Radek Ocelák

Výprodej na Sněžníku i pod ním

Na víkend s rodinou do přírody – v době rozhleden, elektrokol a bezohledných podnikatelských záměrů to už nezní tak nevinně jako kdysi. Během několika posledních roků se ztělesněním našeho vykořisťování horské krajiny stal masiv a podhůří Králického Sněžníku, a to bez přehánění v celostátním měřítku. Kromě svých nejvyšších partií je Sněžník před ambicemi turistických podnikatelů a jejich klientů chráněn pouze ve formě tzv. přírodního parku (tj. méně než chráněná krajinná oblast); oportunní ziskuchtivost se navíc nevyhnula ani dříve přísně chráněnému vrcholu. Sněžnicko se stalo divokým severovýchodem a nad zprávami odtamtud nestačí člověk kroutit hlavou.

Rozhledna na vrcholu Sněžníku, s despektem podle svého tvaru nazývaná mixér, už je v provozu. Projekt a výstavbu provázelo obcházení předpisů (rozsáhlý pojezd těžké techniky tam, kde byla slibována doprava materiálu vrtulníkem) a lhaní o klíčových parametrech (předpokládané zvýšení návštěvnosti). Bylo to zejména v režii polské strany, avšak s příspěvkem té české, jenž byl trefně označen za perverzní dotaci. Stalo se, co se stát muselo: návštěvnost vrcholu trhá letos rekordy a zbytky cenných alpinských trávníků musely být obehnány plotem, který je má uchránit před podrážkami davů. Králický Sněžník se po Pradědu stává dalším esteticky a dost možná i ekologicky zničeným vrcholem jesenické oblasti.

Přehradní nádrž ve Velkém Vrbně pod známým turistickým střediskem Paprsek nadále zdárně vzniká, převálcovavši kriticky ohrožené kapradiny, hostitelské rostliny kriticky ohrožených motýlů i český právní řád. Kdo ji vlastně staví a v jakém legálním stavu se věc nachází, je poněkud obtížné sledovat. Jednou se změnil stavebník z fyzické na právnickou osobu, podruhé změnila právnická osoba jméno; po sérii různých rozhodnutí, zrušení rozhodnutí, odvolání i zamítnutí odvolání se záležitost letos v červenci vrátila z ministerstva zemědělství na šumperský městský úřad. Zřejmě tím opět nabíhá řízení o odstranění černé stavby, o jehož výsledku ovšem není třeba si dělat iluze. Podnikavému pánovi v pozadí Dalimilu Mikovi (jinak též klatovskému exekutorovi) každopádně už nikdo neodpáře, že začal svou nádrž v horách bagrovat bez jakéhokoli povolení a v markantním nesouladu s územním plánem, rozhodnut protlačit svou věc silou. V celonárodní konkurenci si za to vysloužil titul bronzového Ropáka za rok 2020. Zasněžování svých přilehlých sjezdovek prohlásila jím ovládaná společnost za pouhý sekundární účel stavby, zatímco primárním účelem je prý biodiverzita a zádrž vody v krajině... Inu, každá doba má svá zaklínadla.

Na blízkém vrchu Větrov loni tentýž stavitel otevřel jinou kontroverzní stavbu. Tzv. Dalimilova rozhledna je zvnějšku replikou původní, zaniklé rozhledny z vrcholu Sněžníku, což jí ve srovnání s mixérem u části návštěvníků přidává na popularitě. Zbytečně. Stavět dnešními technologiemi kopie něčeho, co bylo ve své době skutečným technickým výkonem a turistickým fenoménem v kontextu velmi vzdáleném od toho dnešního, je jen historizující kýč. O psychologii toho, kdo pojmenuje rozhlednu po sobě samém, můžeme jen spekulovat. Někteří zlí jazykové ovšem vidí podobnosti mezi Mikou a postavou exekutora Jindřicha Másla z románu Markéty Pilátové Senzibil.

Nejnovější atrakce kraje pod Sněžníkem, visutý most na Dolní Moravě, je pak letos přímo mediálním hitem, a to dokonce i mezinárodně. Rekordní lávka (totiž sedmisetmetrová kovová konstrukce) ve výšce až 95 metrů nad terénem spojila pro povyražení turistů hřbety Slamníku a Chlumu, v těsné blízkosti další obludné konstrukce, tzv. Stezky v oblacích. V Himalájích jsou hluboká údolí, kde by sedm set metrů dlouhá lávka zkrátila cestu do školy z deseti hodin třeba na dvě, a tím by umožnila dalším Nepálcům naučit se číst a psát, napsal k tomu biolog Mojmír Vlašín. Na Dolní Moravě oproti tomu stavba slouží jen k tomu, k čemu poslední dobou v okolí všechno: dívat se na hory svrchu. Étos místního budování v prosinci 2021 celkem věrně vystihl místostarosta obce Petr Vrzal: Bez atrakcí se dnes, bohužel, nedá dělat cestovní ruch. Ve společnosti je po nich poptávka, běžní lidé a rodiny s dětmi nechtějí chodit po horách s batůžkem, chtějí něco zažít. O půl roku později přidal další perlu: Je to lávka pro pěší, ne dálniční most. V krajině to určitě vidět je, ale třeba my to z vesnice ani nevidíme. Ano – když problémy poměřujete vyhlídkou ze své oblíbené hospody, tak se toho hodně schová. Místním i výletníkům přejme ničím nerušené zažívání.

Co s tím vším? Moc toho nezbývá. Můžeme sledovat kauzu přehrady, požadovat proaktivní postoj České inspekce životního prostředí a dalších zainteresovaných úřadů. Můžeme šířit povědomí o tom, že bobtnající areály na Dolní Moravě a v okolí Starého Města pod Sněžníkem nepředstavují v létě ani v zimě dobrou dovolenkovou lokalitu. Že i případná láce (na samotných atrakcích ji ale nečekejte, na Větrově i Dolní Moravě je vstupné ve skutečnosti docela mastné) je tu na úkor přírodního prostředí a v rozporu s udržitelnou turistikou.

Všechny zmíněné atrakce v horské krajině jsou povážlivé už samy o sobě jakožto stavby, ještě větší vliv na přírodní prostředí však mají jimi přilákané zástupy turistů. Ty mimo jiné vyžadují další infrastrukturu, a tak v dalších sezónách budou nepochybně přibývat občerstvovny, toalety, příjezdové cesty, parkoviště, nabíječky na elektrokola. V závěsu budou nějaké ty pobočné atrakce, třeba půjčovna koloběžek pro pořádný horský sešup. Děje se to v přímém přenosu: právě během dopisování tohoto textu dorazila zpráva, že visutý most na Dolní Moravě podletěl pilot-akrobat na svém létacím stroji. Jde o nejdelší visutou lávku na světě, která si o to doslova říkala, vyjádřil se do médií. Netuší asi, že fráze říkala si o to je dnes nechvalným symbolem bagatelizovaného sexuálního násilí. Metaforu není třeba dále rozvádět.

Radek Ocelák (1988) je publicista a nakladatel, předseda Zelených v oblasti Jeseníky.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Radek Ocelák

Výprodej na Sněžníku i pod ním

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu