Paola Subacchiová

Slábnoucí kouzlo

Čína a Rusko chtějí vlastními rozvojovými bankami nabídnout alternativu k Západu. Válka na Ukrajině jejich záměr nyní komplikuje.

Čína je důležitou součástí globální finanční architektury hned ve dvou ohledech: je nejen členkou mezinárodních institucí, ale nyní i jejich zakladatelkou. Země sehrála ústřední roli při zřízení dvou multilaterálních rozvojových bank, přímo jí vedené Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB) a Nové rozvojové banky (NDB), jejíž vedení sdílejí státy BRICS.

Obě banky ještě nemohou vykázat žádnou velkou výkonovou bilanci (protože obě zahájily činnost teprve v roce 2016), ale ukázaly, že se chápou jako doplněk ke stávajícím mezinárodním institucím, když si uložily stejně přísná pravidla jako Světová banka. Obě banky již úspěšně spolupracovaly s mezinárodními institucemi, například během projektu Transanatolského plynovodu spolufinancovaného AIIB, Světovou bankou, Asijskou rozvojovou bankou (ADB), Evropskou investiční bankou (EIB) a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD).

Hladké založení a fungování AIIB a NDB značně posílilo prestiž Číny, protože se ukázala jako spolehlivý aktér v mezinárodním řádu. Na rozdíl od jejích bilaterálních inciativ, jako je Nová hedvábná stezka, se zdálo, že AIIB a NDB nebudou vnášet napětí do vztahů mezi Čínou a zbytkem světa. Ruská útočná válka proti Ukrajině však situaci zkomplikovala.

Pod tlakem války

Čína je nejdůležitějším obchodním partnerem a blízkým strategickým spojencem Ruska. Když se v roce 2014 po anexi Krymu začaly v Rusku projevovat západní sankce, byla to bilaterální dohoda o swapu s čínskou centrální bankou, co přineslo určité uvolnění. Obě země spolupracují v několika institucionálních útvarech, například v rámci dohody států BRICS, aby založily společný rezervní fond.

Rusko je v obou rozvojových bankách významným podílovým vlastníkem. Je třetím největším podílovým vlastníkem AIIB s 6,74 procenty kapitálu a jedním z pěti viceprezidentů banky je Rus. V NDB vlastní každá země BRICS kapitálový podíl 19,42 procenta. V listopadu 2019 byl na moskevskou burzu poprvé uveden program půjček v rublech v objemu maximálně 100 miliard rublů a s neomezenou platností, který podléhá ruským zákonům.

V reakci na ruský vpád na Ukrajinu v únoru 2022 uvalilo mnoho zemí, firem a institucí na Rusko sankce a snažilo se zpřetrhat se zemí veškerá propojení. Počátkem března AIIB oznámila, že přerušuje veškeré obchody v souvislosti s Ruskem a Běloruskem, přičemž se odvolávala na dodržování mezinárodního práva a nutnost zachovat finanční integritu banky. Také NDB se nechala slyšet, že vzhledem ke svým přísným bankovním pravidlům zmrazí všechny nové transakce s Ruskem. Světová banka své aktivity v Rusku zcela zastavila.

Sankce uvalené na Rusko představují pro NDB těžkou ránu, protože pro banku je nyní obtížnější obstarat si emisí dluhopisů peníze na mezinárodních kapitálových trzích. Koncem roku 2021 NDB vedla v Rusku 16 schválených projektů v celkové hodnotě 4,8 miliardy amerických dolarů (přičemž většina úvěrů šla Ruské federaci nebo státním podnikům, jako jsou ruské dráhy), což v té době odpovídalo asi 16 procentům všech schválených prostředků banky určených k financování.

Přestože projekty jsou uloženy k ledu, ratingová agentura Fitch snížila v polovině března výhled dlouhodobého rizika úpadku emitentů banky NDB z hodnocení stabilní na úroveň negativní a odůvodnila to rizikem, že jejím velkým podílovým vlastníkem je Rusko, a také nebezpečím poklesu rizikového profilu banky a její bonity kvůli tomu, že v projektovém portfoliu má Rusko velký podíl.

Noví partneři a možná konfrontace

Kvůli válečným výlohám a sankcím uvaleným na zemi je pro Rusko těžší nadále splňovat úvěrové podmínky NDB, protože se takřka nedostane ke svým devizovým rezervám. Banka proto musí zvětšit své úvěrové rezervy a diverzifikovat projektové portfolio. Pomohlo by navýšit počet členských států banky a přesně tímto směrem se vydávají odpovědní činitelé NDB v Číně. Není však pravděpodobné, že to v blízké době výrazně zlepší pozici banky. Může trvat, než se podaří získat nové členy, a NDB chce své řady rozšiřovat pouze postupně.

K tomu se přidává skutečnost, že ruská přítomnost v bance některé země dozajista odradí. NDB schválila v roce 2017 zásady přijímání nových členů, ale dosud se ucházely jen čtyři státy (Bangladéš a Spojené arabské emiráty se staly členy v roce 2021, Uruguay a Egypt mají nyní pozici kandidátů). Navýšení kapitálu banky je navíc omezeno rozdělením podílů ukotveným ve stanovách: Žádný nový člen nesmí vlastnit více než 7 procent, členské země, které nejsou příjemci úvěrů, nesmí vlastnit více než 20 procent a zakládající členové, státy BRICS, musejí držet alespoň 55procentní podíl.

AIIB se stovkou členských zemí je druhou největší multilaterální rozvojovou bankou hned po Světové bance. Přestože Rusko zaujímá v AIIB důležité postavení, budoucnost této banky vypadá růžověji než v případě NDB. Největším podílovým vlastníkem AIIB je Čína s 30,72 procenty kapitálu a v mnoha záležitostech má právo veta. Pohled do seznamu projektů AIIB prozrazuje, že pro Rusko byly koncem roku 2021 schváleny pouze dva projekty v celkové hodnotě 800 milionů amerických dolarů, což odpovídá 2,58 procentům celkového financování ve výši 31 miliard amerických dolarů (k hlavním příjemcům v případě AIIB patří Indie, Turecko, Bangladéš, Indonésie a Čína).

Po ruském vpádu na Ukrajinu koncem února dokázal jüan téměř dva měsíce udržet stabilní směnný kurs, což některé přimělo k otázce, zda by se tato měna mohla stát bezpečným přístavem pro investory a zda se Peking o krok nepřiblížil svému cíli učinit z jüanu plnohodnotnou mezinárodní měnu. V polovině dubna ale kombinace neustávajících lockdownů v Číně a zvýšení úrokové sazby v USA způsobila, že jüan zažil nejhorší měsíc od roku 2005, kdy Čína ukončila fixaci své měny na americký dolar.

Rozhodující otázka s rostoucím tlakem na Čínu – a zvyšující se fragmentarizací globálního řádu kvůli protiruským sankcím – zní: Soustředí se Čína i nadále na vytvoření spolehlivých institucí jako AIIB, nebo se vydá v ruských stopách a vsadí na agresivní konfrontaci, aby prosadila svou vůli?

Text původně vyšel 28. června 2022 pod názvem Schwindende Zugkraft na webu ipg-journal.de. Vydáváme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (fesprag.cz).

Z německého originálu přeložila Zuzana Schwarzová.

Mezititulky redakce.

Paola Subacchiová je profesorkou mezinárodní ekonomie v Global Policy Institute na londýnské Queen Mary University. Roku 2020 vydala knihu The Cost of Free Money, zabývající se budoucností mezinárodního ekonomického řádu.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Paola Subacchiová

Slábnoucí kouzlo

Čína a Rusko chtějí vlastními rozvojovými bankami nabídnout alternativu k Západu. Válka na Ukrajině jejich záměr nyní komplikuje.

Pod tlakem války

Noví partneři a možná konfrontace

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu