Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Objevování kouzla nového cirkusu

Žánr nového cirkusu, který se pokouší často velmi nekonvenčně sbližovat divadlo s brilantními artistickými výkony, si u nás v posledních letech získává své nesčetné příznivce nejen mezi tvůrci a interprety, ale především diváky. Snaha představit atraktivní podívané na samé hranici fyzických možností pak podnítila vznik nejen celé řady nových souborů, ale i rozmanitých festivalů a přehlídek. To je i případ sympatické akce CIRKUZKUS, jejíž druhý ročník uspořádalo v Olomouci Divadlo na cucky v termínu od 9. do 17. července 2022.

A hned na úvod zdůrazněme, že CIRKUZKUS Olomouci velmi slušel. Díky svému zaměření se totiž jeví jako ideální letní akce, která může obohatit nejen místní publikum, ale třeba i projíždějící turisty. Podobně zacílené akce letos o bohužel ve městě citelně chybějí. Kulturní dění – např. i to, pod nímž je jako pořadatel podepsáno samo město Olomouc – nabízí převážně povrchní komerční program, a tak návštěvníci festivalu měli skutečně mimořádnou příležitost setkat se naopak s velmi netradičním programem. Akce nejprve oživila prostory amfiteátru olomouckého letního kina, v poslední třetině se program přenesl na Dolní náměstí, kde – i díky tomu, že byl přístupný zdarma – mohl oslovit opravdu širokou veřejnost. A i přes jistou počáteční nepřízeň počasí úspěšný druhý ročník potvrdil, že se na novocirkusové mapě objevila zdařilá přehlídka, kterou bude dobré dál bedlivě sledovat.

Podíl na tom má – kromě skvělé organizace – především celkem nenápadně propracovaná dramaturgie, která se ovšem nezaměřila výhradně na novocirkusový program, ale uvedla i další příspěvky z oblasti tanečního a pohybového divadla. Diváci ale nadšeně přijímali právě zejména program složený z toho nejlepšího, co se v novocirkusovém ranku u nás momentálně děje: nechyběla skvělá Losers Cirque Company s ironickým humorem okořeněným titulem Grandiózní, soubor Holektiv přivezl své baladicky pojaté a lidovými písněmi inspirované Vrány a Cirkus TeTy zase emancipovaně zacílený projekt Voyerky. Zahraniční produkci pak zastupovala sympatická chilsko-italská Depáso Company s vystoupením La Trottola a program doplnily i tanečně-pohybové inscenace Divadla Continuo Please Leave a Message pojednávající o tom, co člověk po sobě zanechá, nebo improvizacemi z období lockdownu inspirovaná taneční kreace The Urge, kterou připravila v Německu žijící turecká choreografka Ceren Oran ve spolupráci s uměleckým seskupením The Moving Borders. A nechyběla rovněž celá řada workshopů a koncertů.

Festivalový program ovšem nenabízel jen zábavné podívané, ale kladl si i zajímavé otázky po smyslu světa a tvorby. Nevím, zda to byl přímo dramaturgický záměr volby titulů, nebo témata u většiny tvůrců vykrystalizovala vzhledem k dlouhé kovidové izolaci spíše sama, ale řadu inscenací spojoval společný motiv realizace umělecké tvorby pod vlivem určitého omezení. Tak třeba v případě Losers Cirque Company nebo tanečního vystoupení The Urge (Nutkání) se objevily odkazy na zkušenost s dopadem pandemie a Cirkus TeTy si zase ve Voyerkách kladl otázku, jak ženu–umělkyni v její činnosti ovlivňuje a usměrňuje její mateřství a zda je vůbec možné skloubit péči o děti s tvorbou. Jednotlivé účinkující pak v jednom okamžiku nechaly na jeviště vstoupit své děti – od batolat až po ty jen o něco starší, čímž záměrně narušily nejen iluzi představení a odvedly pozornost diváků od sledování náročných čísel, ale velmi intenzivně poukázaly na to, jak se právě žena–matka musí ve své profesi komplikovaně rozhodovat, čemu věnovat energii a pozornost.

Asi největší zájem pak diváci projevili o titul Grandiózní Losers Cirque Company. Inscenace pojednávající o tom, jak zachránit rozpadající se divadelní soubor a dokázat, že dlouholetá dřina na jevišti má smysl, nabídla perfektně propracovaná a zvládnutá čísla od gymnastické a vzdušné akrobacie přes tanec až po jedinečné výstupy s točící se obručí, během jejichž provedení se divákům leckdy doslova tajil dech. Na straně druhé soubor přinesl na jeviště humor, kterým mířil především do svých řad, když se ptal po smyslu novocirkusového umění a postavení novocirkusového umělce ve společnosti, vysmíval se i systému udělování grantů a tvorbě účelových projektových inscenací. A byly to nejen osobitost a jistota akrobatických výkonů, ale hlavně právě nadsázka, kterými Losers Cirque Company získala diváky nejvíce.

Pro mne osobně jejich úspěch překonala chilsko-italská dvojice Depáso Company s titulem La Trottola. Název označuje dětskou hračku káču, kterou je potřeba roztočit, aby ožila. A bohatě se točili také oba interpreti, jejichž vystoupení bylo ukázkou excelentní vzdušné akrobacie na zavěšeném laně, kdy v podstatě přirozeně zkoumali různé možnosti pohybu ve vzduchu, společně doslova překonávali zemskou přitažlivost a velmi přirozeně a ladně vytvářeli vizuálně zajímavé kompozice, on dokonce předvedl působivé číslo v závěsu do svých vlasů. Tím vším se prolínala jednoduchá linka pohledů na různé podoby lidských vztahů – od podřízenosti, manipulace až k závěrečnému sblížení a smíření, se kterými sympatické vystoupení pozitivně zakončili. Příjemný zážitek podporoval neustálý kontakt s publikem. O něco méně už rezonovalo kontemplativní vystoupení s názvem The Urge, prostřednictvím kterého pořadatelské Divadlo na cucky prezentovalo výsledek rezidenčního tanečního projektu, jenž vznikal na jeho půdě. V tomto případě bylo ale spíš zajímavé sledovat, jak technicky brilantní abstraktní taneční choreografii přijímají diváci ve veřejném prostoru. Pro mnohé z nich to pravděpodobně bylo první setkání s podobným vystoupením, nicméně i to je jeden z kladů festivalu CIRKUZKUS – otevírat cesty netradičním formám umění.

Festival nabídl také pestrý doprovodný program. Jednotlivé koncerty zahrnující vystoupení kapel Point of Few, Franzie či ukrajinských Ingret určitě byly vhodným doplňkem, velmi pozitivně je ale třeba ocenit především různě zaměřené workshopy (např. závěsné či párové akrobacie, Contemporary Dance, hoopingu, streetartové atd.), do jejichž realizace se mohly zapojit všechny vystupující soubory. Byly přístupné zdarma všem napříč generacemi, takže kontakt s žánrem nového cirkusu byl skutečně velmi intenzivní a návštěvníci festivalu si mohli toto umění zažít nejen pasivně, ale i na vlastní kůži ho zakusit fyzicky.

Zájem diváků ukázal, že v Olomouci je po nabídce netradičního umění skutečně velký hlad. Druhý ročník festivalu CIRKUZKUS potvrdil kvality zamýšlené koncepce, dokázal přirozeně oživit veřejný prostor a naznačil, že je tu potenciál, který je možno dál rozvíjet. Nezbývá tedy než věřit, že se organizátoři příští rok opět pokusí Olomouc probudit cirkusem z její provinční prázdninové letargie.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavla Bergmannová

Objevování kouzla nového cirkusu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu