Ondřej Vaculík

Vlakem na Moravu a zpět (se zastávkou na Ukrajině)

Ta cesta z Hořovic do Blanska trvala sedm hodin. Když jsem byl malý, vyjížděli jsme z Prahy hlavního nádraží na Moravu taženi ještě parní lokomotivou řady 475.1, jíž se říká šlechtična. Později nás vozila elektrická lokomotiva zvaná bobina, řady 499, vyrobená v Závodech V. I. Lenina v Plzni. Prý dokázala vyvinout rychlost až 150 km/hod. Běžně však nejezdila rychleji než sto dvacet. V České Třebové se ale přepřahalo na parní lokomotivu, trať přes Svitavy do Brna dlouho nebyla elektrifikovaná, a to kvůli tunelům malé výšky u Adamova. I tehdy vlaky mívaly zpoždění, někdy i půl hodiny, za něž se nikdo neomlouval, ale za normální se to nepovažovalo. Vysvětlovali jsme si to režimem, protože v Japonsku vlaky prý jezdívaly na minutu přesně. V Blansku jsme tehdy byli asi za tři hodiny.

13. července 2022 ještě trvala výluka u Karlštejna vinou sesutého skaliska po silných deštích. Někdy se to stane. Z Berouna do Prahy nás vezl autobus, než se procpal Prahou na hlavní nádraží, spoj na Českou Třebovou mi ujel. Toho dne v podstatě všechny vlaky, uváděné na elektronické tabuli, měly zpoždění jak při příjezdu, tak už i při odjezdu. Omluvná hlášení jsme ani nestačili vnímat.

My vyjeli se zpožděním jen mírným. Někde v úseku za Poříčany se ale vlak začal ploužit kvůli rekonstrukci trati, jezdí se po jedné koleji. Obdobná situace je také mezi Chocní a Ústím nad Orlicí, kde se rovněž jezdí po jedné koleji. Navíc tam kdesi došlo k poruše zabezpečovacího zařízení, takže nás přeložili do autobusu. K mému údivu výluka byla také mezi Svitavami a Letovicemi, to jsme se opět autobusem plazili po přetížené svitavské silnici. Velká výluka je také z Blanska do Brna, o té jsem ale věděl, kvůli velmi obtížné rekonstrukci trati právě v souvislosti s adamovskými tunely.

Měl jsem spoustu času pro sebe, který mi nikdo nemohl vzít, zvláště při vypnutém mobilu. Nebudu žehrat na železnici, ale využiji těch sedmi hodin k zásadním úvahám, na něž normálně nemám čas. Například jak by se dala zastavit válka na Ukrajině, aniž by Ukrajinci prohráli. Otázka: Kdy to začnou požadovat samotní Rusové?! Podle ruského politologa Ivana Probraženského, dlouhodobě žijícího u nás, většina Rusů, podléhající propagandě, pochopí realitu tak po dvou letech. Podstatně se zvýší počet lidí odhodlaných demonstrovat, ale spíše ze sociálních důvodů než kvůli válce samé. Příkladem je prý afghánský konflikt.

Nynější četné rekonstrukce železnic provádí Správa železnic, státní podnik, a dopravci se s omezeními a výlukami musí nějak vyrovnávat, zejména náš národní dopravce České dráhy. Správa o tom s nimi asi příliš nediskutuje, postaví je před hotovou věc, a jezděte si, jak umíte. Ideou, cílem je optimalizace našich hlavních železničních tahů pro rychlost vlaků dvě stě kilometrů za hodinu. Což vyžaduje velice nákladné a složité rekonstrukce a zabezpečovací systémy. Rekonstruovaná trať se rozdělí na úseky, z nichž každý se buduje alespoň dva roky, často více. Na trati z Plzně do Prahy se pracuje už alespoň dvanáctým rokem, nyní se dokončuje nákladná (a dva roky trvající) rekonstrukce úseku Radotín–Velká Chuchle. Zbývá dokončit nejobtížnější úsek z Berouna do Radotína. To je tak na osm let, hádám. Kladu otázku: A stojí nám těch dvě stě kilometrů za hodinu za to? Když kvůli tomu dvacet let tisíce, tedy statisíce lidí jezdí do práce s menším či větším zpožděním téměř dennodenně?

Nejhorší je, že Rusové jsou zvyklí strádat, kdežto my ne. Oni se bez nás obejdou, nám, bohužel, dojde trpělivost mít kvůli Ukrajincům všechno drahé. Jako se nyní už děje v Itálii. Tam se dere k moci proputinovská pravice. My se posléze, nakonec proti Ukrajině tak nějak postavíme také, blednu, a ženský hlas vlakového rozhlasu hlásí dalších dvacet minut zpoždění.

Vladinír Serebrjannikov z Ruské akademie věd vypočítal, že od 14. do konce 20. století Rusko strávilo dvě třetiny své existence ve válce. Podle sociologa Karle Černého: Válka je v Rusku v pojetí tamních sociologů natolik všudypřítomná, že podle některých může prakticky za cokoli. Dokonce i za absenci demokracie. A každá další, modernější válka přináší více obětí civilistů. Ani následující Černého úvaha není povzbudivá: Stát musí být v pojetí Rusů silný, aby zajistil obranu navenek. A také vynutil řád směrem dovnitř. Aha, takže aby byl Putin silný, musí si obranu navenek vymyslet, i když pro ni žádný důvod není, domýšlím. Bez státu by se totiž Rusko se slabou občanskou společností propadlo do anarchie, jako se to stalo po roce 1917, říká Černý. Ano, jak vzdáleno je to demokracii, která se naopak zakládá, nebo měla by se zakládat na silné občanské společnosti. Dva zcela nekompatibilní systémy, zdá se.

Rychlost vlaků dvě stě kilometrů za hodinu považuji u nás za iluzorní, nekompatibilní s naší národní povahou. Tou rychlostí pojede vlak jenom chvilku, protože vždy se cosi stane a bude se muset zastavit, čekat a čekat, nebo se dále plížit čtyřicetikilometrovou rychlostí. Každou chvíli se něco někde přeruší, poruší, strom nebo člověk spadne do kolejiště, veliké vedro začne vzdouvat a bortit koleje, jindy je voda podemele, stroj nebo člověk se porouchá, a někdy se nepřihodí vůbec nic, a přesto si lokomotiva bude muset nečekaně pět deset patnáct dvacet minut trochu odpočinout, i kvůli té vysoké rychlosti; nestane se pouze, že by koleje vytrhali Indiáni. Nebo vypadne dispečerský informační systém, a čeká se na ajťáka všech ajťáků, až kdesi ve Vršovicích v řídicím centru oživí celý pražský uzel. To jsem si nevymyslel, ale prožil.

Přeměna naší železnice pro rychlost 200 km je koncept zastaralý minimálně padesát let. Ale vykládejte to našim technokratům, kteří chtějí – a já to chápu – uplatnit své dovednosti na tak náročném projektu, jako jsou nové mosty, tunely, opěrné zdi, podchody, elegantní náspy a dobře klopené traťové svršky. Může jim to teď někdo zakázat, když tomu už věnovali půlku života?

Děsí mě, že klidně půl života, ne už toho mého, může Rusko pořád s někým válčit. Známý je výrok Carla von Clausewitze, pruského generála, stratéga a autora knihy O válce: Válka je vcelku normálním pokračováním politiky jinými, násilnými prostředky. Dle Putina je to legitimní nástroj k dosahování politických cílů. Přestože, jak říká Černý, dvě třetiny malých a středních válek vedených ve 20. století nakonec dosáhly opačného cíle.

Už minimálně celé desetiletí se připravuje optimalizace železnice z Prahy do Děčína. Chraň vás ruka páně, varuji. Patnáct dvacet let tam budete jezdit po rozvrtané trati! Nikoli vinou loudavosti stavařů, ti se celkem tuží, ale díky náročnosti toho projektu: Lámání skal a jejich sanace, zpevňování podloží pomocí pilotů, mohutné opěrné zdi, podjezdy a nadjezdy, tisíce kubíků přemístěné zeminy... no veliká to výzva pro dopravní inženýry i jejich podřízené bagry.

V případě nějakého příměří Putin stejně povede proti Ukrajině jakousi poloválku, nebo i proti někomu jinému.

Blížíme se do Blanska a já ani po sedmi hodinách na nic rozumného ve věci ukončení války na Ukrajině nepřišel, pot ze mě teče. Avšak generál Clausewitz také napsal, že obrana je účinnější formou válečných aktivit. V tom jakási naděje je.

No, třebas ještě něco vymyslím cestou zpět.

Ondřej Vaculík

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Ondřej Vaculík

Vlakem na Moravu a zpět (se zastávkou na Ukrajině)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu