Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 5 > Roland Bathon: >Kanónenfutr

Roland Bathon

>Kanónenfutr

Mobilizace v Rusku představuje pro místní obyvatelstvo hluboký přelom. Válka na Ukrajině, kterou Kreml odstartoval svou invazí, se tím o pořádný kus přibližuje k obyvatelům. Každý v zemi má přátele nebo příbuzné v záloze, kteří teď mohou dostat povolání do skutečné války – kterého se z většiny obávají. Kdo chtěl ve válce bojovat, měl k tomu dostatek příležitostí v dobrovolných jednotkách, které dostávají na ruské poměry dobrý žold.

Mobilizace je mimořádně nepopulární. Podle sociologické studie protikorupční nadace FBK z konce srpna podporuje pouhých 29 procent Rusů myšlenku zajistit pro tažení do sousední země více ruských jednotek. Vedoucí sociologického oddělení nadace Anna Birjukova říká, že za sedm let své práce si nevzpomíná na žádné podobné výsledky dotazování. Jindy by Kreml učinil tak nepopulární myšlence přítrž – jenomže nutně potřebuje vojáky. Dvě třetiny společnosti to nepodporují.

A to vše, přestože u starších lidí a na venkově při vytváření názorů nadále obrovsky dominují vládou řízená média, která samozřejmě obyvatelstvo burcují pro „vlasteneckou povinnost“. Nesmíme zapomínat, že provládní televizní a rozhlasové stanice i noviny mají v Rusku monopol. Opoziční média jsou dostupná už jen online po obejití internetových blokací. Městské, mladší publikum to tak dělá, tato cesta ke zprávám ovšem u ostatních Rusů často naráží na technické překážky.

Dalším nepopulárním opatřením by bylo nasazení vojáků základní služby ve válce, které 74 procent ruské populace ve zmíněném průzkumu rovněž odmítá. K podobným nasazením ojediněle docházelo na počátku války, ruská vláda je však ukončila s ohledem na morálku „na domácí frontě“. Režim samozřejmě neskončil s represivními kroky, jak vojáky přinutit ke „smlouvě“, jak se v Rusku říká tomu, když se voják základní služby upíše dobrovolně na dobu určitou nebo do profesionální armády. Mobilizace teď dává oficiálním místům jen další možnost, jak brance zavázat k nasazení ve válce. Zákonem umožněná mobilizace teď musí jen přímo navázat na konec vojenské služby. Tak lze získat nový kanónenfutr na frontu, aniž bude muset Putin porušit svůj osobní slib, že na Ukrajinu nepošle vojáky základní služby.

Aktuální události otřásly i těmi, kteří válečné nasazení odmítali hned od počátku, což je podle průzkumu státního institutu VCIOM provedeného na zadání Kremlu přibližně 30 procent ruského obyvatelstva. Mnozí mladí obyvatelé ruských měst si na počátku války pohrávali s myšlenkou na vycestování – zdálo se, že represivní režim nenabízí pokrokově smýšlejícím Rusům žádnou budoucnost. Do zahraničí pak nakonec odešel jen pouhý zlomek. Většinu těchto lidí odradily od trvalého vystěhování banálně znějící, ale elementární důležité faktory jako: chybějící finanční prostředky, především devizy, vzdělání, které v zahraničí nebude třeba tak uplatnitelné, tvrdé, totiž trvalé odloučení od rodiny a přátel nebo byrokracie spojená se získáním víza. Nyní mezi nimi myšlenka na vystěhování opět ožívá.

Vyprodané lety do bezvízového zahraničí ukazují, že mobilizace poskytla právě odpůrcům války, kteří jsou nyní akutně ohroženi povolávacím rozkazem, poslední, rozhodující motivaci k opuštění země. Věci se přitom daly do pohybu tak rychle, že ruské letecké společnosti obdržely dle odborného časopisu Airlive zákaz prodávat letenky mužům v „bojeschopném věku“. Většina vycestování tohoto druhu tedy jde přes těch několik málo zahraničních společností, které ještě létají do ruských destinací, třeba přes Turkish Airlines.

Avšak mnoho odpůrců mobilizace zůstává v zemi – většina si vycestování nemůže finančně dovolit. Jak je opozice této části ruského obyvatelstva bolestivá, ukazují nejen ruské protiválečné demonstrace, které se opět rozhořely i v okrajových částech země, a za jediný den přinesly 1328 zatčení.

Ruské exilové internetové noviny Meduza informují s odvoláním na vysoce postavené osoby, že vláda přenáší nepříjemnou realizaci nuceného rekrutování na obce. Ty hned v den Putinova projevu začaly rozesílat povolání záložníkům. Ostrá odpověď na sebe nenechala dlouho čekat – přišla ještě večer prvního dne mobilizace. Ve velkoměstě Tojlatti na Volze byla zapálena budova městské správy. V západoruské metropoli Nižnij Novgorod byl oknem náborového centra armády vhozen Molotovův koktejl. Americký expert na Rusko Pavel Luzin se pro exilové ruské noviny Media.zona vyjádřil, že počítá s dalším podobně násilným odporem proti náboru. Potenciální rekruti „budou zapalovat místa výkonu vojenské služby, pálit své osobní spisy a vojenské knížky, budou fyzicky útočit na zaměstnance vojenských kanceláří, kteří se jim budou snažit doručit povolávací rozkaz. Myslím si, že forma odporu bude klasicky ruská: sabotáž a pěstí do zubů“.

Západ to Rusům, kteří nechtějí táhnout do války a místo toho zemi opouštějí, neulehčuje. Lotyšsko ještě v den vyhlášení mobilizace oznámilo, že neumožní přicestování ani těm Rusům, kterým hrozí povolání. Finsko zatím prověřuje podobné kroky kvůli „částečné“ mobilizaci – i v případě schengenského víza. Všechny tyto reakce jsou velmi podivuhodné vzhledem k tomu, že každý Rus, kterému se podaří uprchnout před mobilizací, nebude a nechce být k dispozici pro další ničení Ukrajiny během krvavé invaze. Někdy uplatňovaná zdánlivá logika, že opoziční Rusové by přece měli odstranit diktaturu ve své zemi místo toho, aby ji opouštěli, trpí vzhledem ke stále ještě mocnému vnitroruskému represivnímu aparátu chybou v úsudku. S takovou logikou bychom v roce 2015 museli posílat uprchlé Syřany zpět do Asadova náručí. Nejlepším signálem pro Rusy setrvávající v kremelské propagandě by byl spíš zdařilý útěk do lepších poměrů.

Mobilizace je tedy – při vší Putinově patetičnosti, s níž ji oznámil – pro ruský establishment nebezpečnou záležitostí. Může ho totiž stát podporu méně přesvědčené části podporovatelů války, a tím i většiny v obyvatelstvu. Establishment reaguje prostředky, které už mají ruský patent na řešení společenských problémů: represivním tlakem, tvrdšími zákony a policejním násilím.

Bylo by samozřejmě nesprávné vzbuzovat dojem, že mobilizaci odmítají všichni Rusové. Jeden ruský provinční opozičník přede mnou jednou zhruba odhadl, že asi tak třetina obyvatelstva podporuje ukrajinské tažení skutečně ideologicky, až fanaticky. Asi se tak úplně nespletl, vzhledem k faktu, že myšlenku mobilizace uvítalo ve výše zmíněném průzkum 29 procent lidí. Přesvědčení zastánci války mobilizaci skutečně považují za nutnou, aby se vyvážila čistě početní převaha ukrajinských jednotek. Mnozí „vlastenečtí“ experti a propagandisté ji požadovali už od úspěšné ukrajinské ofenzivy u Charkova a v určitém smyslu jde o odpověď na ukrajinský úspěch a západní podporu.

Co teď ale se zbylými Rusy, kteří nebyli ani pro útok na sousední zemi, ani proti němu? Kteří se dosud nechávali víceméně unášet proudem a válku podporovali povrchně, bez velkého přesvědčení a zčásti i bez valného zájmu? V duchu hesla „to bude dobré“, částečně s důvěrou v dlouholetého prezidenta v Kremlu, který požívá vysoké podpory obyvatel. V tomto případě mobilizace skutečně nastolila novou situaci, protože tito stoupenci jsou nyní najednou válkou rovněž přímo ohroženi. A brzy budou ještě víc, až uslyší o kamarádech, přátelích a známých padlých na Ukrajině. Mrtvé ve vlastním, osobním okolí nemůže eliminovat ani oficiální přikrášlovaná statistika ministerstva obrany.

Západ přitom nemusí hrát roli diváka, může stále ještě podporovat protiválečnou frakci v Rusku. Současně pozorností, zpravodajstvím a porozuměním, protože ruští odpůrci války stále ještě čtou zahraniční média a sociální sítě. Ale zadruhé také přijímáním uprchlíků před vojenskou službou namísto jejich blokování. Putin pracuje s latentní ruskou představou „zlého“ Západu, kterou lze nejlépe zničit tak, že Západ pomůže těm lidem v zemi, kteří prchají před jejími represemi.

Text původně vyšel 23. září 2022 pod názvem Kanonenfutter v časopise IPG Journal (www.ipg-journal.de). Vydáváme ho se souhlasem a podporou pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung.

Z německého originálu přeložila Zuzana Schwarzová.

Roland Bathon je novinář, píše hlavně o Rusku a východní Evropě.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.