Jiří Němec

Začínat kariéru jako prezident?

Volby nástupce současného prezidenta Miloše Zemana budou v lednu příštího roku v pátek a třináctého. Trošku úsměvné datum termínu voleb, jak je vyhlásil předseda senátu Miloš Vystrčil. Komu se to nezdá, může samozřejmě zamířit do volební místnosti v sobotu čtrnáctého. Ale dost legrace, prezidentské volby jsou vážná věc, rozhodnou o tom, kdo bude stát v čele České republiky jako její v pořadí čtvrtý prezident. Každopádně budeme mít o Vánocích a po Novém roce, až budeme hledat ten správný volební lístek se jménem toho nejlepšího kandidáta, o čem přemýšlet.

Ať se to komu líbí nebo ne, na Pražském hradě se za dobu existence České republiky vystřídaly tři nejvýraznější osobnosti polistopadové politiky, a to se všemi klady a zápory které s sebou každá výrazná osobnost přináší. Jak tomu bude teď, těžko říci, ale zřejmě nás žádná výrazná prezidentská osobnost nečeká. Zdá se rovněž, že nebudeme mít čistě stranické politické kandidáty, jak bych osobně očekával. Stranická nálepka však u prezidentského kandidáta přináší spíš hendikep než výhodu. Budiž to politickým stranám k zamyšlení. Kandidátů naopak bude dost. Zatím se počet potenciálních uchazečů točí kolem čísla 20.

Například šéf největší české odborové centrály Josef Středula dal na doporučení prezidenta Zemana a rozhodl se kandidovat. Nic proti tomu. Podle ústavy jsou podmínky pro kandidaturu docela prosté. Prezidentem ČR může být zvolen každý občan, který je volitelný do senátu, to jest má právo volit a dosáhl věku alespoň 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Tolik ústava, která tak dává kandidátům na prezidenta široký prostor. Pro občany a voliče, kteří možná budou hledat levicovější alternativu k současné středopravicové vládě s dominancí ODS, může být Josef Středula docela zajímavá alternativa. Předpokládá se, že by do toho šel také generál Pavel, staronoví kandidáti Fischer, Hilšer či komunista Skála, možná i Michael Kocáb, Miroslava Němcová či Miloš Vystrčil. A dokonce i Andrej Babiš, který to nevyloučil ani nepotvrdil a objíždí republiku s heslem Za Babiše bylo líp. Dále hned dva bývalí rektoři vysokých škol, z toho jedna žena (a navíc z Moravy), po čemž část veřejnosti volá, také pár bohatých podnikatelů a mnozí další obecně nepříliš známí. Čertví kdo všechno nakonec kandidovat bude. Dostat se do veřejného povědomí jako prezidentský kandidát, na to už je ale málem nejvyšší čas. Vždycky to znamená minimálně zviditelnění, pakliže se nebude nakonec jednat o úplný propadák.

Nebyl jsem a nejsem příznivcem přímé volby prezidenta (ani starostů a hejtmanů), považuji ji hlavně za vějičku na občany a voliče. Kromě jiného i proto, že přímá volba znamená ani ne tak ústavně, ale fakticky posílení postavení prezidenta v oblasti moci výkonné (kam vláda a prezident společně ústavně spadají) vůči premiérovi, kterého prezident jmenuje, a vládě. A chceme to? Kdo je víc? Premiér, který po volbách, jež, jak bývá u nás zvykem, tak úplně zase nevyhrál a jakžtakž vytvořil většinovou koalici, nebo prezident, kterého zvolili do funkce přímo všichni občané ČR? A podle typu osobnosti si ten současný, ale určitě i budoucí prezident umějí a budou umět tento posun patřičně užít. Kdo říká, že pravomoci našeho prezidenta jsou malé (jako v Německu či Rakousku), ústavu asi nikdy pořádně nepřečetl. Třeba jen jmenovací pravomoci (teď si to můžeme připomenout při jmenování guvernéra ČNB) a postupy bez jednoznačných lhůt k jejich provedení, ratifikační pravomoci, možnost účastnit se jednání vlády a parlamentu a vystupovat tam se svými názory, mezinárodně politická agenda atd.

Z podstaty věci navíc přímá volba rozděluje společnost, a jak ukázala první i druhá přímá prezidentská volba u nás, vykopané předvolební příkopy se ani v nejmenším nezasypaly, což je špatně pro všechny.

Pokud jde o již se hlásící kandidáty, ukazuje se, že u nás zdaleka nemusí platit klasický evropský model, ve kterém (vyjma prezidentského vládního systému, kde je prezident hlavou exekutivy) znamená funkce hlavy státu završení předchozí významné politické kariéry státníka. Být prezidentem by mělo znamenat respekt jak vnitropoliticky, kdy jej budou respektovat i bývalí političtí odpůrci, tak i zahraničněpoliticky, vždyť si během předchozí politické kariéry vybudoval nejrůznější mezinárodní vazby. Je to prostě respektovaný (nemusí být milovaný!) politik, který má cosi za sebou.

Začínat politickou kariéru jako prezident? To není podle mě dobrá cesta. Na voličích také bude, jestli chceme za prezidenta opět výraznou osobnost, nebo spíš šedivého úředníka se sídlem na Hradě. Různých figur a marketingových figurek se objeví možná na konzervativní vkus ažaž. S dobrým marketingem a hlavně penězi sehnat příslušný počet podpisů, ať už od občanů, nebo zákonodárců, nebude velký problém. A samotná kampaň už bude hodně záviset na penězích, limity nelimity.

Ale i v tom tkví přímá volba, podle mě vůbec největší chyba v našem ústavním systému po roce 1989. Tak mě napadá, že bych se i já přihlásil jako prezidentský kandidát, základní ústavní podmínky splňuji a o ústavním právu myslím něco málo vím. A třeba se nás přihlásí stovky, ne-li tisíce, načež se někteří stateční státníci přihlásí k myšlence odklonu od přímé prezidentské volby zpátky k volbě nepřímé poslaneckou sněmovnou a senátem. Byl by to návrat k normálu.

Jiří Němec (1955) je právník a vysokoškolský pedagog. Žije v Liberci.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Začínat kariéru jako prezident?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu