Arancha González Laya

Nový směr pro evropštější NATO

Když jsem v roce 2021 jako španělská ministryně zahraničí oslovila generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga s nabídkou, aby summit v roce 2022 pořádalo Španělsko, nemohla jsem tušit, jakým velmi zvláštním okolnostem bude dnes aliance čelit. Neuměla jsem si tehdy představit, jak rozhodující madridský summit bude pro mír a stabilitu v Evropě.

Španělsko hostilo summit NATO letos podruhé. Poprvé to bylo v roce 1997. Tehdy se NATO rozhodlo pozvat Česko, Maďarsko a Polsko k zahájení přístupových jednání. Bylo to poprvé, kdy byly pozvány země z bývalé sféry vlivu Sovětského svazu. Byla to také příležitost zahájit dohodu o partnerství mezi NATO a Ukrajinou. Podobnou dohodu už předtím aliance podepsala s Ruskem. Vizí byla sjednocená Evropa.

Není obvyklé stát se hostitelskou zemí summitu NATO podruhé. Doposud tomu tak bylo jen u šesti dalších zemí. V roce 2022 si však připomínáme čtyřicáté výročí vstupu Španělska do NATO, což je příležitost oslavit jeho význam pro Španělsko a také přispět k tomu, aby se aliance přizpůsobila geopolitickému vývoji.

V posledních čtyřiceti letech došlo ve Španělsku k významným změnám v oblasti bezpečnosti a obrany. Země zmodernizovala své ozbrojené síly, které dnes slouží v 17 misích po celém světě. Největší kontingenty jsou v Libanonu a Mali. Španělští vojáci se také podílejí na posílení východního křídla NATO v Turecku (tzv. Eastern Enhanced Forward Presence). Účastnili se i nyní ukončené výcvikové mise v Afghánistánu. Krátce řečeno, členství v NATO znamenalo pro španělské ozbrojené síly změnu k lepšímu.

Základním cílem madridského summitu bylo mimo jiné posílit transatlantickou alianci urovnáním rozporů a frustrace z Trumpovy éry. Bývalý americký prezident stáhl svou zemi z Rady OSN pro lidská práva, z Pařížské klimatické dohody a z UNESCO a hrozil, že totéž udělá i s NATO. I přes neřízený odchod z Afghánistánu byl nástup Bidena do prezidentského úřadu závanem čerstvého vzduchu. Prezident Biden měl za úkol změnit americkou zahraniční politiku s důrazem na multilateralismus a silnou roli NATO. Jsem přesvědčena, že Španělsko a celá Evropská unie budou v tomto úsilí stát po boku USA.

Válka na Ukrajině však původní program zvrátila. Nacházíme se ve zlomovém okamžiku, kdy se vrací mocenské soupeření a vojenské konflikty mezi státy v Evropě. Rozpadla se tak iluze o vojenské převaze Západu po pádu Berlínské zdi, která nás měla ochránit před konflikty na kontinentu, který zažil dvě světové války a válku studenou.

V této souvislosti se letošní summit NATO zaměřil na určení nového směru, vytyčeného v přijaté Madridské strategické koncepci. Předchozí koncepce byla přijata v Lisabonu v roce 2010 a z dnešního pohledu nevyznívá příliš dobře, jak je patrné z jejího úvodu, v kterém se píše: V současné době je v euroatlantickém prostoru mír a hrozba konvenčního útoku na území NATO nízká. Je to historický úspěch politiky robustní obrany, euroatlantické integrace a aktivního partnerství, kterou se NATO řídí již více než půl století. Tyto věty se nečtou dobře s vědomím, že již v roce 2008 Gruzie a Rusko bojovaly o Jižní Osetii a Abcházii v pět let trvající válce s více než 800 oběťmi a že už v roce 2014 Rusko anektovalo Krym.

Nové směřování NATO musí zohlednit změny v globálním prostoru a určit nová geopolitická rizika, kterým čelí:

Návrat rizika konvenčního útoku na alianci, jak ukázala válka na Ukrajině. Putinovo Rusko je jasnou hrozbou pro NATO.

Nárůst množství dezinformací a hrozeb pro kybernetickou bezpečnost, stejně jako zneužívání migrace jako zbraně na severních, jižních a východních hranicích aliance v Evropě. Tyto hybridní hrozby mají za cíl dosáhnout výsledků bez nutnosti vést skutečnou válku a nestavějí proti sobě armády, nýbrž obyvatele jednotlivých zemí, čímž stírají rozdíly mezi vojáky a občany. Využívají zranitelná místa v oblastech ekonomiky, politiky, diplomacie a technologií. Útočí na veřejnou sféru, volební systémy nebo energetické sítě.

Na vzestupu jsou rizika spojená se změnou klimatu. Bezpečnost a klima jsou dvě strany téže mince. Změna klimatu prohlubuje boje o vzácné zdroje, jako jsou voda a půda, a vyhání z domovů miliony lidí. Svět se tak stává nebezpečnější a mnohonásobně náchylnější ke krizím. Boj proti změně klimatu tak musí být pro členy aliance prioritou.

Čínský faktor: na jedné straně mnoho problémů, které před světem stojí – od změny klimatu po oceány a od finanční stability po obchod –, nelze bez Číny účinně řešit. Na druhé straně Čína prosazuje alternativní modely vládnutí, které jsou v rozporu s modely aliance. Evropská unie tohoto asijského obra vidí jako svého partnera, konkurenta i systémového rivala. Otázkou je, jaký podíl každému z těchto tří pohledů přisuzuje NATO.

Terorismus: až do útoků 11. září byl v USA terorismus považován v podstatě za domácí záležitost, která se NATO, zaměřeného výhradně na kolektivní obranu, vůbec netýkala. Brutální útok na USA, po němž následovaly Casablanca, Madrid, Londýn, Bali, Bombaj a mnoho dalších míst, však potvrdil potřebu změnit přístup a pokládat terorismus za reálnou hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost. Dnes leží důležité epicentrum této hrozby v rozsáhlé oblasti Sahelu, kde jsou krátkodobé či střednědobé vyhlídky na vítězství ve válce proti terorismu chabé. Pokud jde o bezpečnost, Sahel je jednou z nejnáročnějších a nejvíce destabilizovaných oblastí na celém světě.

Vzhledem k těmto výzvám, které jsou součástí budoucího směřování NATO, musí být aliance v budoucnosti schopna odpovědět na tři hlavní otázky:

První otázka souvisí s propojením NATO a evropské obrany. Je nejvyšší čas, abychom opustili staré diskuse o rizicích duplicity nebo překryvu. Evropská integrace NATO po vstupu Finska a Švédska, stejně jako účast Dánska v evropském bezpečnostním a obranném rámci musí vést Evropu k větší odpovědnosti a investicím do vlastní obrany, počínaje průmyslem, ale také k zajištění obrany východního a jižního křídla, kde má Evropa nejcitelnější bezpečnostní rizika.

Druhá, klíčová otázka, která se bude usilovně řešit zejména s ohledem na větší angažovanost v Evropě, se týká definice akčního rámce Severoatlantické aliance. V rámci NATO existují různé názory na jeho roli v oblasti Indo-Pacifiku ve vztahu k Číně. Myslím si, že prevence je moudřejší než léčba. Možná právě teď nastal čas zřídit s Čínou stálé fórum pro spolupráci, které by se zakládalo na transparentnosti a vytvářelo prostor pro dialog. Musíme pevně hájit své zájmy a hodnoty, ale musíme být také otevřeni diskusi. Vzhledem k tomu, že Čína nadále ekonomicky, vojensky a technologicky roste, by jinak mohlo dojít k fragmentaci mezinárodního řádu, což by s největší pravděpodobností uspíšilo vznik konfliktů, jimž se snažíme předejít.

Třetí otázka, na kterou musí NATO najít odpověď, se týká politiky odstrašování, zejména jaderného, což je klíčový pilíř naší obranné doktríny. Dosud jsme věřili tomu, že vzájemné škody, které by si obě země mohly způsobit, představovaly mez, kterou se nikdo neodváží překročit. Na Ukrajině odstrašování formálně funguje, ale nezabránilo nám, abychom se do konfliktu s Ruskem dostali. Ještě podstatnější však je, že válka na Ukrajině urychlí závody ve zbrojení a povede k šíření jaderných zbraní v době, kdy ve světě přestává být dodržováno mezinárodní právo. Aliance by tak měla nově definovat pojem odstrašování. Europeizace NATO by měla otevřít další možnosti, například ekonomické odstrašování nebo normativní moc EU.

Nové vymezení NATO bude mít ve střednědobém až dlouhodobém horizontu zásadní význam pro budování bezpečnosti, míru a svobody. Na evropském faktoru skutečně záleží. Může přinést nový pohled na potřebu investovat do společenského blahobytu, do diplomacie a do moderního přístupu k obraně, která nás zbaví nutnosti volit mezi věčnými válkami a záhubou.

Arancha González Laya je děkanka Pařížské školy mezinárodních záležitostí na Pařížském institutu politických věd (Sciences Po) a bývalá španělská ministryně zahraničních věcí.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Arancha González Laya

Nový směr pro evropštější NATO

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu