K úmrtí bývalého generálního tajemníka sovětské komunistické strany a prezidenta Sovětského svazu se vracíme aktuální vzpomínkou a článkem, který vyšel v Listech před 37 lety.
V Bibli čteme, že když přišel Ježíš do Nazaretu, kde vyrůstal a kde jej lidé dobře znali, vyvolalo jeho kázání v synagoze pobouření a byl vyhnán z města, ba byl dokonce učiněn pokus jej zabít (Lukáš, kap. 4, 16–20). Velcí lidé zkrátka často nejsou ve své domovině proroky. V současném Rusku tento úděl potkal Michaila Sergejeviče Gorbačova, který v úterý 30. srpna 2022 zemřel v Moskvě v požehnaném věku jednadevadesáti let.
Osobně chápu, že Gorbačova nemají rádi komunisté, kteří jej obviňují ze zničení komunistického systému, a dokáži také pochopit, že jej nemají rádi ani ruští nacionalisté, kteří jej zase obviňují, že zničil SSSR. Jenže komunismus a SSSR nezanikly kvůli Gorbačovovi: komunismus zanikl, protože to byla fantasmagorická idea a byl jako systém zcela nefunkční; SSSR zase zanikl, protože jeho národy nedrželo nic pohromadě. Co má společného Estonec a Rus anebo Gruzín a Ukrajinec? Nic! Tak proč by měli chtít žít v jednom státě?
Nám, kteří nejsme ani komunisté, ani ruští nacionalisté samozřejmě vůbec nevadí, že komunismus a SSSR zanikly. Skutečnost je ale taková, že nikdo neudělal pro záchranu komunismu a SSSR víc než právě Gorbačov. Pokusil se najít nový modus vivendi mezi republikami a přetvořit Sovětský svaz ve Svaz sovětských suverénních republik. Zde měly mít republiky mnohem více pravomocí a neměly být už řízeny přímo z Moskvy. Pobaltské státy sice tuto myšlenku už předem odmítly, ale ostatní republiky ji v zásadě akceptovaly. Podpis už hotové nové svazové smlouvy byl naplánován na poslední dekádu srpna 1991. Nový Sovětský svaz, sice bez Pobaltí, ale stále ještě zahrnující celkem dvanáct svazových republik, mohl v reformované podobě nadále existovat, byť by šlo i tak zřejmě jen o dočasný útvar. Byl to ale právě nepovedený puč sovětských generálů a viceprezidenta Genadije Janajeva z 19. srpna 1991, který celý projekt nové svazové smlouvy zmařil. Po potlačení puče už republiky neměly o smlouvu zájem, nadto se v Ruské federaci vlády ujal Boris Jelcin, který neměl na další existenci SSSR v jakékoliv podobě zájem. Svou politickou budoucnost viděl v samostatném Rusku.
Dnešnímu Putinovu Rusku samozřejmě Gorbačov nevoní. To ale nic nemění na tom, že šlo o jednoho z nejvýznamnějších politiků konce 20. století. Občanům SSSR poskytl svobodu a svými reformami otevřel cestu k demokracii. Na mezinárodním poli ukončil studenou válku a umožnil národům střední a východní Evropy – a tedy i nám Čechům a Slovákům – vykročit z okovů sovětského lágru k národní i politické svobodě. Za to si zaslouží naši úctu. Čest jeho památce!
(Vyšlo též jako blog na Aktuálně.cz.)
Jan Rychlík (1954) je historik.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.