Olga Hostovská

Novinář Alois Svoboda

Letos 16. března uplynulo 100 let od jeho narození a 19. listopadu to bude 10 let, co zemřel. Alois Svoboda, rodák z jižní Moravy, měl život pohnutý, podobně jako mnozí příslušníci jeho generace. Jakožto syn válečného invalidy považoval za svou povinnost přispět k osvobození země, a tak si za války našel místo mezi partyzány a stal se komunistou. Jako novinář měl neutuchající potřebu zaznamenávat události, aby je později někdo neupravoval, a tak vznikla jeho knížka Jak to bylo v únoru (1949), kterou sepsal ve spolupráci s manželkou Věrou a kolegyní Annou Tučkovou (Později s Annou Tučkovou vydával na pokračování knížky Československo země neznámá.) Když Čína začátkem 50. let obsadila Tibet, vypravil se tam s režisérem Vladimírem Sísem a natočili zde film Cesta vede do Tibetu.

Myslím, že velice silně na Aloise Svobodu zapůsobily politické procesy z 50. let a nejspíš tehdy došel k závěru, že pravda je důležitější než jakákoli ideologie. V té době pracoval v Čs. rozhlase, později přešel k dokumentárnímu filmu. Patřil mezi tzv. reformní komunisty, takže v roce 1968 založil a vedl týdeník Politika, který měl v záhlaví jako heslo citát italského marxisty Antonia Gramsciho Pravda je revoluční. Alois Svoboda ještě stihl natočit dokument o Rudé Bologni a pak se z něho stal disident. Jeho rodina to nesla statečně, ale nejspíš se to podepsalo na zdraví jeho manželky. Pracoval jako topič, ale nadále žil politikou a stýkal se s někdejšími přáteli, z nichž mnozí byli stejně postižení jako on. Z mých vrstevníků to byli např. Jiří Diensbier, Jiří Hanák nebo Luboš Dobrovský.

K Aloisovým přátelům patřil rovněž můj muž; znali se z 50. let z rozhlasu. Pamatuji se na jednu naši návštěvu někdy v druhé půli normalizace, kdy nás Alois upozornil na to, že chybějící Krieglův podpis na dokumentu podepsaném našimi představiteli v Moskvě po okupaci Československa je špatně vykládán. Kriegla znal osobně, měl ho rád a po jeho smrti (1979) občas navštěvoval jeho manželku. Podle Aloise Svobody Kriegel nebyl pro Sověty partnerem, s nímž by byli ochotní jednat. Pro ně to byl haličský Žid, který rozhodně nemohl reprezentovat čs. vládu. Proto ho taky nevzali k jednání do Moskvy, ale odložili ho cestou. Byl to prezident Ludvík Svoboda, kdo po jednání se Sověty trval na tom, že se bez Kriegla do Prahy nevrátí. Když Kriegla přivezli do Moskvy, nebylo už podstatné, zda se svým podpisem připojí nebo ne. Odkud to věděl Alois Svoboda, nevím. V každém případě takto to líčí i jeden z účastníků moskevského jednání Zdeněk Mlynář ve své knížce Mráz přichází z Kremlu, která vyšla nejdřív jako samizdat a v roce 1981 ji vydalo exilové nakladatelství Index.

Po listopadu 1989 mnozí Aloisovi přátelé zamířili do politiky. On si konečně začal užívat života. Vlastně si ani nepamatuji, že by se byl vyjadřoval k politice. Přesto snad doufal, že by jeho záznamy historických událostí mohly dopomoci novým politikům, aby se vyvarovali některých chyb. V každém případě se nepochybně probíral tím, co sepsal, a při té příležitosti zjistil, že mu chybějí některé tituly. Můj muž mu tenkrát přinesl jeho knížky, které jsme měli doma. Ovšem v polistopadové éře byl zájem o jiný druh literatury, takže Aloisovy informace se ke čtenářům nejspíš nedostaly.

Byl to dobrý novinář a spolehlivý kamarád. Na takové lidi by se nemělo zapomínat.

Komunismus chce člověka plného, bytost, která může bez zábran uplatnit všechny talenty. Chceme, aby horník mohl hrát stejně dobře na housle jako houslista, který se bude chtít rekreovat třeba prací v lomu. Ono to vypadá fantasticky, že? Ale řekněte – cožpak každá nová a veliká věc nevypadá vždycky zpočátku jako fantazie?

Československo, země neznámá (Morava), str. 143, Orbis, Praha 1963.

Olga Hostovská (1936) je literární historička, překladatelka a editorka.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Hostovská

Novinář Alois Svoboda

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu