Alena Wagnerová

Jak zacházet s vlaky...

Vzhledem k tomu, že často jezdím vlakem mezi dvěma vzdálenými místy své existence Prahou a Saarbrückenem ležícím až na francouzské hranici, mám dost času uvažovat o tom, jak před takovými sto lety asi cestovali čeští umělci do Paříže, tehdejší Mekky moderního umění, a kolik času je to asi stálo. Moje cesta dnes například trvá nejméně devět, obvykle ale jedenáct hodin, v každém případě alespoň se dvěma přestupy. Pokračovat ze Saarbrückenu do Paříže ale netrvá víc než hodinu a padesát minut, a to bez přestupování. Dřív to určitě trvalo aspoň o hodinu déle. Zmínku o způsobu a délce jejich cest do Paříže jsem ale doposud v žádných vzpomínkách českých umělců a literárních tvůrců nenašla. Fotografie z dvacátých a třicátých let ovšem dokumentují, že představitelé avantgardy, hlavně surrealisté, do Paříže často jezdili. Pravděpodobně stejně jako André Breton a Paul Eluard, kteří v roce 1934 vážili cestu do Prahy lůžkovým vozem ve vlaku, který nesl jméno Západní expres a spojoval obě města.

Překvapující je, že přímé spojení s Paříží existovalo i za socialismu, a to od roku 1950. Rychlík, který ještě stále nesl jméno Západní expres, jezdil do Paříže přes Cheb, Würzburg, Frankfurt a Saarbrücken, takže jím k nám na návštěvu a zpět mohla pohodlně jezdit moje maminka. Proto také vím, že tehdy jezdil. Dnes by musela alespoň dvakrát přesedat, což by sotva zvládla.

Jestliže za časů rozdělené Evropy mohl přímý vlak Praha–Paříž spojovat dvě země protikladných politických systémů, a k tomu ještě projížděl Západním Německem, pak se dalo předpokládat, že konec rozdělené Evropy povede přímo k rozkvětu vlakových spojení mezi evropskými státy. V prvních několika létech po sametové revoluci to také tak vypadalo. Západní expres do Paříže byl sice v roce 1993 zrušen, nabídka se ale rozšířila o několik nočních vlaků vybavených lůžkovými a lehátkovými vozy, například do Prahy dokonce z Amsterdamu. A ve vlaku spát je vždy časově výhodnější než ve vlaku ztratit celý den. To všechno vypadalo velice nadějně.V druhé polovině devadesátých let se ale situace začala podstatně měnit. Německé dráhy se totiž v roce 1994 staly akciovou společností, byť majetkem Spolkové republiky. Mírou její úspěšnosti, jak už to u takových akciových společností bývá, se stal zisk, a ne naplňování potřeb cestujících. Německé dráhy sice ještě nějaký čas koketovaly s nočními vlaky, brzy se ale pro jejich neoliberálního ducha staly málo výdělečnými, a začaly je proto postupně rušit. Noční rychlík Praha–Paříž, jímž jsem jezdila, protože byl časově hospodárný, absolvoval svou poslední jízdu v roce 2002 a nové spojení Curychu s Prahou přes Mannheim, Lipsko a Drážďany, které jsem také využívala, skončilo spolu se všemi lůžkovými vlaky jako pro akciovku nerentabilní zátěží v roce 2016. Pro mne i pro každého, kdo sice ne do Saarbrückenu, ale do Paříže a zpět jede, to od té doby znamená celé dva dny.

Naštěstí se rakouské dráhy ÖBB této německou drahou zrušené možnosti chopily a za pár let vybudovaly rentabilní síť nočních vlaků. Do Prahy ale nejezdí. České dráhy sice už vybudovaly noční spojení do Rakouska, Slovenska, Polska, Maďarska, Švýcarska a na Balkán, ale do Německa dnes bez přestupu v Chebu nebo Drážďanech, kde pak 90 minut čekáte, nedojedete ani do Frankfurtu nad Mohanem. A člověk se musí ptát, co za lidi to sedí v těch ministerstvech dopravy, kteří ani v Německu ani u nás nejsou schopni prosadit kvalitní vlakovou dopravu, která, jak víme, produkuje méně CO2 než dálnice a letecká doprava a odpovídá lidským potřebám, o které jim – neoliberálně myšleno – nejméně jde. Potěšit nás může nanejvýš to, že pokud jde o evropská hlavní města, z Prahy jede do Berlína každé dvě hodiny přímý vlak s jídelním vozem, zatímco Berlíňanovi do Paříže sice každou hodinu, ale musí nejméně dvakrát, ba dokonce pětkrát přesedat, a cesta do Paříže podle vlaku, který zvolil, pro něj trvá osm až dvanáct hodin.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Wagnerová

Jak zacházet s vlaky...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu