Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 5 > Viktor Tichák: Pobřežané Slonovinci

Jazyk

Viktor Tichák

Pobřežané Slonovinci

Nová slova vznikají, když si o ně jazyk řekne. Někdy si o ně řekne velmi přímo prostřednictvím konkrétního dotazu konkrétního člověka, kterému slovo chybí. A pokud je tahle díra v systému aktuální a dotaz se opakuje, slovo se začíná rodit, systematizovat, etablovat – a tuhle fázi zrodu je velmi zajímavé pozorovat a zkoumat.

Nedávno položil jistý pan Kincl na sociálních sítích jednoduchý dotaz: „Slovensko – Slovák, Německo – Němec, Irsko – Ir, Pobřeží slonoviny – ???“

Oříšek pro pisatele článku o občanovi Pobřeží slonoviny. Jak ho nazvat? Nakonec z toho ve většině případů vypadne – občan Pobřeží slonoviny. Pan Kincl sklidil u svého zvídavého dotazu 239 komentářů s různými návrhy řešení, od Slonovince přes Slonovana pobřežního po Pobřežana sloního a pobřežního slona. Nejvíce podpory sklidil tvar Ivořan. S tím ale nesouhlasí Ústav pro jazyk český, který tento dotaz již dříve obdržel. Odpověď si dovolím uvést celou: „Od označení státu Pobřeží slonoviny nelze v češtině vytvořit obyvatelské jméno. Podoby Ivořan či Ivorijec nelze doporučit, protože nejsou v češtině uzuální (natož noremní) a nebyly by běžně srozumitelné. Je nutno volit opis. Užívat pro obyvatele Pobřeží slonoviny (resp. pro fotbalové reprezentanty tohoto státu) podobu Sloni je sice možné, ale nevhodné v kontextech, kde by se měl používat pouze spisovný jazyk (ve fotbalovém komentáři není, jako ozvláštnění, podoba Sloni nevhodná).“

Dotazem se zabýval i afrikanista Vilém Řehák ve sloupku Čeština na skřipci časopisu Týden (č. 24/2010). Jeho úvaha byla směřována hlavně k názvu státu, neboť se zhruba před 12 lety objevil požadavek Pobřeží slonoviny, aby se ve světě používalo pouze francouzské Côte d‘Ivoire, a nikoli úpravy či překlady do národních jazyků. Řehák argumentuje analogií s jinými státy: neříkáme Bohaté pobřeží, ale Kostarika, neříkáme Lví hory, ale Sierra Leone, neříkáme Zelený mys, ale Kapverdy. Osobně pak prosazuje pro Côte d‘Ivoire název Ivorijsko – jako analogii k adjektivu ivorijský, ivorijská a obyvatelskému jménu Ivorijec. V článku ale s nadsázkou používá označení Kotyvoárec.

Pak přijdou novináři, kteří jsou samozřejmě druh houževnatý a počet znaků je počet znaků – obyvatel PS už se nevleze ani mně do tohoto článku celý, a tak se toho pisatelé nebojí: „Kameruňan (Slonovinec, Ghaňan, Nigerijec) si s jeho pomocí naši nejkrásnější píseň bezpochyby hravě osvojí.“ (Reflex 31/2014) Jestli je Slonovinec a Slovinec hezká paralela, nebo nežádoucí podobnost, to už nechávají na čtenářích. „Poslední zápas mezi Chelsea a Blackburnem skončil 1–1 a jediný náš gól dal právě Pobřežan.“ (Chelsea-fc.cz, 29. října 2010). V diskusích Slávistických novinek se objevuje anonymní názor: „Opravdu si nemyslím, že by Kamerunec a Slonoviňan s náturami salámistů a nemluvků s omezenou češtinou mohli řídit celou obranu.“ Nejdále jde Jan Lipold ve svém komentáři na Aktualne.cz z 22. června 2010: „Kromě Luíse Fabiana by měli zajít ke zpovědi také všichni ti simulanti, co se kácejí na trávník a drží za obličej jako Pobřežoslonoviňan Keita.“

Zajímavý doklad najdeme jihočeském Deníku, kde sice odvážně označují afrického umělce Ivorijcem, ovšem pro jistotu dodávají: „V galerii kavárny Mamas & Papas se zájemci mohou seznámit s tím, jak se na Písek dívá Ivorijec z afrického Pobřeží Slonoviny Gabriel Patrick Oblé.“ (27. července 2013) Autor článku možná potřeboval naopak více znaků? (Jen pod čarou: slonovina se píše s malým s.)

Kdy může vzniknout takováto poptávka po označení Slonovinypobřežanů? Jedině kvůli fotbalistům či zprávám o občanské válce, příp. jiných katastrofických událostech v Côte d‘Ivoire, které by se probojovaly do našich médií. Při zkoumání dokladů mě překvapilo, že je jich většina z roku 2010. V témže roce se odehrálo několik internetových diskusí a vyšel i zmíněný článek afrikanisty Řeháka. Jazyk si o označení Ivorijců řekl v roce, kdy se Slonovinci kvalifikovali na mistrovství světa ve fotbale. Náhoda?

Na závěr limerick Reného Vulkána:

Na pobřeží slonoviny
slonoviňan čte noviny
že za znečišťené pobřeží
úřady Slonoviny Pobřeží
sloními ostatky slony viní.

Burkina Faso zas někdy příště.

Viktor Tichák

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.