Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Viola Fischerová
(18. října 1935 Brno – 4. listopadu 2010 Praha) byla česká básnířka a překladatelka, dcera filosofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera. Po studiu slavistiky na univerzitách v Brně a Praze pracovala v 60. letech v literární redakci Československého rozhlasu. V roce 1968 odešla do Švýcarska. Tam vystudovala germanistiku a historii na univerzitě v Basileji. Žila i v Německu, spolupracovala s rádiem Svobodná Evropa a časopisem Svědectví. Od roku 1994 žila v Praze.
Do jejího díla patří Zádušní básně za Pavla Buksu (1993), Nyní (2004), Co vyprávěla dlouhá chvíle (2006) nebo Domek na vinici (2009)
Nad náma dřepěl Svatý Kopeček a vrtěl chvostem, číslo 5/2014
O Wojciechu Siemionowi, číslo 3/2010
Pane Ty víš a jiné básně, číslo 4/2005
Překlady a poezie, číslo 4/2005
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
