Petr Kolman

Dvě poznámky

Poznámka prvá: Jako právní pedagog se dlouhá léta snažím vést studenty i k respektování mantinelů právního státu. Zaujal mne článek Policista z linky 158: Většina oznámení je zbytečných. Každý má telefon a hned volá (magazín Víkend DNES. 7.8.2022). V textu mne značně negativně zaujala odpověď policisty, dvacet let sloužícího na stopadesátosmičce – cituji: Kvůli čemu Češi nejčastěji volají na linku 158? Kvůli vzájemnému napadení. Za starých časů si dva lidé dali pár facek, vyřešili si spor sami a policii do toho netahali. Dneska se okamžitě udávají a chtějí vše řešit s policií...

Pakliže se nad policistovou odpovědí zamyslíme hlouběji, jeho reakce de facto nabádá občany k protiprávnímu jednání – aby brali spravedlnost do svých rukou. Jedná se o oficiální stanovisko české policie z roku 2022? Opravdu si lidé mají své sporné záležitosti řešit sami jako na Divokém západě? Například ručně? Navíc když občan vezme věc do svých rukou a dá někomu spravedlivě pár facek místo přivolání Policie ČR, může to mít i značné soukromoprávní následky. A dnešní náhrady škody, nejen za různá zranění (kolik dnes stojí například zubaři), ale i třeba zničené značkové oblečení nebo dioptrické brýle, za nás následně zaplatí Ministerstvo vnitra, pod které spadá Policie ČR.

Souhlasím, že musí být značně otravné, pokud nějaký rádoby vtipálek volá na 158 s pitomým dotazem například Kolik je hodin? nebo Kolik váží velryba?, anebo dokonce policistům vulgárně nadává, třeba pod vlivem alkoholu. Nicméně odrazovat občany, aby volali na 158, když jiné dostupné právně souladné řešení neexistuje, je prostě špatně.

Ani nemusí jít jen o nějaké rvačky, ale třeba když máte právní zájem na zjištění totožnosti pachatele, který vám ji nechce dobrovolně sdělit, jak jinak máte legálně postupovat? Například vám někdo polije drahé sako z legrace pivem a škodu nechce zaplatit nebo vám škodu způsobí něčí pes, a jeho majitel se nehodlá ztotožnit a ani škodu uhradit, kam jinam se reálně obrátit? Podáte snad občansko-právní žalobu na neznámou protistranu? S tím by vás ze soudu brzy hnali.

Knížecí rada, že se lidé mají dohodnout, je sice fajn, ale na policii se obracejí z logiky věci ti, kteří jsou v koncích, a protistrana se dohodnout skutečně nechce. Uniforma má navíc psychologický odstrašující potenciál a mnohý darebák se po příjezdu policie umravní.

Jestliže Policie ČR vnímá své postavení jako předimenzované, nechť se obrátí na politiky – zákonodárce, ať změní zákony a dovolí lidem řešit menší problémy na vlastní pěst. Autor tohoto komentáře po takové libertariánské změně určitě nevolá, nicméně pokud si to policisté majoritně přejí, nechť interpelují za pomoci svých velitelů politiky. Avšak nikoliv běžné spoluobčany, kteří se na Policii ČR chtějí obracet s důvěrou o pomoc.

Poznámka druhá: Doposud nenápadná pirátská senátorka Adéla Šípová se v srpnu zviditelnila tweetem, který si dovolíme zopakovat.: Ranní info z busu na trase Doksy – Praha Motol. V buse je 16 žen různého věku + 1 maminka s kočárkem, 3 mladší muži a jeden pán ve vyšším věku. Tedy 17 žen a 4 muži. Politika zajištění veřejné dopravy má genderový rozměr, rozhodují o ní převážně muži. Díky němu se paní senátorka dostala do hledáčku medií. S konkrétním požadavkem, co by se mělo zlepšit v MHD, a tím spíše s návrhem řešení ovšem nepřišla. Jen opakovala, že muži nejezdí veřejnou dopravou, ale rozhodují o ní. Dle této logiky – politici rozhodují o věznicích, ale nikdy v nich (v drtivé většině) neseděli. Dokonce ani arcizloduch Andrej Babiš nebyl nikdy reálně ve výkonu trestu, což mnohé čtenáře asi překvapí. Vtipy o zavřených prezidentech končí u Václava Havla, takže aktuální již opravdu nejsou. Dále pak politici a političky rozhodují o školách a školkách, ale sami do nich nechodí. Potřebujeme tedy více dětí v politice? Mimochodem, ještěže pirátská senátorka nejela MHD v září, to by viděla tramvaje plné dětí. Možná se v senátorčiných slovech propisuje lidová moudrost, že nejlepším ministrem zdravotnictví musí být primář z nemocnice na kraji města a ministrem školství učitelka s dvacetiletou praxí a dobře smazanou tabulí ve třídě. To ovšem neplatí.

Závěrečný satirický šleh – dle dlouhodobých údajů Centra dopravního výzkumu, v. v. i., poměr uživatelů veřejné dopravy (vlakové, autobusové, i městské hromadné) je mezi pohlavími skoro stejný. Metoda nahodilého průzkumu provedená paní senátorkou nás může jen děsit. Věřme, že na základě podobných nahodilých analýz se nerozhoduje v Senátu ani v jiných oblastech.

A ke steskům, že máme prý málo žen v politice: Moc pochází primárně od lidu. To dnes vědí i středoškoláci a středoškolačky. Podle naší normy norem, tedy podle ústavy, rozhodují voliči, a z těch je více žen. A že si demokraticky volí často muže, je jejich nezadatelné právo, i když se to kladenské senátorce možná nelíbí.

Petr Kolman (1976), Brno, VŠ pedagog, právník a publicista

Petr Kolman

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Dvě poznámky

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu