svoje pozemky nepronajali, a přitom byli party dotčeni, ochranou životního prostředí atd. Prostě opět zmatek jedna báseň.

Policie se bránila odkazem na obecné zmocnění v zákoně o Policii ČR, které jí ukládá dbát na dodržování veřejného pořádku. Pro mnoho kritiků tato obrana nebyla přesvědčivá.

Podívejme se na některé argumenty blíže: stačí smlouva o pronájmu, aby zákrok nebyl legální? Stěží. Nájemní smlouva byla čistým vytíráním očí: nedalo se z ní nijak poznat, o jakou akci se jedná. Jednatel společnosti, která pozemky pronajala, by měl vědět, že podle Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje: to znamená, že on nese také zodpovědnost za to, co se na jeho majetku bude dít. Měl se přesvědčit, jestli se akce nemůže dotknout jiných majitelů pozemků, jestli nebude rušit obyvatele sousedních vesnic. Neudělal nic. Představa, že si s majetkem mohu dělat, co chci, zase souvisí s českým anarchismem.

Byl zásah policie srovnatelný se zásahy proti disidentům? Naprostý nesmysl; je smutné, že někteří disidenti s takovou interpretací souhlasili. Tehdy policie zasahovala z ideologických důvodů proti obsahu alternativní kultury, dnes na ochranu veřejného pořádku. Byla to akce na politickou objednávku? Těžko soudit bez znalosti komunikace mezi velitelem zásahu a jeho nadřízenými. Ovšem v čem by byla reakce veřejnosti jiná, kdyby se žádný z politiků k akci nevyjadřoval? Zásah prostě vyvolal soucit a česká pravice rychle zapomněla na ochranu vlastnictví a začala surfovat na vlně „svobody“, lépe řečeno vrozené české anarchie.

Ve skutečnosti otázka leží jinde: chceme, aby se u nás, na rozdíl od jiných zemí Evropy, mohl provozovat životní styl rave? Pokud ne, a zdá se, že na tom se zejména starší generace shodly, pak bychom měli policii vybavit podobnými kompetencemi, jaké má policie v Británii.

Naše policie takové právní zázemí nemá. Její zásah proti účastníkům party proto vyvolal smíšené reakce. Lze pochopit obavy některých komentátorů, aby si mocenské složky státu nevykládaly tvůrčím způsobem zákony. Faktem je, že preventivní zákroky policie v současné legislativě oporu nemají, proto bylo mnoho ochránců práv jednáním policie silně rozhořčeno.

Moderní společnost potřebuje přesná a podrobná pravidla hry, protože jenom tak je možné uchovat ve společnosti přesvědčení, že společenský řád je spravedlivý. Na rozdíl od ministra spravedlnosti, který odmítal volání po nových zákonech, si myslím, že vláda má rychle reagovat na společenskou potřebu. Dávno jsme měli mít podobné zákony, jako má Británie, která ostatně citlivě reaguje úpravou zákonů na každou společenskou změnu. Nejde přece vůbec o odlišný životní styl některých mladých lidí. Jde jenom o to, že jejich životní styl musí být slučitelný s právy a životním stylem ostatních. Faktem je, že v současné době už „technoparty“ přestaly být původním rave. Mají organizátory, jsou předem projednány s představiteli místních samospráv. Najednou se ukazuje, že se součinnost dá najít. Ovšem, a to je třeba zdůraznit, na půdorysu původního rave nebyla žádná dohoda možná.

Václav Žák je šéfredaktor Listů

Obsah Listů 5/2005

Související články

Tomáš Tichák: Proč můj syn nevyznává techno?

Václav Žák

Zmatky kolem technoparty

Související články

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu