Réka Sáfrány

Kdo pečuje? Proč potřebujeme evropskou dohodu o péči

Péče je páteří naší společnosti. Většinu pečovatelek tvoří ženy, jejichž volby v osobním a pracovním životě jsou tak často velice omezené. Péče je naší společnou potřebou a společnou odpovědností. Je načase masivně investovat do holistické evropské dohody o péči a přejít k modelu, v kterém se péče i příjmy dělí rovným dílem.

Péče je páteří společnosti. Pečovat o druhé a mít zajištěnou péči v průběhu našeho života je jedním z nejdůležitějších sdílených emocionálních prožitků naší lidskosti. Péče je nezbytná pro další existenci společnosti. A v období po pandemii je klíčové usilovat o holistickou ekonomiku, která zajistí blaho náš všech. Převážnou většinu pečovatelek, ať už placených nebo neplacených, tvoří ženy. A až příliš dlouho byla práce žen v oblasti péče považována za samozřejmost.

Koronavirová pandemie byla budíčkem, který nám připomněl, jak jsme na sobě všichni vzájemně závislí. Odhalila, do jaké míry je společnost závislá na ženách v poskytování základní péče a služeb v první linii. Ženy mají lví podíl na neplacené (neformální) i placené péči, neboť tvoří většinu pracovní síly ve všech odvětvích souvisejících s péčí (zdravotnictví, vzdělávání, sociální péče a práce v domácnosti). Tato práce je však často nedoceněná a nedostatečně placená, což má celoživotní neblahé důsledky na ekonomickou nezávislost žen a přístup k sociálním právům, zejména důchodům. Starší ženy jsou často vystaveny chudobě, což dokládá ohromující čtyřicetiprocentní rozdíl v důchodech žen a mužů v Evropské unii.

Chronický nedostatek cenově dostupných, přístupných a vysoce kvalitních pečovatelských služeb v EU už dlouho představuje značnou překážku plnému zapojení žen do všech aspektů hospodářského, sociálního, kulturního a politického života. V mnoha zemích kvůli nedostatku pečovatelských služeb jsou jako pracovnice v domácnosti zaměstnávány migrantky, často bez dokladů a s nedostatečným ohodnocením. Migrantky pracující v pečovatelství jsou tak náchylné k vykořisťování a zneužívání. Pouze devět členských států EU ratifikovalo úmluvu Mezinárodní organizace práce o pracovnících v domácnostech, která zaručuje ochranu žen pracujících v pečovatelství.

Z toho vyplývá, že chybí opravdová možnost volby, jak zkombinovat pracovní a soukromý život. Nadále přetrvávají genderové stereotypy, které zdůrazňují dělbu práce mezi ženami a muži doma i ve společnosti. Politika péče a poskytování pečovatelských služeb jsou proto předpokladem pro dosažení rovnosti mezi (všemi) ženami a muži. Je načase přejít od zastaralého modelu muže-živitele k duálnímu modelu, v kterém se péče i příjmy dělí rovným dílem.

Evropská dohoda o péči má být založena na holistickém přístupu k lidskému životu, který uznává, že potřeba péče a poskytování pečovatelských služeb jsou nezbytné v každé životní fázi. Péče není otázkou závislosti, ale základním lidským právem, nezbytnou součástí naší kolektivní solidarity. Je to záchranná síť, která naplňuje kolektivní potřebu péče a závazky vůči sobě navzájem. Péče je součástí přechodu na zelenou ekonomiku: péče o planetu a péče o sebe navzájem jdou ruku v ruce. Potřebujeme vytvořit dohodu o péči a postavit ji na stejnou úroveň jako zelenou dohodu, která rovněž vyžaduje důrazná opatření, včetně vyčlenění finančních prostředků EU na příslušné investice.

Ústředním prvkem sociálního a ekologického modelu EU musí být investice do ekonomiky péče, které zajistí cenově dostupnou, kvalitní a přístupnou strukturu pečovatelských služeb. Ty by měl poskytovat především veřejný sektor. Měly by být dostupné ve městech i na venkově pro všechny, kdo je potřebují, s ohledem na lidská práva a posílení nezávislosti a celkového postavení pečovaných.

Otázka teď zní, zda se těmito problémy zabývá Evropské komise v evropské strategii péče.

Evropská ženská lobby vítá evropskou strategii péče jako první krok k evropské dohodě o péči. Péče, která tvoří základ feministického ekonomického modelu, se konečně stala politickým tématem.

Zejména vítáme, že konečně dochází k uznání dlouhotrvající role žen jako přediva naší společnosti. Strategie péče staví ženy do středu pozornosti, což je zásadní krok k dosažení rovnosti žen a mužů. Jejím cílem je také řešit obavy týkající se desítky let trvajícího nedostatku dostupných, cenově přijatelných, přístupných a kvalitních služeb.

Na druhou stranu bychom rády viděly účinnější opatření, především konkrétní cíle pro dlouhodobou péči a akční plány pro dosažení cílů v oblasti péče o děti. I když jde o vyšší cíle ve srovnání s barcelonskými cíli v oblasti péče o děti z roku 2002 – které o 20 let později stále nebyly splněny –, těžko si lze představit, jak současná strategie péče zajistí jejich splnění do roku 2030. Jsme přesvědčeny, že péče o děti v raném věku by měla být bezplatná, aby měly všechny děti – dívky i chlapci – ze všech společenských vrstev stejný start do života. To si vyžádá značné veřejné investice, ale pomůže to zaručit, že příští generace žen i mužů bude v budoucnosti ochotna vytvářet svět, v kterém si ženy a muži budou rovni a kde péče bude ve středu pozornosti. Vzhledem k výrazným rozdílům mezi ženami a muži v poskytování pečovatelské práce, zejména té neplacené, potřebujeme ekonomický a sociální model, který bude chápat péči jako hodnotu a postaví ji do středu pozornosti. Péče o sebe navzájem, o planetu, děti, rodiče a osoby se specifickými potřebami by neměla být vedlejším cílem našeho ekonomického modelu, ale jeho hlavním smyslem. Proto potřebujeme evropskou dohodu o péči. Věříme, že evropská strategie péče představuje první krok tímto směrem.

Réka Sáfrány je předsedkyně Evropské ženské lobby a předsedkyně Maďarské ženské lobby.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Réka Sáfrány

Kdo pečuje? Proč potřebujeme evropskou dohodu o péči

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu