Martin Burian

Příběh opravdového pacifisty aj.

Po téměř šesti měsících války na Ukrajině nastal i v Rakousku předvídatelný mediální všední den. Zprávy z válkou ohrožené země ztratily stálou pole position na prvních stránkách periodik; rozhlasového a televizního zpravodajství se to pochopitelně týká také. Občasnou výjimku představuje například smlouva mezi Ukrajinou a Ruskem o vývozu obilovin. Bohužel trvanlivost této dohody je nejistá od samotného počátku. Zvýšená pozornost sdělovacích prostředků je věnovaná následkům ruské agrese, zejména těm, které pocítí naše peněženky. Pravděpodobně jako první nahlas popsal situaci německý vicekancléř Robert Habeck. Ministr pro hospodářství a ochranu klimatu nepopulisticky vyslovil očividný fakt, že válka na Ukrajině zapříčiní zchudnutí všech. Dlužno podotknout, že tento politik je pro podporu Ukrajiny, včetně dodávek zbraní obranného charakteru. Dřívější chování západních politiků vůči Vladimíru Putinovi považuje za naivní.

Co říkají prezident a bývalá kancléřka

Zajímavé je srovnání, jak hodnotí své dřívější postoje vůči kremelskému vládci Alexander Van der Bellen a Angela Merkelová. Úřadující rakouský prezident koncem května oznámil, že bude opětovně kandidovat. Volby jsou naplánované na 9. října letošního roku. Musím korigovat své tvrzení z předchozího čísla Listů, že Van der Bellen bude mít téměř jistě pouze jednoho protikandidáta, nominovaného stranou Svobodných. Značně mne překvapilo, že o post prezidenta se chce ucházet sedmnáct rakouských občanů. V seznamu zájemců je pouze jedna žena. Pozici současného prezidenta může reálně ohrozit pouze Walter Rosenkranz (česky Růženec) ze strany Svobodných. Šedesátiletý politik, který oznámil kandidaturu jako poslední, patří k tvrdému nacionalistickému jádru této strany. Vystudovaný právník vstupuje do volebního boje pod heslem Vraťme si naše Rakousko. Tento kandidát nevidí žádný prostor pro diskusi o neutralitě Rakouska. Dle jeho mínění je neutralita silně poškozená sankcemi vůči Rusku. Současnou situaci považuje za hospodářskou válku.

Alexander Van der Bellen nezvykle ostře hodnotí současnou situaci i dřívější chybné přístupy politiků k Rusku. I když se nachází v předvolebním boji, přiznal otevřeně: Ano, i já sám jsem se nechal oklamat. Putina jsem posuzoval jinak. Současnou vládu pobízí k větší pracovitosti, předčasné volby si ale v žádném případě nepřeje. Zmiňuje hospodářské potíže i problémy běžných občanů, kterým zdražování komplikuje život. Upozorňuje na mnohá nebezpečí, například na možnost, že ruský prezident může dodávky plynu kdykoliv zastavit. Energetickou závislost považuje za neúnosnou, stejně jako uvažování o možnosti stát se podřízeným spojencem diktátora.

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová důvod k sebekritice nevidí. Půl roku po ukončení politické kariéry byla poprvé ochotna poskytnout rozhovor, a sice redaktorovi německého týdeníku Der Spiegel Alexanderu Osangovi. V žádném případě se nejednalo o konfrontační tiskovou konferenci, spíše o věcný, někdy i vtipný devadesátiminutový dialog vedený v přátelském duchu. Před rozhovorem, který se konal v divadle Berliner Ensemble, nebylo stanoveno žádné tabu, pouze jeho délka. Angela Merkelová se domnívá, že ohodnotila Vladimíra Putina správně a doplnila, že si o něm nikdy iluze nedělala.

Ještě před rozhovorem pogratuloval tehdejší ukrajinský velvyslanec Andrij Melnyk redaktorovi k tomu, že má možnost bývalou kancléřku vyzpovídat. Ten ho vybídl, aby se rozhovoru nepřímo zúčastnil a poslal mu nějakou otázku. Čtyři velvyslancovy dotazy spojil redaktor v jeden, a sice zda kancléřka nepovažuje za vhodné se omluvit za příliš měkké postoje vůči Rusku, které současnou situaci umožnily. Angela Merkelová je přesvědčená, že ona osobně udělala maximum. Jednu výjimku však připustila. Říká, že již v případě anexe Krymu se mělo postupovat mnohem tvrději. I když dle svých slov patřila k prosazovatelům sankcí vůči Rusku, diplomatické vztahy s touto zemí nikdy přerušit nechtěla. Putina nebylo možno ignorovat. Situaci na Ukrajině srovnává s ruským potlačováním demokratizačních snah v Polsku, v roce 1956 v Maďarsku a nezapomíná ani na rok 1968 v ČSSR. Podotýká, že tyto země neměly možnost bránit se vojenskou silou. Demokratické změny v Evropě, umožněné přesvědčeným komunistou Michailem Gorbačovem, považuje za dějinné štěstí.

Spravedlnost po čtyřiapadesáti letech

Předpokládám, že v posledních měsících – přinejmenším v Evropě – pacifistů ubylo. Zvyšování vojenských rozpočtů se bere víceméně jako samozřejmost, větší částky na zbrojení nebude pravděpodobně těžké v parlamentech prosadit. V žádném případě se však pacifismu nevysmívám. Mít před očima ideální stav světa mi připadá přinejmenším inspirativní. Do podrobné analýzy tohoto hnutí se pouštět nebudu. Nejsem na to kvalifikovaný. Rád bych však připomněl stručný životopis rakouského antifašisty Franze Jägerstättera, který za svůj nekompromisní postoj zaplatil životem.

Narodil se jako nemanželské dítě v roce 1907 v Horním Rakousku. Jeho otec, nemajetný čeledín, se s Franzovou matkou, chudou děvečkou, nemohl oženit. O výchovu dítěte se postarala vlídná babička z matčiny strany. O deset let později se Franzova matka vdala za Heinricha Jägerstättera, který dítě v den svatby adoptoval. Adoptivní dědeček inspiroval vnuka ke čtení, mj. náboženské literatury. Po smrti adoptivního otce zdědil Franz statek. Tři roky pracoval v rudném dole ve Štýrsku. V tom období prodělal silnou náboženskou krizi. Domů se však vrátil jako hluboce věřící křesťan. V roce 1933 se stal otcem nemanželské dcery Hildegard. S její matkou se rozešel smírně a s dcerou udržoval dobré vztahy. O tři roky později se oženil s životní láskou Franziskou, se kterou měl posléze tři dcery. Hluboce věřící manželka a stejně smýšlející Franz se ve svých postojích vzájemně podporovali. Životní zlom nastal po nástupu nacistů k moci v roce 1938. Jägerstätter odmítá jakoukoliv spolupráci s novými vládci Rakouska. Křesťanství a nacismus jsou pro něj zcela neslučitelné pojmy. Svůj sen z ledna 1938 považuje za varování před fašistickou diktaturou – vidí v něm vlak, do kterého nastupuje stále více lidí. Slyší i hlas, který říká: Tento vlak jede do pekla.

V březnu 1938, tedy již po okupaci Rakouska, odmítá nabízené místo starosty. Během všelidového hlasování o připojení Rakouska k Německé říši hlasuje jako jediný v obci proti. Volební komise to zatajila a nahoru nahlásila stoprocentní souhlas s anexí. 23. února dostal Franz Jägerstätter povolávací rozkaz do armády. Prvního března se dostavil do kasáren Ennsu, kde oznámil, že odmítá službu ve zbrani. Během pobytu v berlínském vězení ztratil veškeré pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí. Od vězeňského kaplana se dozvěděl, že i rakouský farář Franz Reinisch odmítl narukovat a byl posléze popraven. Před válečným soudem vyjádřil Franz Jägerstätter ochotu sloužit v armádě jako zdravotník. Soud jeho nabídku odmítl a termín popravy stanovil na 9. srpna 1943.

Jägerstätterův život a postoje vzbuzovaly vždy silné emoce. Mnozí současníci, kteří museli narukovat, ho považovali za dezertéra či zrádce, smrt si dle jejich názoru zavinil sám. Příbuzní, přátelé a faráři se ho snažili přemluvit, aby rozhodnutí změnil. Manželka se o to také mnohokrát pokoušela. Posléze však stála pevně za ním a jeho stanovisko respektovala. Až 54 let po jeho popravě byl Zemským soudem v Berlíně rozsudek zrušen.

V roce 2007 byl Franz Jägerstätter papežem Benediktem XVI. prohlášen za blahoslaveného. Papež František oslovil účastníky letošního červencového setkání katolické mládeže v Praze. Snažil se je povzbudit a inspirovat k větší snaze změnit současný svět k lepšímu. V souvislosti s válkou na Ukrajině zmínil osud Franze Jägerstättera i těmito slovy: Bylo mu milejší, být sám zavražděn, než aby on sám někoho zavraždil. Válku považoval za absolutně neospravedlnitelnou. Pokud by všichni do zbraně povolaní mladí muži jednali jako on, nemohl by Hitler své ďábelské plány uskutečnit. Aby zlo vyhrálo, potřebuje komplice. Lekce čistého pacifismu od současného papeže.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Dolním Rakousku.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Příběh opravdového pacifisty aj.

Co říkají prezident a bývalá kancléřka

Spravedlnost po čtyřiapadesáti letech

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu