Patrik Eichler

Prevence je výhodnější než léčba

Demonstrace 3. září českou politiku i veřejnost bez nadsázky zaskočila. Desítky tisíc lidí na protivládním protestu svolaném na poslední prázdninový víkend nikdo nečekal. Jeho opakování na státní svátek 28. září sledovala politika i veřejnost s napětím.

Obě početně navštívené demonstrace svolaly jinak okrajové radikálně pravicové a antisystémové skupiny. Jejich povýtce kabaretní vlastenecká setkání na zámku v Příčovech doposud budila převážně posměch. Nyní se těm samým lidem podařilo vyvolat obavy. Jako kdyby se potvrzovala slova ministra spravedlnosti Pavla Blažka z konce srpna o něčem jako revoluci, když vláda nezvládne energetickou krizi a všudypřítomné zdražování.

Demonstrace jako kdyby předznamenávaly posílení dvou opozičních antisystémových stran v komunálních a senátních volbách. Okamurova SPD získala 492 mandátů, nově mj. v Praze, ale i v krajském Hradci Králové, Pardubicích, Plzni nebo Karlových Varech. Před čtyřmi lety měla Okamurova strana mandátů 161. Kandidátka SPD v Karlových Varech poprvé postoupila do druhého kola senátních voleb. Třetí navíc skončila senátní kandidátka SPD v Mostě a s odstupem třetí byl i jeho kandidát v Pardubicích.

Jen o pár desítek hlasů na 1748 posílilo v komunálních volbách ANO, podařilo se mu ovšem výrazně posílit v senátních volbách, účastnilo se poprvé většiny soubojů ve druhém kole. Důležité v tomto případě není, že kandidáti Babišova politického hnutí nakonec prohráli, ale že se ANO poprvé i v senátních volbách stalo hlavní opoziční silou.

Upevnění pozic ANO a SPD, obsazujících dnes prostor uvolněný ČSSD a KSČM, ukazuje na proměnu politického střetu u nás z levo-pravého, jaký u nás v nejklasičtější podobě fungoval od poloviny 90. let do roku 2010, na střet pravo-pravý. Jeho vzorovou podobu nám od roku 2005 nabízí Polsko v podobě soupeření neoliberální Občanské platformy a národně-konzervativního Práva a spravedlnosti.

Problémy i řešení hledejme doma

Tón velké části reflexe zářijových demonstrací udal premiér Petr Fiala. Jejich organizátory označil za příslušníky ruské páté kolony. Leckdo pak tento popis využil i pro účastníky zmíněných demonstrací.

Podobně postupovala koalice SPOLU i směrem k Andreji Babišovi. Důležitým motivem její kampaně před volbami do obecních a městských zastupitelstev a Senátu byly vizuály s heslem Nová hrozba. Stejní agenti. (Závislost na Rusku. Bezpečnostní hrozba.) a portréty Andreje Babiše a Vladimira Putina.

Pokud jde o zázemí organizátorů dvou velkých zářijových demonstrací, bude mít Petr Fiala celkem jistě pravdu. Ostatně hned jejich první požadavek říká, že levný plyn je třeba zajistit dohodou především s Ruskou federací. Mezi psanými požadavky je i nevyslovené přání, aby nové jaderné elektrárny stavěly na našem území ruské firmy.

A přestože právě neřešení energetické závislosti na Rusku formulovala koalice SPOLU jako důležitou výtku vůči práci vlády Andreje Babiše, berme v tomto případě jeho spojování s Ruskem především jako pokračování obvyklé antikomunistické rétoriky české pravice, jak ji známe od 90. let. Andreje Babiše a politické hnutí ANO musejí dnes Petr Fiala a SPOLU porazit ve volbách.

Pokud jde o účastníky demonstrací svolávaných pravicovým okrajem, musí se Petr Fiala ptát, jak oslabit jejich motivaci účastnit se demonstrací, které odporem k vládě nahrazují odmítnutí celého našeho polistopadového uspořádání.

Obnovit kontrolu nad svým životem

Andrej Babiš bojuje proti polistopadovému kartelu novinářů, aktivistů a stran. Svolavatelé zmíněných demonstrací nás prý chtějí osvobodit od přímé politické poddanosti vůči EU, WHO, OSN.

Na první pohled jde od nich o zcela nesmyslný požadavek. Za prvé nejde o politickou poddanost. Za druhé by nás vystoupení z těchto organizací poškodilo. Na druhý pohled jde ovšem o srozumitelnou formulaci požadavku získat zpět kontrolu nad vlastním životem. Boj proti kartelu, který lidem diktuje, jak mají žít, přichází z téže marketingové kuchyně.

Ztrátu kontroly nad vlastním životem mají za určující charakteristiku posledních třiceti let lidé, kteří jsou k polistopadovému vývoji nejkritičtější. Argumentačně i politicky je tento prostor (na rozdíl třeba od vystupování z EU) známý a bezpečný. Utváří ho polistopadová zkušenost nezaměstnanosti, oslabování veřejných služeb od školek přes poštu po lékaře, i pocit ztráty zastoupení ve veřejné debatě.

Leckdy důvodný pocit, že jejich hlas není slyšet, dokáže leckoho přivést k podpoře referend o čemkoli (Okamura) stejně jako k volání po silné osobnosti, která udělá pořádek (Babiš, i když tuto roli nehraje zdaleka pro každého). Zdánlivě protichůdné požadavky mají společný podklad – jedním i druhým způsobem je možné dosáhnout toho, aby můj názor konečně našel své oprávněné místo v debatě odcizených elit.

Něco podobného se v polovině devadesátých let povedlo na čele ČSSD Miloši Zemanovi. Tehdejší kampaně sociální demokracie vracely uznání lidem, kteří utrpěli během hospodářské transformace obecně vydávané za jednoznačný úspěch. Ano, vy jste přišli o práci, a to je nespravedlivé, říkal Miloš Zeman, ale není to vaše vina. Je to vina státu, který se málo stará, i když by mohl.

Ze systémové politiky dnes nikdo pocit uznání lidem nenabízí. Vláda toho není schopná, protože reprezentuje zájmy lidí, kteří polistopadový vývoj berou jako úspěch, a politiku postavenou na individuální odpovědnosti. Systémová levicová opozice s výjimkou odborů se potácí na hraně zániku.

Obě zářijové demonstrace přitom kladou nejenom antisystémové požadavky, ale i ty klasicky sociální. Lékaři musí namísto telefonních konzultací opět začít ordinovat, zní jeden z nich. Už jen otevřená debata o nedostatku a cenách zubařů by řadě lidí mohla vrátit pocit, že stát o jejich problémech něco ví a zabývá se jimi. Že se o jejich problémech vede debata i jinde než v místní Facebookové partě.

V požadavcích demonstrantů se také píše, že léčba stejně jako prevence mají být dobrovolné. Předcházet rozpadu společnosti je základní prevencí liberální demokracie. Taková prevence musí být povinná, a je nejprve odpovědností politiků pověřených dávat tvar budoucí podobě naší společnosti. Pole je nalajnované, možnosti jsou.

Patrik Eichler (1984) je novinář, redaktor Listů, od října 2022 ředitel Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Prevence je výhodnější než léčba

Problémy i řešení hledejme doma

Obnovit kontrolu nad svým životem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu