Ondřej Vaculík

Po volbách jako po výprasku?

Volby bývaly soutěží v pozitivních činech, a v čele obcí stanuly osobnosti, které si takové postavení zasloužily svou prací pro obec, pro společnost. Měly značný vliv na její rozkvět.

Po těchto komunálních volbách leckde – a naše městečko nebylo výjimkou – se prodrala do popředí uskupení, která si získala popularitu zejména dehonestováním práce těch, kteří posud se snažili vést obec co nejlépe a nesli odpovědnost za práci a činy celé samosprávy včetně opozice. Stalo se však, že téměř vše, co samospráva konala a vykonala nebo oč se snažila, bylo stiženo kritikou a zpochybněno bylo zejména to, co se povedlo: Prý že dílo je předražené, výběrové řízení netransparentní, ovlivněné korupcí. Radnice nedostatečně komunikuje s občany, není schopna řešit nejpalčivější problémy, jako je přetížení města dopravou, špatné parkování, nedostatečná údržba zeleně a arogantní chování zastírající neschopnost a pasivitu

Zejména sociální sítě umožnily rychlé a účinné šíření zlých výkladů, pomluv, výsměchu a lží. Vladimír Just ve své úvaze (o barokním divadle v Kuksu) případně vystihl, že zlá myšlenka se šíří stokrát rychleji než myšlenka dobrá. Zlo a negace jsou atraktivní. Účinné je zejména nařčení z korupce, vůči němuž není obrany, a společnost, i ta uvážlivější, ji vnímá jako velice pravděpodobnou, vždyť je to stálé společenské téma.

Pochopitelně, že lidé chtějí v čele obcí představitele bezúhonné a tak schopné, aby už konečně vyřešili alespoň nejpalčivější neduhy, jimiž obce trpí: zejména parkování, dopravní zátěž, zhoršující se životní prostředí, veřejnou dopravu, nepořádek a chabý výkon městské policie zejména v oblasti dopravní kázně. Těžko se vysvětluje, že právě výše uvedené jevy jsou negativními důsledky našich civilizačních výdobytků a životního stylu; na řešení civilizační zátěže nemáme prostředky. A společnost stále nevrleji klade nesplnitelné nároky.

Tak se v našem městečku prosadila volební uskupení slibující okamžitou nápravu všeho, ba proměnu města v kvetoucí zahradu. V programu jednoho hnutí se například objevilo: Zajistím vám parkování a i veřejnou zeleň. Ono hnutí mělo podobných odvázaných slibů více – a zvítězilo na celé čáře, neboť přislíbilo vše, co bychom si všichni přáli. Občané, voliči by to měli umět vyhodnotit. To by ovšem museli mít o možnostech veřejné správy nějaké povědomí. Alespoň vědět, že se dělí na státní správu a samosprávu. A že do výkonu státní správy samospráva nesmí zasahovat. Například i o zřízení pouhého přechodu pro chodce rozhoduje správce té komunikace, což kromě místních ulic bývá Krajská správa a údržba silnic a Dopravní inspektorát Policie ČR. Mnohé přechody nelze zřídit tam, kde by je lidé nejvíce potřebovali, a starosta za to nemůže.

Od stále ostouzených činitelů radnice značná část společností odmítá přijímat i věcné argumenty a podstatu problémů ani nechce znát. Vícekrát jsem byl v situaci, kdy mé vysvětlování přehlušil křik nespokojených lidí odmítajících realitu, a žádný dialog nebyl možný. (Nedostatečná komunikace s veřejností?)

Častá byla také výčitka, že málo informujeme a podstatné děje zamlčujeme. A my naopak o všem neustále psali a víc psát ani nemohli, neboť už nebylo o čem. – Kdo se nezajímá, nemůže se dozvědět.

U nás zvítězili ti, kteří se programově odmítali seznámit se skutečným stavem věcí. Proč, přemýšleli jsme. Možná vlivem digitálních komunikací v prostředí různých primitivnějších i rafinovanějších nástrojů manipulace a lživých interpretací. Přehršle sociálních médií má na nás vliv a jejich společným znakem je únik od reality, eskapismus. Čímž se otvírá zrádný prostor pro bujení iluzí o lepším světě a pomýlených ideologií, zatracujících současnou realitu. Obecně: Neuskutečnitelné vize nová garnitura politiků nevyhodnotí jako svou chybu, ale jako důsledek absence náležité programové ideologie, vyžadující podstatnějších, radikálnějších společenských proměn – nějaké nové politiky.

V našem městě jsme také očekávali jistou generační obměnu. Zbavit samosprávu zátěže dlouhodobě pošramocených osobních vztahů mezi zastupiteli, obohatit ji o nové inspirace, vitalitu, ozdravět ji a vnést do ní více tvůrčí radosti.

Kupodivu došlo k opaku, do popředí se prodrali lidé často ještě starší, než jsem já – sedmdesát a více. Vskutku, není jim co závidět. – A kde ti mladí jsou?

Obáváme se, že na školách se studenti o veřejné správě mnoho nedozvědí; o jejím poslání, struktuře i důležitosti. Že kvalita a výkon veřejné správy určuje stabilitu i rozvoj naší demokracie. Formuje poměry ve státě a kvalitu veřejného prostoru, vytváří společenské klima. Mladí lidé jako by ani nevěděli, z čeho se obec skládá – v širším slova smyslu z toho, co do ní její občané vloží. Na radnici pohlížejí jako na relikt minulosti nebo na jakési uzákoněné nutné zlo úředních darmojedů či místních představitelů korupce. Co slyší doma – no nevím.

Každá samospráva je strašně pracná. Nyní už jsem nekandidoval, takže ani nemohl nic prohrát. Čtyři roky starostou, osm místostarostou. A čím více jsem to uměl a více věděl, tím svízelnější to bylo, zvláště v poslední době. Protože nyní ještě ke všemu vůkol těch sílících pindů proti Ukrajině a Ukrajincům u nás. Zvláštní věc: Pozbyv funkce, obavy či starost o společnost mám možná ještě větší.

Ondřej Vaculík

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Ondřej Vaculík

Po volbách jako po výprasku?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu