Kdy a jak vznikly fotografie, které otiskujeme?
V Podněstří roku 2012 a na Ukrajině v letech 2012 a 2016. Jako turistické snímky, bez větších ambicí.
Podněstří, přesněji Podněsterská moldavská republika, není zrovna turistickým hitem...
Není tam co k vidění, jen milovníkům bizarností v postsovětském odéru. Ale je to, respektive byla, bezpečná a snadno dostupná štace, na rozdíl od jiných odtrženeckých území jako Jižní Osetie či Abcházie. Návštěvu hlavního města Tiraspolu nabízely i cestovní kanceláře, my tudy projížděli cestou do Oděsy.
Jaké bylo ocitnout se ve státě, který vlastně neexistuje?
Vjezd byl impozantní, silnici z Moldávie blokovaly obrněné vozy a vojáci nás navigovali objížďkou přes opuštěné továrny, na vlastním vstupu složité papírování zcela v sovětském duchu. Pak celkem nudné dvojměstí, střed sovětské paneláky, okraje přízemní venkov. Trojjazyčné nápisy: rumunsky (zde nazýváno moldavsky a psáno cyrilicí), rusky a ukrajinsky, slyšet ve městě nejvíc ruština. Vlastní měna, nesměnitelná nikde na světě, známka s Gagarinem, vládní palác, parlament i univerzita Tarase Ševčenka. Musí být náročné tu hru na stát financovat. Přepomníkováno, ze sovětské i podněsterské éry, pár nových kostelů, symbióza státu a popstva, typická pro současné Rusko, se pěstuje i tady. Obchod Sheriff, továrny koncern Sheriff, komunikace Sheriff, fotbalový stadion taky, i výrobna alkoholu Kvart patří pod Sheriff, prostě vše pod jedním (KGB) palcem. Policie chtivější úplatků ještě víc než na Ukrajině, jí se odolat nedalo. Jedinou atrakcí je nevelká pevnost v Benderu. Pohled z její věže na buzerák armády mne vrátil o čtyřicet let zpátky do rodné Olomouce, stejná vozidla, uniformy, i odér. Nebylo důvodů se v Podněstří zdržet déle než pár hodin a není proč se tam vracet.
A na Ukrajinu, po válce?
Ukrajina má vícero tváří, jiné je kopečkovité a čechomilné Zakarpatí, jiný rakousko-polsko nostalgický Lvov, zcela odlišný od matky ruských měst Kyjeva, a subtropický Krym. Taky jsem tam byl víckrát, za Brežněva, Gorbačeva i za samostatnosti.
Změnila se za tu dobu hodně?
Města vesměs rozkvetla, Mukačevo třeba, zaprášená díra plná vojáků, dnes upravené ulice, hospůdky, obchůdky, ale – takových městeček jsou po světě tisíce. Venkov má problémy jako všude a v městečkách mimo hlavní cesty se taky mnohde zastavil čas. Zarážela mne zvláštní nedokončenost. Ambiciózní pomníky na náměstích i hřbitovech, nedokončené před lety, jako by energie budovat najednou došla. Dostavět domy taky. S pomníky jsem měl problém, ve Lvově byl na místě monumentu Lenina postaven stejně obludně předimenzovaný pomník Stepana Bandery, v jiných městech byly menší, či jeho portrét přes půl fasády, duch dějin klopýtá podivnými cestičkami.
-tt-
Miroslav Urban (1953) je autodidakt, kreslíř, fotograf a příležitostný literát. Od 70. let do začátku 90. let dokumentoval devastované památky, od počátku 80. let dodnes hřbitovy a funerální plastiky v Česku a zbytku světa. Žije v Olomouci. Více o autorovi v katalogu Voyeur před branou věčnosti, Muzeum umění Olomouc 2008. V Listech č. 1/2013 jsme otiskli jeho fotografie z moldavské Soroky.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.