Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Sókratés je považován za jednoho z největších filozofů. Uměl žít s hádavou a protivnou, prý o čtyřicet let mladší Xantippou, s níž se oženil a měli tři děti. A věděl si rady nejen s ní, ale také moudře s kterýmkoli jiným člověkem, když to měl zapotřebí. Zaujalo mě, jaký měl tedy způsob myšlení, to jeho obdivuhodné koumáctví. Uvedu alespoň jeden příklad, abych nevypadal, že o něm nic nevím. Vím.
Jednou ho prý v Athénách oslovil známý: Představ si, milý Sókrate, co jsem se dozvěděl o tvém příteli. Chceš to slyšet? – Dobrá, poslechnu si to, ale než to zašleš z hlavy do svých úst, podrobím tě trojí síťové zkoušce, odpověděl mu filozof. Známý souhlasně pokýval hlavou.
První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi teď hodláš povědět, je pravda? – To nevím, vlastně jsem to jenom slyšel... vyslovil rozpačitě ten athénský člověk.
Sókratés namítl: Takže ty nevíš, jestli je to pravda, nebo ne. Dobrá. Teď tedy vyzkoušíme druhé síto. Jmenuje se dobro. Hodláš mi o mém příteli říct něco dobrého? – Ani ne, spíš naopak... pravil dotazovaný váhavě a sklonil poněkud bojácně hlavu.
Takže, vzal si zase slovo Sókratés, ty mi tedy o něm nechceš povědět nic dobrého a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale víš co, pořád můžeš zkouškou projít, zbývá ještě třetí síto: jmenuje se užitečnost. Ptám se tedy, jestli to bude pro mě užitečné, co mi o tom mém příteli řekneš. – Hmm, to asi nebude... zrozpačitěl znovu po chvilce ten Athéňan.
V poklidu mu pak Sókratés odpověděl a poplácal ho při tom po rameni: Takže slyš: To, co mi chceš říct, není pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné. K čemu by mi to vlastně bylo? Proč bys mi to měl tedy vyprávět, zdržovat sebe i mě? Vím, že tohle raději nevím. A odešel za intelektuální zábavou na symposium.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí, jak kdysi popravdě pravil Karel Čapek.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
