Petr Kolman

Právo na informace a platy úředníků

Mým odborným koníčkem je právo na informace. Za více než dvacet roků, co se mu věnuji, je evergreenem (ne)zveřejňování platů úředníků a politiků. Zatímco u politiků, včetně komunálních panuje už řadu let shoda, že tyto informaci poskytnuty být musí, v případě úředníků je to oříšek. Někdo si řekne, že o tom už české soudy za více než dvacet let nějak rozhodly. Zákon o svobodném přístupu k informacím je účinný od roku 2000, jenže soudní judikáty, včetně těch od Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR, byly jako na houpačce. Jeden čas vítězila ochrana soukromí úředníků, jindy svobodný přístup k informacím.

Nutno pochválit, že se tématu rozhodl po letech věnovat i náš moudrý zákonodárce. Právní puristé si postesknou, že zákony mají být maximálně stručné a obecné, nicméně praktici přízemně odpovědí, že co není přímo v zákoně, úředníky zas tolik nepálí. Když je navíc judikatura nejednotná, pardon v neustálém vývoji. Vypadá to tedy, že Senát zakotví v zákoně jasnou povinnost poskytování informací o výši platů a odměn vysokých státních úředníků. Schválení vládní novely zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím doporučil plénu horní komory ústavně právní výbor.

Trochu mám problém, že novela se týká pouze platů a odměn vysokých úředníků, nikoli všech. U úředních osob by měl převážit fakt, že byly a jsou placeny z veřejných peněz. Proč by mělo být předmětem sporů, jaký plat bere úředník na úřadě práce nebo katastrálním úřadu? Námitka, že se si z toho někdo odvodí, jaký má dát úředníkovi úplatek, je absurdní. Korupce a úplatkářství jsou přece pod přísným trestně-právním postihem, ať už by úředník bral milion čistého měsíčně nebo minimální mzdu. Stejně hořkobolné jsou povzdechy, že za pomoci stošestky si plat mohou zjišťovat bývalí manželé kvůli výši alimentů. K tomu přece slouží jiné právní nástroje, a pokud si soud či sociální odbor nejsou schopny zjistit výši příjmů ani u státního úředníka, značí to nedostatek někde jinde. Rozhodně to není relevantní důvod pro omezování ústavou garantované svobody informací.

Naopak vítám, že zákonodárce myslel nejen na platy, ale i na odměny. Platy jsou ve veřejné správě dány tabulkově, takže s nimi moc čarovat nejde, problém však bývá právě s odměnami, zejména těmi mimořádnými. Správní soudy léta říkaly, že zveřejnit se má pouze množství a typ práce, kterou úředník vykonal navíc. Později se začalo soudně rozhodovat směrem k poskytnutí informací i o samotné výši odměn. Bez toho to notabene nedávalo příliš smysl. Později Ústavní soud nicméně doplnil, že žadatel o informaci o výši platu a odměn musí povinnému subjektu předložit právní zájem, proč vlastně informace chce – například že je pomyslným hlídacím psem demokracie a nechce to jen pro svou kratochvíli anebo ze zvědavosti.

Mám za to, že informace o platech a odměnách úředníků veřejné správy by měly být poskytnutelné. Právo na informace zde převládá nad ochranou soukromí. Pokud se to někomu nelíbí, může jít přece pracovat do soukromého sektoru. Každá práce má svá pozitiva a méně příjemné stránky.

Post scriptum: nedávno mi řekl bývalý student, dnes právník ve veřejné správě, že je spíš pro neposkytování informací, aby se veřejnost nesmála, jak málo, třeba v porovnání se soudci a státními zástupci, tam berou.

Petr Kolman

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Právo na informace a platy úředníků

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu