Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 5 > Hynek Skořepa: Může za inflaci spotřeba?

Hynek Skořepa

Může za inflaci spotřeba?

Mnoho lidí po celém světě čeká těžká zima. V jinak bohaté Evropě to souvisí především s válkou na Ukrajině a s ní spojenou energetickou krizí. Mnoho lidí v českých zemích i na Slovensku se oprávněně obává, že nedokáže uhradit účty za elektřinu a topení. V Polsku, kde řada domácností dosud topí uhlím, vypukla přímo panika a dokonce rovnou před uhelnými doly setrvávají lidé ve frontách po několik dnů a nocí, aby se na ně dostalo a mohli se zásobit. I u nás se na dodávku sypaného uhlí či briket čeká týdny až měsíce, dřevěné brikety většinou vůbec nejsou k dispozici. Jako bychom se v některých ohledech vrátili do reálného socialismu.

Dusí nás inflace, byť mírně klesla. Podle zprávy Českého statistického úřadu z poloviny září činila její míra 11,7 procenta, index spotřebitelských cen pak 17,2 procenta. U obou údajů se vlastně jedná o totéž, jen je použit jiný způsob výpočtu. Ten druhý lépe vystihuje situaci běžných občanů. Reálné životní náklady rostou zvlášť u nízkopříjmových skupin ještě rychleji, vybrané výrobky a služby zahrnuté do spotřebního koše nedokážou podchytit to, že mnoho lidí z chudších vrstev omezilo výdaje na základní životní potřeby (potraviny) a placení inkasa.

Někteří ekonomové se nám snaží namluvit, že inflace vyskočila kvůli zvýšené spotřebě po překonání vln pandemie. Pravdu mají však jen částečně, zakopaný pes je totiž v samé podstatě kapitalismu. A to můžeme být rádi, že nejsme v Turecku, kde se v srpnu podle oficiálních dat míra inflace meziročně zvedla z dvaceti na 80 procent. Nezávislí ekonomové dokonce tvrdí, že skutečná inflace tam činí kolem 180 procent. Také v Turecku je údajně hnána spotřebou domácností, které na dluh nakupují elektroniku, automobily, nemovitosti či zahraniční měnu. Stabilitě té vlastní totiž moc nevěří a asi mají proč. Jenže základní životní potřeby (potraviny, elektřinu) do zásoby nakupovat nelze. Základní úroková sazba v Turecku činí 13 procent (údaj ze začátku září) a to je podle ekonomů příliš málo. Co si o tom myslet, když před pár lety některé evropské centrální banky udržovaly základní úrokovou sazbu, za kterou půjčovaly peníze komerčním bankám, dokonce na záporných hodnotách? Že by se „turecké hospodářství“ stalo opět příslovečným jako za dávných časů Osmanské říše? Koneckonců Recep Tayyp Erdogan se od někdejších sultánů Vysoké porty už příliš neliší.

Zůstaňme ale ve střední Evropě. Vlády jsou nuceny horentní ceny elektřiny a plynu řešit, byť jsou jejich možnosti v převážně tržní ekonomice omezené. Ta česká s oznámením „sociálního polštáře“ hodně otálela a vysloužila si kritiku nejen za to, nýbrž i za plošné zastropování cen elektřiny a plynu pro domácnosti, veřejný sektor a malé i střední firmy. Nejde jistě o řešení ideální, ale snad umožní vše provést s nižší byrokratickou zátěží a bez sklonů k zneužívání než cílenější podpora. Chytráci, kteří se nestydí vydělávat na cizím neštěstí, se bohužel najdou vždy. Představme si, že nějaký milionář mimo jiné své aktivity pronajímá bytový dům. Státní podporu by nedostal, peněz má dost. Nájemníci v jeho domě by museli platit tržní cenu za elektřinu a topení. Aby to zvládli, žádali by o sociální příspěvek na bydlení.

Náklady na plošnou vládní podporu i adresné sociální dávky zaplatíme všichni. Teď jde o to, abychom také všichni platili podle svých možností. Vláda se dřív či později nevyhne zvýšení daní, ať se to koaličním politikům líbí či ne. Daňovou zátěž by měli nést zejména ti, co na to mají. A také nadnárodní koncerny. Takový supermarket Penny v Letovicích o hodinu rozšířil prodejní dobu (od 7.00 do 21.00) a je v něm stále plno. Běžní občané počítají každou korunu, přesměrovávají proto nákupy do diskontů. Jiné obchody ztrácejí zákazníky, němečtí akcionáři vydělávají (Penny je součástí REWE Group, jedné z největších nadnárodních skupin provozující maloobchodní síť supermarketů, sídlící v Kolíně nad Rýnem).

Těžko říct, jak bude dál pokračovat kapitalismus, který má nutnost stálého růstu spojeného se zrychlující se spotřebou zapsán přímo v genetickém kódu. Neznám odpověď. Vím jen, že planeta Země, respektive globální ekosystém, už nás má plné zuby a dává nám to zatraceně pocítit.

Kde hledat naději?

Hynek Skořepa, Letovice

Hynek Skořepa

Obsah Listů 5/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.