Jiří Málek

Die Linke na křižovatce

Patnáctiletá práce na vybudování radikálně levicové alternativy k sociálně demokratické politice v Německu se straně Die Linke zatím nedaří. Namísto vládní agendy řeší generační, regionální i programové rozpory. Její volební výsledky slábnou. Sjezd konaný koncem letošního června výraznou změnu nepřinesl.

Strana Die Linke v sobě od svého vzniku v roce 2007 sdružuje východní a západní proud. První do sloučené formace přišel s převážně východoněmeckou Stranou demokratického socialismu (PDS), jejími členy a příznivci – PDS vznikla transformací z původní komunistické SED hned na začátku roku 1990.

Druhý proud do strany vneslo formace Práce a sociální spravedlnost – volební alternativa (WASG). Šlo o především západoněmecké uskupení vytvořené z části levého křídla Sociálně demokratické strany Německa (SPD) a dalších levicových formací v letech 2004–2005. WASG mělo také podporu odborářů a ti v jejích řadách působili.

Už z procesu formování jednotné, celoněmecké levicové strany je vidět, že se v jejích základech splétají (a někdy i zaplétají) různé ideové i organizační kořeny, z nichž mnohé ovlivňují stranickou politiku a její image i dnes. V tomto procesu sehráli významnou roli ti, kdo stáli z obou subjektů u její kolébky.

Díky spojení dvou proudů se relativně rychle podařilo vytvořit akceschopný politický projekt. Ještě v průběhu spojování v roce 2005 získala PDS ve spolkových volbách 8,7 procenta hlasů (více než dvojnásobek oproti volbám v roce 2002). K dalšímu nárůstu došlo o čtyři roky později, tehdy strana už pod hlavičkou Die Linke dosáhla na vůbec nejlepší výsledek ve své historii – 11,9 procenta.

V roce 2011 byl na erfurtském sjezdu strany schválen její program. V něm se mimo jiné píše: Chceme vybudovat společnost demokratického socialismu, v níž se vzájemné uznání svobody a rovnosti každého jednotlivce stane podmínkou solidárního rozvoje všech. Bojujeme za změnu politického směřování, které otevře cestu k zásadní proměně společnosti, která překoná kapitalismus.

Během uplynulých let se strana vnitřně vyvíjela a měnila, což se týkalo i jejích programových priorit. Vždy ale akcentovala levicovou politiku, a i když někdy umírněně, tak její socialistický směr. Pokud byly výsledky ve spolkových volbách okolo 9 procent, pak přetrvávající názorové i organizační rozdílnosti uvnitř strany nikoho zvláště nevzrušovaly a ani veřejnost je nijak výrazně nevnímala. V posledních letech začaly tenze více vystupovat na povrch. Strana začala ztrácet dech a vnitrostranické názorové rozdíly byly stále patrnější. Svoji roli sehrála i koronavirová epidemie, která vnitrostranický život mnohdy paralyzovala nebo přesunula do virtuální reality.

Die Linke v současnosti

Současná Die Linke je součástí německého stranického politického systému. V něm vedoucí postavení mají dva tradiční bloky – křesťansko-demokratický (CDU/CSU) a sociálně demokratický (SPD). První má více než půl milionu členů, SPD okolo 400 tisíc, 125 tisíc členů mají Zelení. Strana Die Linke má 62 tisíc členů, což je asi o patnáct tisíc méně, než je liberálů z FDP.

Koncem roku 2006 (v době integrace PDS a WASG) měla strana téměř 70 tisíc členů, ze západního Německa jich ale bylo jen necelých dvanáct tisíc. Zároveň již tehdy bylo 70 procent členů z východních spolkových zemí starších šedesáti let a z celého členstva jen 3,3 procenta lidí mělo méně než 30 let.

Dnes je situace výrazně odlišná. Většina současných členů Die Linke do strany vstoupila po roce 2010. Ve straně jsou dvě velké skupiny – ve věku do 30 let je to 20 procent členstva, 14 procent je ve věkové skupině 31–40 let a proti tomu je skupina 42 procent členů ve věku nad 61 let. Jen necelá desetina jich je v střední skupině 41–50 let a i následující věková skupina (51–60 let) není se 14procentním podílem nijak velká. Věkové složení ukazuje nejméně členů právě u střední generace (23 procent členstva).

Strana také není rozložena na území Německa rovnoměrně. Nejvíce členů má v Severním Porýní-Vestfálsku (8,5 tisíce), následuje Berlín s téměř osmi tisíci a Sasko s více než sedmi tisíci členů. Obecně je nižší počet členů (spíše okolo 2–3 tisíc) v západních spolkových zemích, tito členové jsou ovšem výrazně mladší.

Největším problémem pro Die Linke na Východě je stáří členské základny a její nedostatečná generační obměna. V hlavním městě Berlíně sice strana má mladé vzdělané příznivce, ale v souladu s celoevropským trendem je nelze nalézt v menších lokalitách.

Mimochodem, převaha Die Linke ve městech, a především v centrech vzdělávání, intelektuálních aktivit je patrná na celém území Německa, výrazněji opět v jeho západní části. Viditelně se to odráží i na volebních výsledcích – města vedou, a to mnohdy i docela značně.

Problémem je, že v západních spolkových zemích strana mnohdy nemá v blízké budoucnosti šanci překročit 5procentní hranici a o vstupu do místních zemských parlamentů si tak může nechat jenom zdát.

Tyto (dis)proporce v Německu mají dopad na politickou pozici strany i její schopnost oslovovat různé skupiny obyvatelstva a mobilizovat potenciální příznivce. Stranické rozdělení i podle historické dělicí hranice Východ-Západ se promítá do mnoha vnitrostranických diskusí i odlišného chápání sociálně-politické reality.

Názorová rozrůzněnost a její dopady

Die Linke si vždy zakládala na vnitřní názorové různosti. Označuje to za názorovou polyfonii. Mnohým členům a funkcionářům se ale zdá, že moc široká názorová paleta ve straně nepřispívá k její akceschopnosti a jednoznačnosti v očích veřejnosti. Pak se hovoří i o kakofonii. Tato názorová rozrůzněnost byla v době formování Die Linke absolutně nezbytná. Během následujících patnácti let se ale straně nepodařilo najít dostatečně silné ideové téma, které by členstvo vedlo spíše k názorové konvergenci než reálně existující a možná spíše rostoucí divergenci.

Z českého pohledu je významným momentem i vztah lidí k socialistické minulosti v Německu a její přesah do současnosti. Hans Modrow (narozen 1928), člověk, který zajistil společenskou transformaci bývalé NDR a zachoval i socialistickou politickou součást společnosti (především) na východě Německa, počátkem tohoto roku poslal vedení Die Linke svoji tzv. politickou závěť. V ní se před sjezdem vyjádřil ke složité situaci strany, kterou spoluzakládal. A také zmínil, v čem mj. vidí příčiny jejího vnitřního rozdělení: Kromě generačního konfliktu, napsal, existuje také konflikt různého původu. Ti, kdo se narodili a vyrostli na Východě, prošli jinou socializací než jejich soudruzi ze Západu. Socializace zahrnuje: Vzdělání, jazyk, způsoby, mentalita, zkušenosti, štábní kultura... To vše s léty mizí, stejně jako mizí jejich nositelé. Má však trvalý účinek. Více než generace. Je třeba říci, že východní Němci nejsou lepšími lidmi. Jsou odlišní. To je třeba zohlednit jak v samotné straně, tak v její politické práci. Pokud se tak nestane, bude strana ve volbách odměněna, jako se to stalo nedávno. Na Východě federální volby nevyhrajete, ale prohrajete je tam.

Politickou analýzu situace strany Die Linke a její pozice v německé společnosti jako součást přípravy sjezdu, který se uskutečnil koncem letošního června, vypracovala Rosa-Luxemburg-Stiftung (RLS). Mimo jiné se v ní říká, že straně už léta chybí strategické centrum. Často se zdálo, jako by strana na spolkové úrovni a její poslanecký klub ve Spolkovém sněmu zastupovaly úplně jiné strany. A dále pokračuje: na jedné straně probíhá permanentní veřejná diskuse, ale závazná rozhodnutí se nedělají. Zároveň se ukazují sebedestruktivní tendence jednotlivců prohlašovat stranická rozhodnutí za irelevantní hned v den, kdy byla učiněna, a masivně porušovat meze solidární veřejné kritiky.

Je jasné, že taková situace musí mít politické důsledky. Úspěšný nástup SPD v čele s Olafem Scholzem před volbami na podzim 2021 a následné vítězství SPD ve spolkových volbách mělo svůj důvod jistě také v přelivu části voličů od Die Linke.

Co je ale pro stranu horší. Až na nepatrné výjimky ukazují jak předvolební průzkumy, tak i trojice letos již proběhlých zemských voleb dlouhodobější poklesy volebních výsledků, a to až na polovinu oproti předchozím volbám.

Tyto horší volební výsledky se projevují i na Východě, jakkoli tam zatím nehrozí vypadnutí ze zemských parlamentů. Ale dosažení celostátní 5procentní hranice je stále složitější. Průměrné výsledky na západě státu by měly být v průměru nejméně ke 4 procentům (zatímco předvolební průzkumy signalizují v této části země spíše okolo 3 procent) při předpokládaném výsledku k 10 procentům na Východě. Při takovémto rozložení volební podpory by byl vstup Die Linke do Spolkového sněmu pravděpodobný a strana by se nemusela spoléhat na zisk tzv. přímých mandátů, jak tomu bylo v loňských volbách. Navíc, pokud strana v minulosti tyto přímé mandáty získala, vždy to bylo ve východních oblastech.

Kdo tvoří Die Linke?

Postupně lze v Die Linke identifikovat tři různé bloky, které lze velmi stručně charakterizovat (slovy analýzy RLS) takto: Strana se skládá ze tří dílčích projektů: levicového sociálně-demokratického projektu (zaměřeného na Západ); levicového hnutí, které funguje jako referenční bod pro mladší a aktivističtěji orientované části strany; a vnitřně rozrůzněného reformistického tábora (především na Východě). Tyto tři dílčí projekty dosud fungovaly nekoordinovaně vedle sebe a někdy i proti sobě. Pokud () sjezd strany nebude upřednostňovat vytvoření strategické jednoty, Die Linke jako strana selže.

Z hlediska situace kolem sjezdu a před ním se obraz Die Linke rozdělil na menšinu a převažující, spíše pragmatickou většinu. Hlavně v mediálním prostoru je názorová menšina spojována se Sahrou Wagenknechtovou, která je její nejvýraznější tváří. Spolu se svým manželem Oskarem Lafontainem, jedním ze zakladatelů Die Linke, který z ní ovšem před volbami v rodném Sársku vystoupil, jsou některými považováni za toxický pár. Myslím si, že tato personifikace je principiálně chybná.

Podíváme-li se na výsledky různých hlasování na sjezdu Die Linke, pak se rýsuje relativně stabilní blokové uspořádání, kdy menšinu tvoří asi 30–35 procent delegátů. Ta je ztotožňována se Sahrou Wagenknechtovou, která se sjezdu (ze zdravotních důvodů) neúčastnila. Třetí poslanec, který získal přímý mandát, původně učitel středního věku z Lipska, je však také počítán do tohoto bloku, a v boji o spolupředsednické křeslo prohrál právě v poměru 1:2.

Zvolené vedení strany je spíše názorově monolitické, nikdo z menšiny v něm není. Je otázkou, zda to posílí jednotu strany, neboť již lze zaznamenat hlasy (z Východu), které vyjadřují nespokojenost. A i proto nezmizely ani mediální komentáře upozorňující na možnost hlubšího rozdělení strany v budoucnu.

Ideové zaměření

Die Linke se v programovém dokumentu hlásí k demokratickému socialismu. Po loňském sjezdu se snažila v politické předvolební prezentaci spíše potlačit socialismus, více hovořila o solidaritě. Ve vedení někteří podlehli pocitu (hlavně z tzv. pragmatického křídla), že je potřeba se zaměřit před volbami na protivníka z křesťansko-demokratického, popřípadě liberálního tábora, a tak byli vstřícní k partnerům, ale zároveň politickým rivalům, SPD a Zeleným, na jejichž vládě se chtěli po volbách podílet. Pro skupinu potenciálních voličů se tím ztratil důvod volit Die Linke a dali hlas přímo uvedeným stranám. To ale nebyl jediný důvod ztráty politické pozice. Spíše je jím to, že pro část elektorátu je Die Linke ideově rozostřená. Jde této straně o lepší kapitalismus, nebo o systémovou změnu? Proč by solidarita, kterou prosazuje, měla být jiná a lepší ve srovnání s křesťanským soucítěním?

Spolupředsedkyně Janina Wisslerová ve svém úvodním sjezdovém vystoupení řekla: Podle studie (Nadace Rosy Luxemburgové) si 18 procent lidí dokáže představit, že by hlasovali pro Die Linke. 54 procent našich voličů chce, abychom více mluvili o socialismu, takže se odvažme více socialismu!

Již méně ale ze sjezdového jednání, a i z hlasů zaznívajících z této strany a jejích příznivců, lze odvodit, co je tím socialismem míněno. V několikrát již zmíněné analýze RLS se konstatuje, že cílem Die Linke je spravedlivá společnost, do které má přístup každý, což patří k základním podmínkám svobodného života, a práce ve prospěch společnosti je podporována a uznávána. Taková společnost je v kapitalismu nemožná. (Strana) proto usiluje o zásadní změny v majetkových a mocenských strukturách i v mezinárodním uspořádání.

Tato teze se však nejeví jako ta, která je vlastní všem členům a příznivcům strany. Ve východní části země je mnohým členům asi bližší tradičnější chápání socialismu, v západní pak spíše převládá liberálně levicový narativ. Die Linke se nezříká marxismu, ale také ho nijak neakcentuje ve svých ideových základech.

V německé společnosti působí i další radikálně levicové subjekty, které se výslovně hlásí k marxismu (a leninismu) jako je Německá komunistická strana nebo Marxisticko-leninská strana Německa. Tyto strany se také účastní různých voleb, ne vždy však ve všech volebních obvodech nebo spolkových zemích. V posledních parlamentních volbách získaly sice celkově jen 0,07 procenta hlasů, tj. 33 tisíc, ale ty mohly právě chybět Die Linke k překonání 5procentního volebního prahu.

Sjezd Die Linke volal po změně i svým ústředním mottem. Ve vystoupení spolupředsedkyně zaznělo: Chceme-li bojovat za změnu, musíme se změnit i jako strana. () Pojďme bojovat za tuto stranu! Ze všech sil. Die Linke v tradici socialistického hnutí, v tradici Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. Máme odpovědnost a povinnost udržet levici pohromadě () Je to naše odpovědnost vůči lidem, kteří do nás vkládají naději, a k budoucím generacím socialistů.

Analýza RLS zároveň konstatuje, že Die Linke by měla pracovat na rozvoji přesvědčivé koncepce socialismu, který staví na každodenních zkušenostech a také na pochopení koncepce solidární společnosti spojené s moderním chápáním spravedlnosti. Křižovatka, před kterou stojí její vedení, členové i voliči, se zdá být zřejmá.

Jiří Málek (1950) je předseda rady Společnosti pro evropský dialog a členem vedení transform!europe.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Málek

Die Linke na křižovatce

Die Linke v současnosti

Názorová rozrůzněnost a její dopady

Kdo tvoří Die Linke?

Ideové zaměření

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu