Jazyk
Nedávno jsem byl dotázán, jestli je správně, když člověk místo hlad jako vlk napíše hlad jak vlk. Přiznám se, že činím intuitivně, když v podobných kontextech druhou variantu povětšinou považuji za nesprávnou/nevhodnou a opravuji. Proč?
Slůvko jak, pomineme-li tibetský dlouhosrstý horský skot, je podle Slovníku spisovného jazyka českého spojka či zájmenné příslovce, stejné kategorie najdeme u slova jako. Čtvrtý význam či funkce slova jak je následující: připojuje větné členy nebo věty, jimiž se přirovnává; viz jako a též jakož. U slova jako, pomineme-li tentokrát papouška žako a jeho původní, v češtině taktéž povolený pravopis, je připsáno též jak. Lze tedy zobecnit, že je to jedno a v přirovnáních můžeme použít jak jak, tak jako? Opravili byste v kůži korektora jak na jako v následujících dvou větách? Lidé nejčastěji uvádějí, že slyšeli zvláštní hučení a dunivý zvuk, jak když kolem jede vlak. (MF DNES, 23. května 2018) Zvláště západní socialisté se proti usnesení, které chce pravice zneužít pro posílení antikomunismu a vlastního politického postupu, bili jak lvi. (Právo, 1. února 2006)
Samozřejmě existují u obou zmíněných spojek/příslovcí významy a funkce, které zaměnitelné nejsou. U jak máme celou řadu takových kontextů. Výše jsem uvedl čtvrtý význam, tak je jasné, že budou i další, výběrově třeba otázky (Jak se máš?), vztažné věty (vysvětloval, jak se to dělá), zvolací věty (Máš rád švestkové knedlíky? A jak!). U jako jde především o výčty (některé květiny, jako chrpa, koukol a vlčí mák, rostou v obilí) a význam, který slovník popisuje takto: s významem identifikačním uvádí [jako] doplňkové výrazy, zvláště ty, které určují jistou funkci, poslání nějaké osoby, věci nebo jevu. Jde tedy o takové jako, jež lze zaměnit za jakožto nebo coby. Záměna za jak je někdy gramaticky možná, ale mění význam: kandidovat jako nestraník (ne kandidovat jak nestraník = tím způsobem), mluvil o ní jako o matce, působil tam jako učitel atd.
Jako se používá (na rozdíl od jak) i ve funkci vycpávkového slova, s jehož nadměrným užíváním bojuji i já sám a které slovník označuje za obecné s pokleslým významem. Uvádí příklady: to už jako mám jít?; chci vám jako říci; půjč mi peníze. Co? Jako peníze? Možná na tomto místě přidejme i babišovské sorry jako.
Ve funkci připojení vět a větných členů, jimiž se přirovnává, jako a jak zaměnit lze a obě věty, jejichž správnost jsme zpochybnili, jsou z hlediska současné jazykové kodifikace správné. Je tu ale i rovina stylistická. A namátkový průzkum dokladů v textech ukazuje, že mezi jak a jako je markantní stylistický rozdíl. Oproti jako je jak méně formální, hovorové či obecné. V žurnalistických textech najdeme srovnávací jak především v přímých řečech, doprovozené dalšími prvky mluvené či nespisovné řeči: Moc jsem nestřídal, takže jsem nadřený jak kůň, hlásil s úsměvem kapitán Pavel Zavadil. (Znojemský Deník, 12. prosince 2014). Větší koncentraci jak než jako najdeme v otevřeně bulvárních denících, jako jsou Blesk nebo Aha. Podobně v beletristických textech se jak vyskytuje většinou tam, kde jde o záznam mluvené řeči: Už to jde teda o moc líp, fakticky, ještě tak před tejdnem jsem byl po pěti minutách týdle fyskultury docela groggy s dýcháním, ale teď dejchám jak kůň [ ]. (Vladimír Páral: Milenci a vrazi) Moje korektorská intuice se tedy opírá o tento stylistický příznak.
Na závěr možná jen připome me, co je opravdovou gramatickou chybou, a sice záměna jako/jak a než: Poloha za volantem? Lahoda. Možná lepší jak v yetim, jehož středový sloupek utiskuje vzrostlejší (tlustší) řidiče. (Svět motorů, č. 48/2013)
A další progresivní za oči i uši tahající jako najdeme ve stovkách dokladů u slovesa považovat: Remdesivir byl až do tohoto týdne považován jako účinný lék pro pacienty s vážným průběhem. (novinky.cz, 21. listopadu 2020) Současná kodifikace ani já vazbu považovat něco jako něco neznáme. Jedinou podobnou vazbu najdeme u Vítězslava Hálka v povídce První láska: Paní Naninka byla považována co oud rodiny, a všickni ji milovali. Tuto větu ale nepovažuji jako úplně aktuální.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.