Francouzský Soud pro vyšetřování závažné trestné činnosti (PNF) zahájil předběžné vyšetřování pro podezření z praní špinavých peněz a daňových úniků v souvislosti s nákupem nemovitostí českým expremiérem Babišem. Tahle po pár měsících opakovaná informace zajímá teď převážnou část české veřejnosti asi jako včerejší noviny. Ani investigativní novinářka Holcová, která se zajímá o dění v daňových rájích, nepřinesla nic podstatnějšího. Z jejích vystoupení jen svitla naděje, že se něco dozvíme o dalších ze stovek jmen významných lidí se stejnými problémy jako bývalý premiér. Pokud nás paměť nemýlí, přišla jen se jménem jedním.
Také v případě Čapího hnízda zaznělo, že podobně si počínaly u nás i v Evropě stovky firem. V popředí pozornosti zůstal jen Andrej Babiš. A tak u lidí narůstalo přesvědčení, že jde o účelové počínání. Spolu s tím unikalo to nejpodstatnější, jímž je spojení ekonomické, politické a mediální moci jako podstatné charakteristiky korporativního státu. Zredukovalo se na lingvisticky nevýrazný střet zájmů.
Vládnoucí koalice na to reagovala návratem ke strategii antibabiš. V dobré víře, že jí pomohla vyhrát sněmovní volby. Jenže sociální jevy jsou mnohostranně podmíněny, mají často pravděpodobnostní charakter. Kdybychom hledali hlavní příčinu loňského koaličního vítězství, byla spíš ve změně podmínek vytváření volebních koalic. Současná opozice měla tehdy i nyní více stoupenců než jednotlivé strany aktuálně vládnoucí.
Návrat k antibabišovské strategii nabývá absurdní charakter. Předvolební billboardy s portrétem Andreje Babiše prezentovaly veřejnosti nejen opoziční hnutí ANO, ale i vládní koalice, jen s jiným textem. Lidé většinou vnímají pouze podobu osobnosti, takže synergický efekt jedné součásti koaliční strategie prospívá spíše expremiérovi. Většině komentátorů se návrat koalice ke staré strategii příliš nezamlouvá. Je z psychologického a sociologického hlediska v rozporu s českou mentalitou. Uveďme jen tři příklady. Češi jsou většinou na straně těch, kdo čelí dlouhodobé kritice, nemluvě o účelovém tažení. Zejména starší generace má za sebou osobní historii, kterou jim Babiš logicky nevyčítá. A stále platí, že dříve bylo lépe.
Koalice a její vláda má smůlu, že se zmítá v krizích. Petru Fialovi se jí stále méně daří stmelovat. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka svou sociální politikou nepřesvědčuje. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová nepřichází do médií argumentačně dost připravená. Piráti se vzpamatovávají z těžké porážky. A STAN stíhá jeden personální problém za druhým. Promítlo se to i do výzkumu volebních preferencí, vládní koalice by nyní ve volbách neuspěla.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.