Antonín Rašek

Rozladěný koncert velmocí

Patnáctiletá práce na vybudování radikálně levicové alternativy k sociálně demokratické politice v Německu se straně Die Linke zatím nedaří. Namísto vládní agendy řeší generační, regionální i programové rozpory. Její volební výsledky slábnou. Sjezd konaný koncem letošního června výraznou změnu nepřinesl.

Světový vývoj podstatněji než válka na evropském východě ovlivňovaly aktuálně načas nemedializované napjaté vztahy mezi Spojenými státy a Čínou, která usilovala o stále bližší vztahy s Moskvou. Rusko-ukrajinská válka to urychlila, Rusko aktuálně potřebovalo pomoc Číňanů. To už na začátku roku naznačovaly opakované, ale neúspěšné telefonické rozhovory mezi Joem Bidenem a Vladimirem Putinem i jejich společná jednání. Ta ztroskotala na ruském požadavku nerozšiřovat Severoatlantickou alianci, zvláště v jeho bezprostředním okolí. Američané a spojenci trvali na tom, že členství je nezadatelným právem suverénních států.

Washington si uvědomil, že v zahraničněpolitických vztazích není nejvhodnější, když téma Čína na několik měsíců zmizí z médií, což napravila pětidenní návštěva Joe Bidena v Jižní Koreji, Japonsku a na Tchaj-wanu. Posílen úspěchem na Ukrajině se americký prezident vyjadřoval příkřeji, než by se dalo očekávat, protože Peking nadále prohlubuje svůj vliv ve světě a Spojené státy pro pomoc Ukrajině nemají aktuálně tolik finančních prostředků, aby ekonomickou ofenzívu Pekingu zastavily.

Spojené státy se nicméně nezbavily ambice určovat světový vývoj; řada jimi vedených lokálních válek však vedla k vážným lidským a materiálním škodám a k oslabení jejich dominantního postavení. Čínské vedení se nezbavilo představy Říše středu a upevnilo si ji nebývalým ekonomickým růstem; to zároveň vedlo k rozšíření střední třídy, která logicky začala usilovat o větší podíl na moci a stejně logicky se jako reakce dočkala dalšího upevňování autokracie. Rusko se nedokázalo zbavit dědictví byzantismu a stejně tak závislosti na přírodním bohatství, což vedlo ke stejným důsledkům jako v Číně.

Jaderné dohody

Americká novinářka a spisovatelka Eve Ottenbergová ještě před americkými prezidentskými volbami publikovala v časopis CounterPunch článek pod krajně kritickým názvem Krach zahraniční politiky USA nespraví ani Biden! Na tuto problematiku reagují i naši vojenští zpravodajci.

Barackovi Obamovi a Donaldu Trumpovi autorka vyčítá, že zničili vztahy s Ruskem a Čínou a znásobili možnost jaderného konfliktu, a je pravděpodobné, že Joe Biden nebude schopen vše zvrátit. Podobně autorka kritizovala neschopnost vedení USA omezit šíření koronavirové infekce, což poškodilo důvěryhodnost Washingtonu. Bidenovi se to však podařilo podstatně napravit. Podobně také Trumpův vztah k Evropě. Roztržka ale nebyla tak hluboká, když náš kontinent byl plný očekávání, s jakou evropskou politickou Joe Biden přijde. Přitom se předpokládalo, že bude vstřícná.

Ottenbergová se obávala střetnutí s Moskvou a Pekingem. Za nejzávažnější Trunpův omyl považovala jeho politiku v oblasti jaderných zbraní, protože odstoupil od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), Smlouvy o otevřeném nebi (OON) a upustil od dohody o omezení strategických zbraní START III s cílem uzavřít za účasti Číny novou.

Čína s jaderným potenciálem kolem 300 raket proti 6000 USA i RF, by jistě znovu zahájila jednání, kdyby Američané snížili počet svých raket také na 300, což je samozřejmě pro Washington nemyslitelné, už kvůli jadernému potenciálu ruskému. Autorka je také proti teorii omezených jaderných konfliktů, jako by si její vyznavači neuvědomovali, jak zabránit jejich eskalaci.

Biden vnímá jaderné zbraně jen jako odstrašující prostředek a na rozdíl od Trumpa odmítal myšlenku prvního úderu. Ale nemyslila si, že tomu tak musí být vždy. Ostatně Rusko má tuto možnost ve své vojenské doktríně také.

Když byl Biden viceprezidentem Obamy, inicioval obnovu amerického jaderného arzenálu za bilion dolarů. Svědčilo to o potřebě se k uvedeným dohodám znovu vrátit.

S názorem autorky se lze ztotožnit dost těžko, Čínu a Rusko nelze vnímat jinak než jako autokraticky řízené velmoci. Jinou věcí byla západní koncepce čínské a ruské politiky, které nebyly příliš účinné. Předpokládaly, že si zachováme hodnotovou, ekonomickou, technickou, technologickou a sociální převahu. Komentátoři se shodovali v tom, že Biden snad s výjimkou Číny nebude mít na zahraniční politiku mnoho času, bude se muset věnovat vnitropolitické problematice, hlavně pandemii, uklidnění sociálního napětí a ekonomice. Je zajímavé, že před válkou také varovali bývalí ruští a západní činitelé. Podle britského časopisu Times skupina ruských, amerických a evropských odborníků vyzvala k obnovení pravidelných kontaktů mezi Ruskem a NATO.

Zároveň varovali před nebezpečím neúmyslných incidentů, pokud atmosféra nedůvěry přetrvá. Tak se to stalo mnohokrát, přičemž ve dvou případech jsme byli na pokraji jaderné války. Zabránila tomu v prvním případě duchapřítomnost amerického generála, v druhém ruského podplukovníka.

Vztahy mezi Ruskem a NATO byly v tu dobu na nejnižší úrovni od konce studené války, což činí hrozbu nebezpečné konfrontace stále reálnější. Jako Eve Ottenbergová uvedení zpravodajští činitelé poukázali na nebezpečí vypovězení dohod, které nás všechny chrání celých třicet let.

Odborníci trvali také na obnově smluv o kontrole zbraní. Platnost Smlouvy o opatřeních pro další snižování a omezování strategických útočných zbraní (START III) končila v únoru 2022. Kdyby se tak nestalo, vyvolalo by to nové závody nukleárních zbraní. Bývalí vysocí politici a vojáci požadovali plné fungování Smlouvy o otevřeném nebi, z níž USA odstoupily 22. listopadu 2020. Velitel britských ozbrojených sil generál Nick Carter prohlásil, že současná globální nejistota uprostřed hospodářské krize způsobené pandemií koronavirů by mohla být předzvěstí další světové války.

Před nebezpečím globálního střetu varovali i naši vojenští zpravodajci. Bylo to zjevné už z výroční zprávy za rok 2019, v níž upozorňovali na zhoršení globální bezpečnosti. Vyplývalo to zejména z technologických inovací. Otevřeně se v ní píše: Možný konflikt globálního charakteru, ke kterému svět v současnosti směřuje, je zatím v první fázi přípravy. Probíhá formování myslí těch, kdo budou schopni a ochotni se do něj aktivně zapojit, a jsou postupně definovány technologické nástroje, kterými by mohl být veden. Nebudeme-li schopni odhadnout a vyhodnotit si následky vlastních činů, může chybná instrukce či povel díky propojenosti současného světa zahájit procesy vedoucí ke vzájemnému zničení.

Vojenští zpravodajci tuto až apokalyptickou vizi vyvozují z analýzy napjatých vztahů mezi Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Dalším zdrojem napětí je rozšiřování nelegálního hackerského softwaru, kterýmž hackeři pronikají do IT infrastruktury. Mohou jím například ohrozit bankovní systém. Proti tomu se od roku 2016 budovalo Národní centrum kybernetických sil (nyní Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost – NÚKIB), v němž působí tým expertů na boj s kyberhrozbami. K posílení obrany před rozsáhlými kyberútoky mají zpravodajci podle zákona oprávnění zasahovat při ochraně kritické infrastruktury.

Ledy se zdánlivě pohnuly

Došlo však k překvapení. I když se předpokládalo, že Joe Biden se bude věnovat především vnitropolitickým otázkám, Spojené státy a Rusko se na prodloužení končící smlouvy o kontrole jaderných zbraní dohodly. K prodloužení smlouvy o kontrole jaderných zbraní START, uváděné jako START 3, si obě strany vyměnily podle internetových stránek úřadu ruského prezidenta Vladimira Putina příslušné diplomatické nóty. Ruský prezident o tom i telefonicky hovořil se svým americkým protějškem.

Dohoda měla být prodloužena o pět let bez jakýchkoli předběžných podmínek, jak prosazovali Rusové. Předchozí smlouva byla podepsaná v roce 2010 v Praze. Ta omezovala počet jaderných hlavic rozmístěných na nosičích na nejvýše 1550 na každé straně. Prodloužení dohody představuje významný strategický úspěch.

Pokud jde o globální střet, daleko více než o Rusku se začínalo hovořit a psát o Číně. Ta získala svou ekonomickou moc po reformách Teng Siao-pchinga. Významně k tomu přispělo i uznání ČLR za prezidentství Richarda Nixona, který tak učinil na radu svého poradce Henryho Kissingera.

V průběhu dalších desítek let proudily do Číny rozsáhlé investice, které pomohly ekonomice k moderním technologiím. To přispělo k vytvoření vlastní moderní vědeckovýzkumné základny. Rozhodujícím faktorem se stalo zjištění, že úspěšná ekonomika a kapitalistický systém nevyžadují nezbytně liberálně demokratické uspořádání, ale prosperují i v neliberálních či řízených demokraciích nebo autokratických politických systémech. Nebylo jisté, zda si to bývalý americký prezident Donald Trump dostatečně uvědomoval.

Rozhodující proto bylo, co nového v americké politice vůči Pekingu od Joea Bidena můžeme čekat.

Nic ale nenaznačovalo, že by mělo dojít ke změně podstatné, konfliktní střetávání s ČLR bude pravděpodobně pokračovat. Nebyl to nový jev, střety začaly po vstupu Číny do Světové obchodní organizace před dvěma desítkami let a málokdo v nich nepokračoval, spíše se hledaly formy, jak by se mělo postupovat. Bez dohody USA se spojenci to nešlo.

Těžko usuzovat, jak se v americko-čínských vztazích odrazí očekávání Bidenova návratu k politice lidských práv a svobod. V prvním telegonické rozhovoru to americký prezident svému čínskému protějšku ostatně připomněl.

Koronavirová pandemie, ekonomická krize, inflace a válka dále rozdělují společnosti, ve kterých dochází k posilování krajních křídel politického spektra, a mění tak životní podmínky lidí i programy a plány nejen v naší zemi, ale i většině ostatních. V souvislosti s konfliktem na východě se zvýšila hrozba jaderné války, a to nejen taktického charakteru. To si světoví politici stranící dosažení míru uvědomují, i když je stejně tak nutné usilovat o co nejspravedlivější ukončení rusko-ukrajinské války. Je proto stále naděje, že se nejstarší generace nějaké podstatné negativní změny ve světě nedožije, liberální demokracie má nadále potenciál obnovit svou prosperitu. Předpokládá to najít perspektivní model soužití se zeměmi neliberálními. To vytvoří větší prostor nejen pro předcházení eskalaci mezinárodně-bezpečnostních hrozeb a konfliktů.

Antonín Rašek (1935) je sociolog, publicista a spisovatel.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Rozladěný koncert velmocí

Jaderné dohody

Ledy se zdánlivě pohnuly

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu