Pavel Šaradín

Volby plné vítězů (a dvou poražených)

Přibližně po roce měli Češi možnost zúčastnit se voleb, tentokrát komunálních, a někde také senátních. V roce 2021 bylo nejviditelnějším projevem sněmovních voleb rozdělení kandidujících stran do dvou velkých táborů, podporovatelů Andreje Babiše a jeho odpůrců. O něco podobného se lídr politického hnutí ANO pokusil i letos, vyzval své příznivce, aby pojali volby jako referendum o vládě. Snažil se tedy polarizovat i lokální úroveň. Výrazným a trochu úsměvným povolebním rysem bylo, že k vítězství se po volbách přihlásili téměř všichni.

Parlamentní opoziční politické strany dobře vědí, že hlasy se nejsnadněji sbírají kritikou vlády. Viděli jsme to například v roce 2004 před evropskými volbami, kdy to úspěšně zkusil Mirek Topolánek vůči ČSSD, nebo když v roce 2008 Jiří Paroubek před krajskými volbami zaútočil na ODS. Výsledkem bylo v obou případech obrovské vítězství. Letos se tímto inspiroval Andrej Babiš, nebývá však zvykem, že se tak děje před komunálními volbami, protože ve většině obcí parlamentní politické strany nekandidují. Pokusil se tak přitáhnout vůči vládě kriticky smýšlející voliče alespoň ve městech, případně tam, kde se konaly senátní volby. Jeho pokus mu vyšel, protože ve městech přibližně od 10 do 20 tisíc obyvatel a větších ANO dominovalo. Často činila podpora kolem 30 procent a do druhého kola senátních voleb postoupilo 16 kandidátů hnutí ANO, jeden, v obvodu Bruntál, dokonce zvítězil už v prvním kole. Určitou zajímavostí je, že se k volebnímu vítězství v komunálních volbách přihlásili téměř všichni, ANO, SPD, ODS, nezávislí atd. Každý si přirozeně nastavil takový úhel pohledu, který mu nejvíce vyhovuje. Podívejme se nyní na základní tendence, které vyplývají z výsledků komunálních i senátních voleb.

Zaprvé. Andreji Babišovi se podařilo ovládnout v zásadě města všech velikostních kategorií kromě dvou největších – Prahy a Brna. Je to důsledek mobilizace voličů a potlačení lokálních témat. I tam, kde ANO řídilo město průměrně či podprůměrně, často hnutí zaznamenalo větší podporu než v roce 2018. Jeho voliči hlasovali pro celou stranu a udělovali minimum preferencí. Testovat vlastní popularitu se pokoušeli na nevolitelných místech například Jaroslav Faltýnek (Prostějov) nebo Alena Schillerová (Brno), neúspěšně. Vyplývá z toho rovněž fakt, že tito politici nejsou přijatelní pro ostatní voliče, ani ti neudělovali politikům ANO preference.

Zadruhé. Výsledky ale i statistická data ukazují, že ANO přebírá levicové voliče, zejména sociální demokracie, komunistické voliče zase Tomio Okamura. V komunálních volbách byl protestní hlas SPD velmi slyšet, s plytkými slogany jako Zastavíme zdražování či Jsme proti válce. To však některým voličům stačí, dokládají to úspěchy v okresních městech jako Přerov či Prostějov (15 procent), Brně (10 procent) či Praze (nad 5 procent). SPD získalo trojnásobně více mandátů než před čtyřmi lety (mělo 161 zastupitelů), není to sice nijak velký počet, ale podceňovat bychom toto posílení neměli. Zároveň se ukázalo, že tyto volby byly dalším mizením tradiční levice (ČSSD a KSČM).

Zatřetí. Značka SPOLU funguje. Někde sice ODS, TOP09 a KDU-ČSL nekandidovaly dohromady, ale tam, kde ano, ji voliči podpořili. Pro ODS a spol. je to dobrá zpráva, spolupráci lidé fandí. Výhodné je to pro všechny tři subjekty, pro TOP 09 zcela jistě požehnáním. Pokud by kandidovala sama, ve většině případů by to na překročení 5% hranice nestačilo. Jinak je tomu se sněmovní značkou PirSTAN, která se během roku rozpadla. Ukazuje se, že spojenectví není příliš smysluplné a že oba subjekty se od sebe velmi liší. Piráti sice nedokázali své pozice obhájit, ale ukazují, že jejich přirozená podpora ve společnosti je stabilní a činí kolem 7 procent.

Kromě tradiční levice je ovšem hlavním poraženým voleb zcela jistě STAN. Množství afér a chyb se podepisuje na nízké podpoře, což je patrné jak v komunálních, tak i v senátních volbách. Do druhého kola nepostoupil ani jeden kandidát hnutí. Stav hnutí STAN možná nejlépe dokumentuje Karlovarsko, kde mandát obhajoval místopředseda Senátu Jan Horník. Jedním z protikandidátů byl totiž hejtman Petr Kulhánek, oba jsou ale na kraji ve stejném zastupitelském klubu – za STAN. Bratrovražedná konkurence vedla k tomu, že o vítězství se utkaly dvě kandidátky, první za ANO, druhá za SPD.

Začtvrté. Volby do zastupitelstev rovněž ukázaly, jak silní jsou nezávislí kandidáti a jejich nejrůznější uskupení. Jejich dominance je dána především nízkou schopností stran kandidovat v malých obcích, kterých je většina. Počty členů politických stran klesají, a tím stavějí méně a méně kandidátek. Lze předpokládat, že tento trend bude v každých dalších volbách ještě zesilovat.

Podívejme se ještě na senátní volby. Jejich druhé kolo se konalo týden po tom prvním, které bylo souběžné s volbami komunálními, přičemž většina střetů se uskutečnila mezi zástupci ANO a SPOLU. Senátní volby skončily tak, jak se dalo očekávat. Zafungovala taktika všichni proti ANO. Kromě Bruntálska uspěla jen kandidátka v obvodě Karlovy Vary a společný kandidát ČSSD a ANO na Frýdecko-Místecku. Volební štáb ANO ovšem připravil značně kontroverzní, polarizující až štvavou kampaň. S největší pravděpodobností byly volby testem pro samotného Babiše, který stále zvažuje, zda bude kandidovat na prezidenta republiky. Veškerou energii soustředil především do obvodu Jihlava, kde ANO nominovalo Janu Nagyovou. Prostřednictvím útočné kampaně měla porazit obhajovatele mandátu, předsedu Senátu Miloše Vystrčila. Přímý střet dopadl stejně jako v ostatních případech (až na jednu výjimku), prohrou ANO. Není od věci připomenout, že Jana Nagyová je obžalovaná v kauze Čapí hnízdo, když se měla dopustit dotačního podvodu. V zemích s určitou úrovní politické kultury přitom platí, že obžalovaní odcházejí z politiky, u hnutí ANO je tomu naopak.

Co z toho vyplývá? Pokud by se předseda ANO rozhodl v prezidentských volbách kandidovat, jeho šance na úspěch s velkou pravděpodobností skončí ve 2. kole. Nedokáže sbírat pozitivní hlasy pro nějakou vizi či program, ale jen z tábora kritiků vlády, a to ještě ne všichni jsou jeho voliči. Pro českou společnost je to dobrá zpráva, protože hlava státu viditelně ovlivňuje nálady ve společnosti. Babiš jako příklad populisty, který jde kvůli osobnímu prospěchu až na samou hranu toho, co je standardem v politice, by byl velmi špatný prezident. Vítězové z vládního tábora slaví, Senát zůstane nekritickým podporovatelem kabinetu Petra Fialy. Slaví také vítězství nad Andrejem Babišem, stejně jako v roce 2021. Nicméně už v jiné atmosféře. Kandidáti SPOLU uspěli zejména z toho důvodu, že mají disciplinované voliče, nikoliv z toho důvodu, že je vláda úspěšná. Lidé za posledních 15 let procházejí další velkou krizí, negativní zkušenosti se nám stále střádají. Vládu čekají další tvrdé zkoušky, mnohem tvrdší, než tomu bylo doposud. A zdá se, že si to příliš neuvědomuje. Stejné konstatování platí rovněž pro parlamentní opozici.

Výsledky komunálních voleb nepředstavují žádnou velkou změnu. Přes posílení SPD zůstane téměř všude v opozici, polarizace mezi ANO a SPOLU bude v desítkách a desítkách případů ukončena pragmatickou spoluprací a z vedení měst budou ustupovat politici tradičních stran. Například ve vedení Olomouce není ani jedna tradiční politická strana. Pro budoucnost hnutí ANO je důležité posílení ve městech, vytváří si tak dobré podmínky pro další volby. Mít silné zázemí je obrovskou výhodou, která bude chybět ČSSD a KSČM. A koneckonců tyto volby rovněž ukázaly, že pravice je zatím stabilní a konsolidovaná.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, působí na katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Volby plné vítězů (a dvou poražených)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu