Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 5 > Václav Jamek: Schroedinger v Austrálii, Austrálie ve Schroedingerovi
Mám takový dojem, že Schroedingerově kočce, pokud už před zavřením do kufru existovala, je úplně jedno, co si o ní myslí Schroedinger a jaký čurbes to dělá v jeho hlavě.
Když si pomyslím, že v kufru auta bych byl zavřený já, a tudíž bych byl zřejmě taky zároveň živý i mrtvý...
Ale brzy určitě mrtvý; proč by mě jinak Schroedinger zavíral do kufru auta?
Nestačilo by, kdybych se zavřel do skříně?
Nebo třeba na záchod? (Což za chvíli stejně udělám a vůbec si nejsem jist, že tam po chvíli nebudu víc mrtvý než živý; nebo při troše štěstí naopak.)
Pardon, jsem tvor hodně přízemní.
Nemrtvá kočka by ostatně dělala zase čurbes v tom kufru auta, takže by Schroe-dingerovi sladké vědecké snění rychle překazila. Ledaže by ji předem omráčil (a pokud možno rovnou nezabil).
Ale přiznávám: jsem víceméně přesvědčen, že Rumunsko neexistovalo, dokud jsem se tam nejel podívat, a vytvářelo se až průběžně, jak jsem do něho pronikal, prostíralo se kousek před vlakem; Bukurešť je dál nejistá. Jiní sice tvrdili už předtím, že existuje, a občas se prý odtud vynořil jistý Gheorghe Gheorghiu-Dej, aby to potvrdil. Ale věřte komunistovi; který možná také ani neexistoval.
Byl jsem tam sice dvakrát v dost velkém časovém rozestupu, ale teď už si zase nejsem jist, zda pokračuje v existování.
Dnes je stejný vztah mezi mnou a třeba Ekvádorem nebo Namibií, nebo dokonce Austrálií, která je prý (podle Schroedingera) docela civilizovaná; nebo aspoň byla, než ji strčil do kufru auta. Moje kamarádka Kateřina Lukešová, která zrovna dělá velvyslankyni v Kolumbii, tudíž zároveň existuje – protože už jsem se s ní alespoň jednou setkal – i neexistuje.
A vůbec, nestačí, že jsem zavřený v počítači?
Nestačí, že jsem ten počítač?
Glosa Václava Jamka vyšla v internetovém zpravodaji Listů. Chcete-li si už nyní přečíst glosu další, přihlaste se k jeho odběru na adrese bit.ly/budte_s_listy.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.