Václav Jamek

To je pořád něco

aneb Srážka cyklistek

Prý se ochladí.

Dvě hodiny v noci. Venku 26,8 °C. Uvnitř 27,9 °C.

Tři hodiny v noci. Venku 26,2 °C. Uvnitř 27,9 °C.

Globální oteplování neexistuje, tož někde nablízku je asi Václav Klaus.

Až budete v zimě doma mrznout, zase budete remcat.

To je pořád něco. Neumíte si vybrat, to je celý problém.

V tom vedru vysvětluje ministr-předseda Vít Rakušan aféry své strany, složené ze samých bezpohlavních starostů a dalších neukotvených, její nezkušeností. Zvláštní, ze dvou hledisek:

1) Ta strana (nebo co to je) se jako přívěsek podílela na moci už před dvanácti lety a zapálené zraky pana Gazdíka při obhajobě antisociální politiky TOP 09 jsou nezapomenutelné (Drábek, pamatujete?). A jak dlouho předtím ti starostové starostovali? Jistě dost dlouho, protože kdo nestarostuje, není starosta, to dá rozum. Má se tomuhle říkat nezkušenost? V posledních volbách navíc dokázali vypéct svého volebního spojence víc než zkušeně i na české poměry: bylo to tak trochu jako hra těch dvou medvídků, co se potkali u Kolína.

2) Někdo by to mohl pochopit také tak, že až bude ta organizace zkušenější a ostřílenější, bude se umět zařídit, aby její aféry nevycházely na veřejnost tak snadno.

Neboli chabá, navíc dvojsmyslná argumentace.

Vzhledem k tomu, co všechno na nás padá, by člověk tak nějak očekával revoltu. Místo toho: rezignace. Petr Fiala se ještě nevzpamatoval z toho, že je ředitelem zeměkoule. Pěstí si vous, aby vypadal. A proč by se také naši víceméně mocní snažili, když všichni očekávají, že se snažit nebudou. Nic nás už nemůže překvapit.

Náhodný politický rozhovor s občanem ženského pohlaví (dosud se k němu hlásí, ale rozmýšlí se: rozkvetlo tolik možností, jaká útěcha v tomto rmutném čase). Z parlamentu by vyhnala všechny poslance do jednoho. Vláda složená z muzeálních exponátů, kdysi dávno exponentů. Sebranka, jeden vedle druhého. Závěr: příště už k volbám nepůjde. Dosud to pokládala za občanskou povinnost, ale ve skutečnosti je to marnost.

Starostové a Neukotvení v nadcházejících obecních volbách samozřejmě pohoří. Ale kejda se zatím už přelije jinam, volič jen kopne do prázdné chitinové schránky, jako tolikrát předtím. Viz Poděbrady, bašta českého rasismu.

Je to tak, naše politické strany jsou pouhé exoskelety.

Nastává nová éra velkého zakuklení?

Čím dál víc dospívám k názoru, že vyjadřovat názory nestojí za to. Demokracie s nimi provedla něco divného: Dala jim veliký prostor a rozmíchala je do jedné mazlavé kaše, která vás jen umaže. Co dům dal. Nic není pravda, všechno je dovoleno? Ne: Všechno je dovoleno, protože všechno je (tak nějak) pravda. Dostojevskij byl na omylu, jako často. Ale možná jsou obě formulace synonymní? Pak ovšem nastává problém s logikou. Však oni hlasatelé samospasitelnosti názoru často jedním dechem tvrdí obojí: že nic není pravda a že pravda je všechno. Takže asi nejde o výroky A a non-A, ale pořád o tu mazlavou kaši.

A proč vůbec ještě plivat do bahna?

Proto se raději soustředím (což znamená zaměřím, nikoli tedy budu se zaměřit) na objektivní, a tedy povzbudivější zprávy z tisku.

Mistra Jana Husa připomene grilování u branického kostela. Někteří by to mohli vzít jako zajímavé rozšíření Eucharistie a vztáhnout to také na Janu z Arku a další takové, které nechali křesťané během staletí upálit.

Na cyklostezce z Pleteného Újezda do Kamenných Žehrovic se srazily dvě postarší cyklistky. Docela by mě zajímalo, jak to udělaly. Cyklostezku znám, je široká, pohodlná, dobře upravená.

Podle serveru Aktuálně řekl nový brněnský biskup: Část církevních struktur pořád žije jako v době císařovny Marie Terezie a císaře Františka Josefa II. Takže zhruba o dvě a půl století zpět, a zároveň ve snu o obnovené dunajské monarchii. – I ty, Freude!

Počet obětí je zatím nejasný, ale potvrzeno je 20 mrtvých a desítky neidentifikovaných těl. Kdyže pak budou ta neidentifikovaná těla uznána za mrtvé? Při psaní o zvěrstvech by možná bylo dobře vystříhat se groteskních formulací.

A přidám ještě jeden rozhovor ze snu, nedávno v noci: Představ si, umřel básník Holan. – A cože to? – Zabil se na motorce. (Ticho zabrané smutným rozjímáním.) Dostal ji od kamaráda jako dárek, jel si ji vyzkoušet a hned při první jízdě se vyboural.

To je pořád něco. A líp už nebude.

Václav Jamek

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů