Håkan Bengtsson

>Švédsko: už ne tak výjimečné

Švédsko se často označuje za zemi kompromisu. Ve třicátých letech dvacátého století si tato země zvolila střední cestu mezi komunismem a kapitalismem. Sociálnědemokratický lidový dům zajistil demokracii a začal budovat na mezinárodní poměry ambiciózní a úspěšný sociální stát. Díky těmto základům pak mohla sociální demokracie ve švédské politice dlouhodobě dominovat.

Takto také vznikl obraz Švédska po celém světě. Nakolik je ale dnes přesný – zejména ve světle výsledků nedávných voleb, po nichž sociální demokraté a jejich vůdkyně Magdalena Anderssonová předali moc Umírněným a Ulfu Kristerssonovi, který vede novou pravicovou sestavu?

Švédsko se navíc v posledních desetiletích přehouplo z levice na pravici a zase zpátky. Už není zemí umírněnosti. Po roce 1968 určovala politickou agendu levice. Sociální demokraté se drželi u moci nepřetržitě od roku 1932 do roku 1976 s podporou kolem 45 procent voličů. Pak přišel v 90. letech přechod k neoliberalismu. Od té doby prošel veřejný sektor výraznou tržní kúrou. Zdravotnictví a školství byly do značné míry outsourcovány soukromým firmám.

Švédsko je dnes jedinou zemí na světě, která si osvojila návrh konzervativního ekonoma Miltona Friedmana na školní kupóny a má velký počet škol provozovaných soukromými společnostmi, z nichž mnohé jsou kótovány na burze. Propast mezi bohatými a chudými se prohloubila. Švédsko nastolilo v roce 2011 velmi liberální uprchlickou a přistěhovaleckou politiku, ale po přílivu uprchlíků v roce 2015 se přiklonilo k restriktivnějšímu postoji.

Větší extrémy

Švédsko bylo také docela dlouho unikátem v tom, že v parlamentu nemělo žádnou pravicově populistickou stranu. Po letošních volbách však Švédští demokraté, jejichž kořeny jsou extremističtější než v mnoha jiných evropských zemích – zejména v ostatních skandinávských zemích –, představují druhou největší stranu. Do voleb šla už devětkrát a pokaždé získala víc hlasů.

Vstup této strany do parlamentu v roce 2010 znamenal změnu v rozložení sil ve švédské politice. Od třicátých let 20. století v souboji mezi levicí a pravicí nejčastěji vítězili sociální demokraté nebo socialistický blok. Časem získali sociální demokraté a později rudozelený blok strukturální převahu. Od nástupu Švédských demokratů má však Švédsko v parlamentu převážně pravicovou většinu v podobě liberálních a konzervativních stran a silné pravicově-populistické strany.

Před letošními volbami se politická scéna proměnila. Někteří politologové to v širším evropském měřítku chápou jako vznik nového identitárního politického štěpení, které doplňuje tradiční, třídní štěpení na levici a pravici. Ve Švédsku ta štěpící linie dnes vede mezi zelenou alternativní levicí a tradičními autoritářskými nacionalisty (ZAL-TAN), což proměnilo bloky na obou stranách klasické osy levice-pravice.

Na pravici šly do voleb tři strany pravého středu (z toho jednou byli Liberálové), které se zavázaly sestavit vládu s podporou Švédských demokratů. Přitom ještě před čtyřmi lety všechny strany odmítaly spolupráci s pravicovými populisty byť jen připustit. Na druhé straně se rudozelené strany spojily se Stranou středu, která se v poslední době stala prakticky neoliberální – ale přidala se k levici, protože odmítala pustit Švédské demokraty k moci.

Těžiště se posunuje

Přestože pravice zvítězila s minimálním náskokem, politické těžiště švédské politiky se přesunulo ke konzervativnímu pólu. Prostřednictvím sociálního státu Švédsko vytvořilo jakýsi státní individualismus, kdy stát osvobodil jednotlivce od ekonomické závislosti na rodině a občanské společnosti. Ve Skandinávii, a zejména ve Švédsku, silně zakořenil kulturní radikalismus. Možná jsme nyní svědky posunu ke konzervatismu a k reakci jak na kulturní radikalismus, tak na státní individualismus. Jde však také o odmítnutí globalizace obecně a migrace konkrétně, k čemuž došlo v mnoha zemích.

Ani témata, která dominovala předvolební debatě, levici nesvědčila. Mluvilo se totiž o organizovaném zločinu (v době kampaně došlo k velkému počtu vražd) a poptávce po přísnějších trestech, o imigraci a integraci a o prudkém růstu cen benzínu a energií (za nějž se opozice snažila přičíst odpovědnost vládě a ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi).

Sociální demokraté měli tři hlavní priority: za prvé získat zpět kontrolu nad sociálními dávkami a zakázat zisk při provozování v soukromých školách, za druhé upřednostňovat životní prostředí a nakonec bojovat proti gangům. Veřejnost se však soustředila na organizovaný zločin a na ceny elektřiny a benzínu, které se v průběhu roku staly jednou z priorit voličů. Sociálním demokratům se zkrátka nepodařilo v předvolební debatě prosadit klasické otázky sociální spravedlnosti. Ani Strana zelených nedokázala zaměřit pozornost na životní prostředí.

Jinými slovy, politické klima v roce 2022 přálo konzervativní agendě. Švédsko bývalo zemí vítající imigraci, ale teď byla pro veřejnost imigrace najednou problém. Pravicové strany šly do voleb s návrhy dalšího zpřísňování restrikcí.

Pozoruhodný nárůst

Je tedy pozoruhodné, že sociální demokraté zvýšili svou podporu o dva procentní body, čímž prolomili klesající trend a strana nakonec získala přes 30 procent hlasů. Svůj podíl zvýšila i Strana zelených. A to i přesto, že obě strany byly u moci již dvě volební období a kvůli pravicově orientované většině v parlamentu měly potíže s prosazením své politiky.

Proč tedy došlo ke změně vlády? Jak Levice, tak Strana středu přišly o hlasy, a proto další vláda vedená sociálními demokraty nemohla získat parlamentní většinu. Všem třem tradičním pravicovým stranám podpora klesla, zatímco Švédští demokraté zvýšili svůj podíl o tři procentní body – což de facto rozhodlo o výsledku voleb.

Ačkoli se sociálním demokratům podařilo zvrátit negativní trend, od svého historického maxima jsou pořád ještě daleko. Strana má pořád největší podporu mezi členy odborů, ale pokud se započítají i zaměstnanci, kteří nejsou odborově organizováni, je už situace mnohem méně růžová. Přišla o voliče na předměstích velkých měst s vysokou koncentrací přistěhovalců, kde sociální demokraté bývali obzvláště silní. Obecně však posílili v samotných velkých městech a například znovu získali kontrolu nad Stockholmem.

Spolehlivá a vyrovnaná

Jak k tomu všemu došlo? Nová předsedkyně strany Magdalena Anderssonová byla považována za spolehlivou a vyrovnanou političku (srovnejte si ji s německým sociálnědemokratickým lídrem Olafem Scholzem), která se těší velké důvěře voličů. Změna v čele strany v roce 2021 dodala sociálním demokratům novou politickou energii. Posun velkých měst k progresivnějšímu vnímání světa je všeobecně známým politickým fenoménem v řadě zemí. Ve Švédsku mnoho voličů ve velkých městech volilo v roce 2022 sociální demokraty, aby zabránili Švédským demokratům získat politický vliv. Svou roli mohla sehrát i značná kritika privatizace ve veřejném sektoru, a to i mezi voliči ze středních vrstev.

Ve venkovských oblastech Švédští demokraté výrazně zabodovali. Právě zde ztratila voliče Strana středu (historicky strana zemědělců a venkova). Sociálním demokratům také klesla podpora v mnoha menších průmyslových městech, ve švédském rezavém pásu. Na venkově se na volebním výsledku nejspíše významně podepsaly obavy z růstu cen benzínu a energií.

Vůdce Umírněných Ulf Kristersson byl pověřen sestavením vlády, která má však většinu pouze tří křesel oproti rudozelenému bloku. Umírnění tak přišli o pozici druhé největší strany v parlamentu (jíž se těšili od roku 1979) a na ní ji vystřídali Švédští demokraté. Vládní vyjednávání budou pravděpodobně složitá, přičemž se očekává, že napětí mezi liberály a Švédskými demokraty bude značné, a to jak v oblasti hodnot, tak i konkrétních politických opatření. Švédští demokraté však mají v nové pravicové koalici coby největší strana silnou vyjednávací pozici.

Nutná sebereflexe

Sociální demokraty čeká nutná sebereflexe a v nadcházejícím volebním období opoziční role. Byly volby v roce 2022 začátkem sociálnědemokratické obrody, přestože strana přišla o vládní angažmá? V posledních letech jsme byli v několika evropských zemích svědky skromných, ale přece jen úspěchů sociální demokracie.

Nárůst podpory sociálních demokratů ve Švédsku o dva procentní body je nesporně pokrok. V příštích volbách zjistíme, zda se jedná o trvalý úspěch, nebo o odchylku. Další posílení si vyžádá spojenectví v rámci elektorátu i s ostatními stranami – a politickou platformu, která dokáže vystavět mosty mezi městem a venkovem, dělnickou a střední třídou, mladými a starými. To je pro progresivní mandát rudozeleného politického programu nezbytné.

Text původně vyšel 23. září 2022 pod názvem Sweden: less special than it was v časopise Social Europe Journal (socialeurope.eu). Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Z anglického originálu přeložil Viktor Janiš.

Håkan Bengtsson je výkonným ředitelem Arenagruppen, přední progresivní platformy veřejné debaty ve Švédsku.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Håkan Bengtsson

>Švédsko: už ne tak výjimečné

Větší extrémy

Těžiště se posunuje

Pozoruhodný nárůst

Spolehlivá a vyrovnaná

Nutná sebereflexe

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu