V letech 1978 až 1984 jsem pracoval v Piešťanech, později, až do roku 1992, jsem tam měl byt a pravidelně jsem na Slovensko dojížděl. Pracoval jsem v oblasti technologie mikročipů, oboru, který jsem studoval a věnoval se mu už předtím jako pracovník n. p. Tesla Rožnov. Na Slovensku jsem pracoval nejprve na oddělení OFE Slovenské akademie věd, později jsem přešel na licenční provoz n. p. Tesla Piešťany. Na Slovensku vládlo svobodomyslné prostředí, člověk mohl mluvit o čemkoli – Husákova normalizace se tu flákala. Disidenti vyhnaní z mateřského závodu (lidé, kteří odmítli podepsat souhlas se vstupem vojsk) tu byli s vděkem přijati a našli tu odpovídající uplatnění. Rožnovští inspektoři tak potrestali svůj vlastní závod. Na druhou stranu na Slovensku přežívají některé staré tradice – uctívají se lidé s modrou krví a také lidé s akademickým titulem; je nemyslitelné, aby vzdělaný člověk pracoval ráno v kanceláři a odpoledne šel pracovat do výroby nebo na stavbu. V Rožnově to bylo zcela běžné – inženýři si přivydělávali těžkou fyzickou prací na výrobních linkách.
Politika se na Slovensku nebrala vážně a veřejné stranické (nebo odborářské) schůze byly pouhé divadlo – diskusní příspěvky musely být předem schváleny. S příchodem perestrojky to ale přestávalo fungovat; můj mladý kolega vystoupil s kritickým příspěvkem (který byl schválen jeho stranickou skupinou) a vyvolal pozdvižení – ředitel ho začal na schůzi peskovat. Ale nakonec to kolega uhrál; časy se začaly měnit.
Sametová revoluce mě zastihla v – tehdy ještě – Gottwaldově, resp. Slušovicích, a zapojil jsem se do místního Občanského fóra. Materiály pražského OF jsem přivezl do Piešťan, mezi nimi i portrét Václava Havla. Plakáty jsme vylepili s kamarádem Jurou Weiszem po ulicích v centru města. Nějací starší manželé začali plakáty odstraňovat. Když jsme jim vysvětlili smysl akce, přestali. Tím byla revoluce v slavném lázeňském městě završena. Konalo se tam pak několik veřejných shromáždění, mimo jiné beseda s redaktorem Rádia Svobodná Evropa. Vznikla tu taky pobočka Verejnosti proti násiliu, ale moc toho nenadělala. S Jurou jsme jeli autem do Bratislavy, konalo se tam velké shromáždění, kde zpěvák Peter Dvorský navrhl, aby se ve slovenské hymně zpívalo zastavme ich braťja, veď sa oni stratia... (místo zastavme sa bratia...)
Když jsem mluvil s bývalými kolegy z OFE, divili se, co se to v Praze děje. Pojem demokracie jim nic neříkal: Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Jedni jsou narozeni, aby vládli, druzí, aby poslouchali.
Postupně se atmosféra ve slovenské společnosti začala měnit; z Čechoslováků se stali národovci a z komunistů katolíci. Začaly se objevovat dezinformace, které tvrdily, že Češi Slovákům ubližují. Také letáky, připomínající ruskou propagandu v srpnu 1968. Na jednom byl vyobrazen šuhaj s valaškou, který zpívá: Tancuje a jásá ta slovenská chasa, / že nebude kŕmiť líné české prasa. Podobnou propagandu vidíme i nyní za války na Ukrajině. Pokud se nás KGB snažila rozeštvat, moc se jí to nepovedlo. Po rozdělení republiky se lidé z obou stran začali scházet na vrcholu Velké Javořiny, kde je hromada z doneseného kamení a vedle ní na žulovém bloku nápis: Tu sa braťja vždy stretávali a stretávať budú.
Jan Matys, Davle-Sloup
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.