Theatrum mundi

Alena Zemančíková

Bulgakov v paláci Hrzánů z Harasu

Válka na Ukrajině pokročila už tak daleko, že čteme, že z ukrajinských knihoven se vyřazují knihy ruských autorů (včetně klasiků), že se ruští autoři vyřazují ze školních osnov a nakladatelé je nebudou vydávat. Mezinárodně známá spisovatelka Oksana Zabužko říká, že ruské knížky vydláždily na Ukrajině cestu ruským tankům. V českých médiích se o tom mluví opatrně, i takové intelektuální formáty, jako je Tomáš Glanc, komentují, že je to sice neproveditelná hloupost, ale že ukrajinskou stranu chápe. A zrovna jmenovaný rusista současně připomíná, že v Rusku je skutečně množství umělců a intelektuálů, kteří hrubě nesouhlasí s Putinovým režimem i s ruskou válečnou agresí, ale z různých důvodů nemohou emigrovat (jako ani z Ukrajiny nemohou všichni utéct) a z podobných důvodů se nemohou vystavit perzekuci Putinova režimu.

Připadá mi, že takové provinciální opatření kulturnímu rozvoji Ukrajiny po válce (která přece jen jednou skončí) neprospěje. Třeba proto, že může být (docela i právem) interpretováno jako potvrzení putinovské propagandy o ukrajinském nacionalismu a fašismu, a sympatie k bojující Ukrajině to relativizuje a ochlazuje. Že by třeba i A. P. Čechov svými povídkami a dramaty, tolik zpochybňujícími veškerou tu velkoruskou spasitelskou pravoslavně trpitelskou rétoriku, dláždil cestu ruským tankům?

Zajímalo by mě, zda do jámy vyřazených ruských autorů spadl i Michail Bulgakov, narozený v Kyjevě roku 1891, dlouho před vznikem Sovětského svazu. Své romány a povídky, z nichž ty rané se odehrávají na území Ukrajiny (zejména Zápisky lékaře, ale i Dny Turbinových), napsal rusky. A dějištěm jeho (za života nikdy nevydaného) Mistra a Markétky je Moskva tak zásadně a neoddělitelně, jako patří Petrohrad k dílu Dostojevského (a Gogola, abychom nezapomněli na dalšího Ukrajince mezi ruskými spisovateli).

V této době ideologicky pro – i protiruských nálad sehrál během měsíce června a poloviny července nezávislý divadelní spolek Tygr v tísni scénickou verzi Bulgakovova románu Mistr a Markétka ve zcela zvláštní podobě. Využil k tomu možnosti oživit v Celetné ulici v Praze palác Hrzánů z Harasova, vystěhovaného před rekonstrukcí a zapůjčeného Nadací Stadler – Trier k divadelnímu využití. Už sama podoba paláce vytvořila základní metaforu příběhu: zvenčí honosný palác, uvnitř zvetšelý činžák. Děj románu, převedeného do podoby imerzivního divadla (tedy takového, do jehož děje se divák může ponořit a prožívat ho spolu s aktéry ve všech detailech, k nimž se dostane), se odehrává asi ve 40 místnostech na čtyřech poschodích, na schodišti, lemovaném efektním zábradlím, na dlážděném dvorku, od něhož vede metafyzická vertikála až na střechu.

Takové divadlo, kde se v každém jednotlivém prostoru něco děje či se reflektuje a replikuje děj, který byl předveden v patřičných kulisách na nějakém centrálním místě, kde ho mohlo zhlédnout velké množství diváků, se bez diváků nedá úplně důsledně nazkoušet. Je třeba vybudovat základní linii, na niž se napojí všichni, a vedle toho téměř nekonečné množství dílčích scén, které však může divák i minout (anebo se na nich zaseknout, a přitom alespoň v obryse nepřijít o podstatu příběhu). Péče o to, aby celá věc skládala smysl, je složité scénáristické a režijní dílo, které musí pracovat s nejrůznějšími výrazovými prostředky moderního divadla.

Scénografie Ivany Kanhäuserové (prostorová řešení) a Anny Hruškové (kostýmy a masky) vytvoří iluzi Moskvy předválečných stalinských časů s jejich bytovou nouzí (čachrování s byty je ostatně jednou z přirozených aktualizací), ale také se zbytky carského luxusu. Skutečnost, že příběh Piláta Pontského je dějem Mistrova románu, je vyjádřena kašírovanými kulisami Svaté země pro levný film. Vlastně nic není iluzivní, a přitom celek vytváří velkolepou iluzi.

Čtyři patra schodiště se zábradlím poslouží k Markétčině letu, jsou také dějištěm plesu s návštěvou největších zločinců světových dějin, sestupu Wolandovy svity mezi smrtelníky i kolektivní hypnózy veškerého publika při zpěvu písně Bajkale svatý. Nahoře, nad střechami Starého města s výhledem na věže kostela sv. Havla, se nachází psychiatrické sanatorium dr. Stravinského: tam až skoro do konce dlí jako pacient Mistr a k němu se postupně dostávají aktéři, poznamenaní ďábelským působením Wolandovy svity (první z nich režimní básník Ivan Bezdomovec a pak postupně finanční ředitel varieté, bytná, bufetářka, konferenciér). Tady se dozvíme, jak se Mistr seznámil s Markétkou i jak to bylo s rukopisem románu o Pilátu Pontském, komorním činoherním způsobem.

A odsud zpátky do exprese a do grotesky, mezi kašírované kulisy Svaté země, kterou Pilát nesnáší, protože pro jeho římského ducha nemá morálku ani řád. A na lavičce jen tak mimochodem sedí ďábel Woland s Ješuou Ha Nocrim a povídají si jako staří známí (jimiž díky nesmrtelnosti jsou) a Kocomour nenápadně tropí drobné neplechy.

Mistr a Markétka od začátku do konce je mimořádný divadelní úkaz v několika ohledech. Například v tom, že ačkoliv herci nijak přímo nereagují na publikum, jsou s ním neobyčejně propojeni, takže se podle atmosféry v publiku repríza od reprízy liší. Improvizační a akční kreativita herců roste s tím, jak si roli přivlastňují a zpracovávají po svém (i když v intencích scénáře). V alternacích je také patrný osobnostní přístup aktérů: každý Bezdomovec je jiný, item Stravinskij, Azazelo, Kravinkin, Rímský, Pilát, Ješua, Markétka, Nataša, Moštovová, Bosáková – vlastně všichni, kteří alternaci mají. Opírá se to ale také o herce, kteří alternaci nemají a musí celý ten maratón repríz absolvovat v proměnlivém obsazení těch ostatních: Woland, Marek Krysolov, de facto i Berlioz (a je škoda, že Filip Kaňkovský neměl víc času roli hrát, na druhou stranu tím pro režiséra Ivo Kristiána Kubáka vznikla obrovská příležitost se z hloubi svého intelektualismu stát autorským hercem), komisař Borodin, vrchní z kavárny Arčibald Arčibaldovič (zrovna u nich byla čirá radost sledovat narůstající hereckou svobodu a jistotu). Svou roli sehrálo i osvojování si prostoru a scénografie herci, které se propojovalo s osvojováním téhož prostoru diváky. V hereckém obsazení se spojili mistři z kamenných divadel (Národní, Vinohradské, V Dlouhé, Švandovo, Západočeské v Chebu, Divadlo J. K. Tyla v Plzni) s nezávislými alternativci (jimž kralují Mistr Petra Reifa a obě Markétky – Anna Schmidtmajerová a Marie Švestková – a jediný Woland Vladimira Benderského s rusko-hebrejským přízvukem), studenty uměleckých škol a amatéry (jimž vévodí finanční ředitel varieté Rimský v podání spisovatele a diplomata Marka Tomana).

V závěru se do děje skrze okno na balkón zapojí i sama Praha (alias Moskva) opileckým řevem v Celetné, mnohojazyčným šumem a odbíjením staroměstského orloje. Wolandova svita konečně po čtyřech hodinách událostí ve svazu spisovatelů, v domě na Sadové, u Patriarchových rybníků, v sanatoriu dr. Stravinského, ve Svaté zemi, ve varieté a na plese, jemuž kralovala Markéta, zakončí svoji vertikální pouť dějem v kavárně svazu spisovatelů podpálením Moskvy a odchodem z dlážděného dvorku s popelnicí za pozdravu da svidanija, jediného to přímého poukazu k ruské realitě.

Na fascinujícím projektu se podílelo určitě sto lidí, z toho jen herců nejméně čtyřicet. Celé to vzájemně provázané dílo ukazuje, že divadelní umění spočívá v síle souhry, v (sebe)kázni, v trpělivosti a vědomí společného cíle, který účinkujícím není dopřáno v celku vidět, takže musí prostě věřit režii a dramaturgii. Kromě mimořádné podívané je Mistr a Markétka už od literární předlohy dokladem a výrazem obrovské síly umění, které je přes všechny mocenské zásahy nezničitelné.

Což ale neznamená, že si má dát všechno líbit.

Bulgakov, Nováková, Kubák: Mistr a Markétka. 2. 6.–15. 7. 2022, Palác Hrzánů z Harasova, Celetná 12, Praha 1. Překlad Libor Dvořák, režie a dramaturgie Marie Nováková a Ivo Kristian Kubák, hudba Fillak, scénografie a kostýmy Ivana Kannhäuserová a Anna Hrušková. Inscenace nezávislého souboru Tygr v tísni.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Zemančíková

Bulgakov v paláci Hrzánů z Harasu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu