Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 4 > Viktor Tichák: Lepší jak jak jako

Jazyk

Viktor Tichák

Lepší jak jak jako

Nedávno jsem byl dotázán, jestli je správně, když člověk místo „hlad jako vlk“ napíše „hlad jak vlk“. Přiznám se, že činím intuitivně, když v podobných kontextech druhou variantu povětšinou považuji za nesprávnou/nevhodnou a opravuji. Proč?

Slůvko jak, pomineme-li tibetský dlouhosrstý horský skot, je podle Slovníku spisovného jazyka českého spojka či zájmenné příslovce, stejné kategorie najdeme u slova jako. Čtvrtý význam či funkce slova jak je následující: „připojuje větné členy nebo věty, jimiž se přirovnává; viz jako a též jakož.“ U slova jako, pomineme-li tentokrát papouška žako a jeho původní, v češtině taktéž povolený pravopis, je připsáno „též jak“. Lze tedy zobecnit, že je to jedno a v přirovnáních můžeme použít jak jak, tak jako? Opravili byste v kůži korektora jak na jako v následujících dvou větách? „Lidé nejčastěji uvádějí, že slyšeli zvláštní hučení a dunivý zvuk, jak když kolem jede vlak.“ (MF DNES, 23. května 2018) „Zvláště západní socialisté se proti usnesení, které chce pravice zneužít pro posílení antikomunismu a vlastního politického postupu, bili jak lvi.“ (Právo, 1. února 2006)

Samozřejmě existují u obou zmíněných spojek/příslovcí významy a funkce, které zaměnitelné nejsou. U jak máme celou řadu takových kontextů. Výše jsem uvedl čtvrtý význam, tak je jasné, že budou i další, výběrově třeba otázky (Jak se máš?), vztažné věty (vysvětloval, jak se to dělá), zvolací věty (Máš rád švestkové knedlíky? A jak!). U jako jde především o výčty (některé květiny, jako chrpa, koukol a vlčí mák, rostou v obilí) a význam, který slovník popisuje takto: „s významem identifikačním uvádí [jako] doplňkové výrazy, zvláště ty, které určují jistou funkci, poslání nějaké osoby, věci nebo jevu“. Jde tedy o takové jako, jež lze zaměnit za jakožto nebo coby. Záměna za jak je někdy gramaticky možná, ale mění význam: kandidovat jako nestraník (ne kandidovat jak nestraník = tím způsobem), mluvil o ní jako o matce, působil tam jako učitel atd.

Jako se používá (na rozdíl od jak) i ve funkci vycpávkového slova, s jehož nadměrným užíváním bojuji i já sám a které slovník označuje za „obecné s  pokleslým významem“. Uvádí příklady: to už jako mám jít?; chci vám jako říci; půjč mi peníze. Co? Jako peníze? Možná na tomto místě přidejme i babišovské sorry jako.

Ve funkci připojení vět a větných členů, jimiž se přirovnává, jako a jak zaměnit lze a obě věty, jejichž správnost jsme zpochybnili, jsou z hlediska současné jazykové kodifikace správné. Je tu ale i rovina stylistická. A namátkový průzkum dokladů v textech ukazuje, že mezi jak a jako je markantní stylistický rozdíl. Oproti jako je jak méně formální, hovorové či obecné. V žurnalistických textech najdeme srovnávací jak především v přímých řečech, doprovozené dalšími prvky mluvené či nespisovné řeči: „‚Moc jsem nestřídal, takže jsem nadřený jak kůň,‘ hlásil s úsměvem kapitán Pavel Zavadil.“ (Znojemský Deník, 12. prosince 2014). Větší koncentraci jak než jako najdeme v otevřeně bulvárních denících, jako jsou Blesk nebo Aha. Podobně v beletristických textech se jak vyskytuje většinou tam, kde jde o záznam mluvené řeči: „Už to jde teda o moc líp, fakticky, ještě tak před tejdnem jsem byl po pěti minutách týdle fyskultury docela groggy s dýcháním, ale teď dejchám jak kůň […].“ (Vladimír Páral: Milenci a vrazi) Moje korektorská intuice se tedy opírá o tento stylistický příznak.

Na závěr možná jen připome me, co je opravdovou gramatickou chybou, a sice záměna jako/jak a než: „Poloha za volantem? Lahoda. Možná lepší jak v yetim, jehož středový sloupek utiskuje vzrostlejší (tlustší) řidiče.“ (Svět motorů, č. 48/2013)

A další progresivní za oči i uši tahající jako najdeme ve stovkách dokladů u slovesa považovat: „Remdesivir byl až do tohoto týdne považován jako účinný lék pro pacienty s vážným průběhem.“ (novinky.cz, 21. listopadu 2020) Současná kodifikace ani já vazbu považovat něco jako něco neznáme. Jedinou podobnou vazbu najdeme u Vítězslava Hálka v povídce První láska: „Paní Naninka byla považována co oud rodiny, a všickni ji milovali.“ Tuto větu ale nepovažuji jako úplně aktuální.

Viktor Tichák

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.