Petr Kolman

Vlakem po Česku

Jak praví stará anekdota, existují dva hlavní důvody pro výkon učitelského povolání. Červenec a srpen. Jako učitel jsem se rozhodl využít slastné letní doby a relativně ekologicky procestovat za pomoci čtrnáctidenní jízdenky národního dopravce, tedy Českých drah, větší část naší republiky a poznat její aktuální stav a názory lidí, které bych jinak asi nepotkal. Projel jsem s obrovskou pokorou (kterak by řekl premiér Fiala) dvanáct ze čtrnácti našich krajů. Přináším v maximální míře stručnosti pět subjektivních postřehů.

Za prvé – nálady většiny lidí se rovnají klidu před bouří. Mnozí lidé si například v restauracích, akvaparcích či na zámcích říkají – naposledy si ještě trochu užijeme, kdo ví, co nás čeká na podzim a v zimě a v dalších letech. Nespokojenost je většinou jak s touto vládou, tak i s tou minulou. Do nálad lidí se propisuje něco ve smyslu, všechno jsou to zloději, viz poslední aféry STANu. Ti minulí vládci aspoň tolik planě nemoralizovali. A nevysílali ani tolik signálů. Zajímavostí je, že někteří ze spodních deseti milionů si složení dnešní vlády ani neuvědomují. Pro ilustraci: musel jsem opravit paní středního věku uvažující, že by prospělo, jestliže by ve Strakovce zasedl někdo nový, třeba Piráti. Po informaci, že Piráti v dnešní vládě jsou, nevěřícně kroutila hlavou. Myslím, že obdobně by dopadly u spousty lidí i ostatní menší strany odlišné od ODS. Nicméně paradoxně jim to může být ve finále i k užitku.

Za druhé – pro člověka z akademického prostředí je někdy až nemilým překvapením, jak malé povědomí mají občané o fungování politiky, státu a veřejné správy. Nemyslím to nijak povýšeně. Spíš jako apel na všechny politické strany a hnutí, ale i média, aby svá sdělení maximálně zjednodušily. Popravdě, pokud přijde člověk v šest nebo sedm večer utahaný z práce domů a má se starat o dům, rodinu a zahradu, tak nemá moc čas a sílu zkoumat detaily veřejné pěny dní.

Za třetí – i přes velký příliv uprchlíků z Ukrajiny a dalších zemí nadále na spoustě provozoven služeb visí oznámení přijmeme servírku/kuchaře/prodavače. A je lhostejno, zda ve VIP turistické destinaci, jako jsou Český Krumlov nebo Karlovy Vary, či jinde. Současně máme nadále nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropě, takže predikce, že nám Ukrajinci a Ukrajinky vezmou práci, se zatím opravdu nenaplnila. Spíše pořád nejsou lidi, jak se říkalo za socialismu.

Za čtvrté – takřka v každém českém a moravském městečku, tedy i mimo turistická centra, je přítomen kebab a asijská restaurace a večerka, často prý vytlačují české hospody a obchůdky. Člověk si říká, jak je možné, že lidé z jiného kulturního prostředí zde zvládnou podnikat, a domácí, znající zákonitě lépe poměry, již méně. Bulvární pivní odpověď – to je proto, že neplatí daně nebo šidí různé hygienické či potravinářské předpisy – neobstojí. Zejména v malých městech není pro orgány státní správy – od ČOI přes SZPI po finančák či živnostenský úřad – snad problém je náležitě kontrolovat. A nepochybujeme, že bdělí spoluobčané jistě podněty posílají.

Za páté – je smutné, že kupříkladu leckterý Brňan či Ostravan navštívil Kanáry, Egypt nebo Maledivy, ale nikdy nebyl v Kutné Hoře, Třebíči nebo v Krušných horách či v Chebu. Není to škoda? Člověk zdejší si přes každodenní pracovní a rodinné problémy často nemá čas uvědomit, jak krásná naše malá republika vlastně je. Často se pohybujeme jen mezi svým bydlištěm, prací, popř. chatou či fotbalovým (hokejovým) stadionem, a krásy vlasti nám unikají. A vlastně i ekonomicky dává větší smysl, pakliže skutečný vlastenec utrácí své peníze doma – v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Petr Kolman, Brno

Petr Kolman

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Vlakem po Česku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu