Lukáš Jelínek

Starosti starostů a Starostů

Dvacítka starostů různé stranické příslušnosti začátkem července vyzvala dopisem Víta Rakušana, aby jím vedené hnutí Starostové a nezávislí změnilo název. Pokládají ho za zavádějící a klamavý. Nepochodili. Nikdy jsme netvrdili, že zastupujeme všechny starosty, reagovala mluvčí STAN Sára Beránková – a bylo vymalováno. Podobné námitky vůči Rakušanově družině zaznívají už léta. Dají se pochopit, ovšem stejně jako STAN si v dnešní marketingové době počíná kdekdo ucházející se o naši přízeň, peníze, hlasy.... A za osmnáct let, co je v politice, jsme už měli dost času si na něj zvyknout.

Je ale jasné, že inciativa starostů a nezávislých proti Starostům a nezávislým souvisí s vršícími se aférami STAN. Někdo může chtít Rakušanův tým definitivně zašlapat do země, někdo má třeba pocit, že i na jeho radniční dráhu vrhají kauzy Starostů a nezávislých stín.

STAN má ve skutečnosti jen dva úzce související obří problémy, s nimiž mimořádný sněm, na němž byl Rakušan obklopen novým nejužším vedením, pohnout skoro ani nemohl. Novinová rešerše by byla delší: neprůhledné a dlouho nepřiznané kyperské podnikání Věslava Michalika (který se kvůli němu nestal ve Fialově vládě ministrem průmyslu a obchodu), záhadní sponzoři (včetně kyperských či osob se škraloupem), pokus Jana Farského odletět na studijní stáž za oceán, aniž by složil poslanecký mandát (nakonec k tomu byl dotlačen), odměna pro europoslance a advokáta Stanislava Polčáka za odškodnění obcí dotčených výbuchy muničního skladu ve Vrběticích, kauza Dozimetr, v níž byl náměstek pražského primátora Petr Hlubuček lapen s lobbistou a dávným přítelem pánů Polčáka a Gazdíka Michalem Redlem, rasistické vtipkování starosty Poděbrad Jaroslava Červinky (který spolu s osazenstvem místní komunální kandidátky ve finále STAN opustil).

Společným jmenovatelem je snadná zranitelnost hnutí, jemuž nebyl dán do vínku jiný tmel než prosazování zájmů měst a obcí na centrální úrovni. Žádná ideologie, žádný zevrubný program, pouze potřeby komunálu a pár hezkých sloganů o nové, čisté, poctivé středové politice. Po každém průšvihu Vít Rakušan vstal, rychle uklidil a pyšnil se, jak vyspělou politickou kulturou STAN disponuje. Na rozdíl od ANO s obviněným předsedou, dodávají jeho kolegové z koaličního tábora. Není přitom nic smutnějšího než srovnávat se s Andrejem Babišem. On má být tím, kdo nastavuje laťku? S ním se chtějí Starostové a jejich partneři poměřovat? To už klesli tak hluboko?

Zatímco Miroslav Kalousek má STAN za lobbistické sdružení, my na něj tak přísní být nemusíme. Jde o hnutí, které podobně jako ANO reagovalo na reálné politické problémy: těžkopádnost tradičních stran, rozkvět korupce a klientelismu, vzdalování se centrálních politických elit běžným straníkům a občanům na nejnižší úrovni. Jiný typ zklamaných voličů odchytával Babiš, jiný Věci veřejné, jiný Okamurovi extremisté, jiný Piráti, jiný STAN. Existence Starostů a nezávislých je legitimní a hovořit o propracované mafiánské struktuře, jak zaznívá z ANO, je vulgární a zlomyslné.

Přesto zde jistá pochybnost je. STAN se nerozvíjel jako klasická partaj. Vyrostl na několika ostrůvcích – libereckém, středočeském a zejména zlínském. Na něm se činili otcové zakladatelé Stanislav Polčák a Petr Gazdík, ale i rodina Redlů. Mimochodem, brněnský politik a aktivista bojující proti hazardu Matěj Hollan upozornil na překryv hazardního byznysu Redlů s tolerantními postoji Starostů k tomuto typu podnikání.

STAN zazářil na politické scéně v době, kdy především ODS sužovali lokální kmotři, kteří se na ni časem nalepili. Nebylo by ale pro tento typ šejdířů snazší vychovat si vlastní nové strany? Je jen náhoda, že Michal Redl rostl vedle Starostů? Úplně stačí, pokud jej Polčák s Gazdíkem uvedli do salónů, dál už se v nich jistě dokázal sebevědomě pohybovat sám.

Nakolik měl STAN pod kontrolou, se už asi nedozvíme. Výmluvné jsou ale chatrné kontrolní mechanismy uvnitř STAN. Copak se v něm nikdy nespustil varovný alarm? Rakušan léta věděl o Redlově napojení na Polčáka. Dnes už i nám je známo, jak se Polčák kdysi zajímal o personální obsazení pražských městských firem nebo jak Redl za Nečasovy vlády dohodil náměstka Sankota na ministerstvo kultury řízené vyslankyní STAN Alenou Hanákovou. Rakušan nápravu nezjednal a vejlupků se nezbavil. Podle jeho obhájců nemohl kvůli nedostatku důkazů, presumpci neviny a demokratické struktuře STAN. Co ale mohl udělat, je vzpřímit se a říct: Buď já, nebo oni! Neudělal to ani, když se začala valit špína kolem Hlubučka. Možná je předsedou hodným a moudrým, sotva však statečným. Z útrob hnutí lze také slyšet otázku: Kdo teď bude pečovat o naše financování a vnitřní chod, když Věslav Michalik zemřel a Stanislav Polčák zahodil legitimaci?

Vedle této první, vnitřní slabiny STAN je zde ještě jedna, která má blízko k Rakušanem vysmívané ideologii. Předseda vidí smysl hnutí v zápase s centralizací státu. S ní nesouhlasí, maximum rozhodnutí i peněz prý patří na komunální úroveň. Podobně decentralizovaný je nejspíš i STAN. A to přesto, že právě komunál je tam, kde převažují nepoctiví nad poctivými, ohniskem klientelismu, zneužívání pravomocí a dalších nekalých praktik. Ten, kdo chce v politice zbohatnout, nezřídka míří do městského či krajského zastupitelstva, ne do parlamentu, kam penězovody neústí. Média dění na radnicích sledují jen okrajově a místní plátky má většinou pod kontrolou starosta. Byť najdeme poctivých starostů a zastupitelů nepochybně víc, ti nepoctiví jim reputaci kazí a ukazují, kde nechal tesař díru.

Nejhlasitěji takové decentralizaci zatleskají všemožní Redlové. Česká republika potřebuje více subsidiarity, tedy přenosu rozhodování dolů, ovšem jen tam, kde je to možné. Centralizaci psí hlavu nenasazujme. Dvojnásob má smysl za krizí, jako jsou ta energetická, uprchlická či epidemická, při mezinárodní koordinaci i ve chvílích, kdy je nutné zohlednit potřeby občanů a udržet sociální smír.

Nepleťme si ale centralizaci s vyhladověním měst a obcí. Jejich úsilí o zajištění zdrojů ze státního rozpočtu je přirozené. Dražší energie, doprava i rozličné zboží se promítají též do hospodaření municipalit. A to nemluvě o nízkých a letos nadto zmrazených platech úředníků pracujících pro stát. Část starostů se počátkem léta obrátila na ministerstvo financí s žádostí o více peněz. Vedle drahoty argumentovali i péčí o běžence. Nemáme, nedáme, šetřete, zněla odpověď. Neměl by Vít Rakušan zasáhnout a zastat se měst a obcí právě tady? A neměli by se i ti starostové, kteří ztrácejí čas bojem za změnu názvu STAN, zabývat spíš tlakem na vládu, aby nepřehazovala radnicím horký brambor a dostála své odpovědnosti za fungování státu a veřejných služeb? Pak totiž není divu, že zájem lidí ucházet se v malých obcích o hlasy opadává – někde se také letos kvůli nepodání žádné kandidátní listiny volby konat nebudou.

Přestože se Polčák s Gazdíkem drží svých (euro)poslaneckých mandátů a dosud uspokojivě nevysvětlili, kdo jim hradil účty za šifrovací telefony, z nichž si povídali například s Redlem, pro nové vedení STAN, plné mladých a nadějných tváří, se otevírá jiné bitevní pole než to související s poptávkou po nezkalené politické kultuře. Je jím braní se za kvalitu života občanů. Starostové s malým s – doufejme – vědí, jak hluboko má většina z nás do kapsy a jak inflace mění naše plány. Jako první si také všímají problémů s dostupností školství, lékařské péče a kvalitní veřejné dopravy. Varovný je i úbytek hospod a obchodů a nárůst otazníků nad poštovním servisem.

V zájmu Starostů a nezávislých je, aby si ujasnili svůj profil. K tomu nestačí odstartovat debaty o euru (k němuž se i členové STAN stavějí různě) či zrušení první vyučovací hodiny ve školách. Hnutí potřebuje posílit hodnotovou a názorovou soudržnost. Ještě důležitější je ale pomoc lidem nesoucím za krizí nejtěžší břemena. Komunální politici k nim mají nejblíž, tak ať to zúročí. Vládě i parlamentní většině schází empatie, bez níž se stěží podaří napravit dramatický pokles spokojenosti s politickou situací a důvěry veřejnosti v ústavní instituce.

STAN má ještě šanci být užitečný, možná poslední. Nedokáže-li, že se poučil, může se nad ním zavřít voda jako nad jinými formacemi usilujícími o alternativní typ politiky. V letošních komunálních volbách disponuje dosud největším počtem kandidátů v historii. Tím bych se ale nekonejšil. Kdo dobře řídí obec, obejde se i bez celostátní značky, nebo si může počkat na nějakou novou. Protřelí obchodníci s teplou vodou bezesporu časem zase s nějakou přijdou.

Lukáš Jelínek (1973) je politolog a politický komentátor.

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Lukáš Jelínek

Starosti starostů a Starostů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu