Anna Pacześniaková

Levicový politik, který má rád lidi

Gérard Fuchs začíná svou knihu pesimisticky: ve Francii, stejně jako v mnoha jiných zemích světa, se životní podmínky generaci co generaci zhoršují. Kde tedy máme hledat naději, na kterou autor odkazuje v druhé části názvu své knihy? Kdo může tuto naději přinést a jak?

Jako oddaný socialista se Fuchs obrací na levicovou část politického spektra. Jako politik si uvědomuje, že vyhlídky na lepší život nemohou patřit pouze budoucím generacím – lidé je musí mít tady a teď. Tvrdí, že někteří politici neumí dosáhnout skutečného zlepšení životní úrovně svých občanů, a proto se uchylují k instrumentálnímu využívání náboženství, přičemž šíří vizi ráje vyhrazenou pro život po smrti. Z pohledu socialistů jde o neuvážený a absurdní krok, který navíc představuje nebezpečí pro světový řád. Nahrazování ekonomických střetů těmi náboženskými je totiž taktika, která extrémně polarizuje jak domácí politiku, tak mezinárodní vztahy. Objektivní hospodářské obtíže jsou více než dostatečným podnětem pro extrémně pravicové síly, které tyto obtíže svalují na cizince nebo na ty, kteří čerstvě získali občanství. I když hledání obětních beránků může být účinný způsob, jak získat hlasy, nebo dokonce vyhrát volby, nijak to nezlepšuje životní podmínky znevýhodněných a marginalizovaných lidí nebo strádajících rodin.

V první, nejdojemnější části knihy nám Fuchs dává nahlédnout do dění v kancelářích, které obýval jako městský radní nebo poslanec francouzského i evropského parlamentu. Vzpomíná na příběhy a problémy, s kterými přicházeli jeho voliči. Autor se značným novinářským talentem a špetkou literární vytříbenosti popisuje rozhovory s nezaměstnaným mužem, který nemůže najít práci po propuštění z vězení, s těhotnou ženou, která shání větší byt pro sebe a své děti, nebo s mužem z Pobřeží slonoviny, který se snaží

přivést svou druhou ženu do Francie. Fuchs přitom ukazuje, jak by měl levicově smýšlející člověk chápat bratrství, jednu ze tří částí motta francouzského republikanismu. Tato část knihy na několika desítkách stran představuje, jak politik francouzské socialistické strany pomáhal změnit život zoufalým lidem, kteří zaklepali na dveře jeho kanceláře. Fuchs zde poukazuje na své schopnosti, ačkoliv jeho sklon se prezentovat jako všemocný, zázraky konající politik, jemuž stačí jeden telefonát, aby vyřešil zásadní problémy, s nimiž se lidé potýkají měsíce nebo roky, může působit poněkud nepříjemně a paternalisticky. Fuchs však připouští, že se čas od času chytá se do pasti stereotypizace a soudí přicházející voliče podle vzhledu, což dělá jeho vyprávění uvěřitelnější a pomáhá mu to zbavit se aury člověka s téměř nadlidskými schopnostmi.

Druhá část jeho knihy je velmi odlišná. Autor se přesouvá z měst a vesnic francouzské provincie do otevřených vod mezinárodní politiky. Jako dlouholetý tajemník Socialistické strany odpovědný za mezinárodní záležitosti byl osobně svědkem mnoha událostí, které popisuje, ať už dekolonizace, různých válek, pádu Sovětského svazu a východního bloku nebo globalizace. Fuchs bere čtenáře na cestu po mnoha místech celého světa. Mísí při tom anekdoty a vzpomínky, které obvykle starší generace vyprávějí svým dětem, s politickými a geopolitickými analýzami. Obzvlášť vyniká jeho zájem o určité části světa, které jsou mu blízké nebo s nimiž má vlastní zkušenost, jako je Alžírsko, kde absolvoval dvouletou vojenskou službu. Jeho znalosti těchto oblastí jsou skutečně působivé. Ve třetí části své knihy se Fuchs zabývá aktuálními otázkami, které byly zmíněny již dříve. Vymezuje se proti politice Emmanuela Macrona, i když poněkud překvapivě prezidentovi přímo vyčítá jen tři záležitosti: zvýšení věku odchodu do důchodu, zavedení paušálního zdanění peněžních příjmů a zrušení dotovaných pracovních míst pro mladé lidi vstupující na trh práce. Nepřímo však Macrona kritizuje i za to, že zavírá oči nad mnoha sociálními otázkami a že je necitlivý k problémům znevýhodněných občanů. Fuchs se opakovaně zmiňuje o uvalení daně na fosilní paliva v roce 2018, které mělo sloužit k financování investic do alternativních zdrojů energie. Po Macronově rozhodnutí v této věci vzrostla cena nafty ve Francii za pouhý rok o více než dvacet

procent a brzy se vyrovnala ceně benzinu, což bylo obzvláště bolestivé pro zemi, kde je více než šedesát procent automobilů poháněno naftou. Francouzská vláda do té doby přitom již od padesátých let podporovala výrobu dieselových motorů mimo jiné tím, že snížila DPH pro dopravní společnosti. Podle Fuchse je nejpodstatnější, že vláda před zavedením nové daně nebyla náležitě opatrná a nezjišťovala socioekonomický profil občanů, na které bude mít tato daň dopad. Autor si klade otázku, jak mohla vládnoucí většina zavést tak důležitý nástroj v podobě, jež se nejvíce dotkla statisíců dělníků s nízkými příjmy, kteří nemohou dojíždět do práce jinak než ve svých, většinou zastaralých autech. Fuchs tvrdí, že jediné věrohodné vysvětlení je, že daní zákonodárci se nikdy nesetkali se svými voliči.

Fuchs projevuje značné porozumění hnutí žlutých vest a velkou citlivost vůči klimatické krizi. Poukazuje na nutnost zavést domácí a mezinárodní opatření, která zastaví hrozící katastrofu, přičemž vychází z představy, že politika znamená předvídat, plánovat a vyvozovat závěry. Tvrdí, že nyní již není na místě vracet se do druhé poloviny 20. století, kdy všechny sféry života byly podřízeny hospodářskému růstu. Dnes, když jsme moudřejší po zkušenostech s pandemií a s bezprostřední vyhlídkou klimatické krizi, se musíme odklonit od paradigmatu trvalého růstu, expanze trhu a hromadění bohatství v rukou několika málo jedinců, což jsou trendy, které přispívají k prohlubování nerovností a vysávání veřejného sektoru.

Fuchsova kniha poskytuje fascinující obraz mnoha rozmanitých zkušeností, které jsou nedílnou součástí života zkušeného politika. Jeden den tak například vede jednání na nejvyšší úrovni při setkání s dalšími představiteli státu, zatímco druhý den se snaží najít společnou řeč s regionálním politickým protivníkem ve svém volebním obvodu, nebo naslouchá švadleně, kterou propustili poté, co její továrna byla přesunuta na globální jih, aby jí mohl nabídnout pomoc. Z knihy jasně plyne, že má-li politik řádně zastupovat občany, musí být v mnoha směrech talentovaný a především se zajímat o životy ostatních. Jednoduše řečeno, musí mít rádi lidi.

Gérard Fuchs, Récits dun homme de gauche, Lharmattan, Paris 2021, 236 s.

Z anglického originálu přeložil Martin Babička.

Anna Pacześniaková je profesorka politologie na Univerzitě ve Vratislavi, hostující výzkumná pracovnice na Svobodné univerzitě v Bruselu, členka vědecké rady FEPS.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Anna Pacześniaková

Levicový politik, který má rád lidi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu