Jan Matys

K 30. výročí rozdělení Československa

V letech 1978 až 1984 jsem pracoval v Piešťanech, později, až do roku 1992, jsem tam měl byt a pravidelně jsem na Slovensko dojížděl. Pracoval jsem v oblasti technologie mikročipů, oboru, který jsem studoval a věnoval se mu už předtím jako pracovník n. p. Tesla Rožnov. Na Slovensku jsem pracoval nejprve na oddělení OFE Slovenské akademie věd, později jsem přešel na licenční provoz n. p. Tesla Piešťany. Na Slovensku vládlo svobodomyslné prostředí, člověk mohl mluvit o čemkoli – Husákova normalizace se tu flákala. Disidenti vyhnaní z mateřského závodu (lidé, kteří odmítli podepsat souhlas se vstupem vojsk) tu byli s vděkem přijati a našli tu odpovídající uplatnění. Rožnovští inspektoři tak potrestali svůj vlastní závod. Na druhou stranu na Slovensku přežívají některé staré tradice – uctívají se lidé s modrou krví a také lidé s akademickým titulem; je nemyslitelné, aby vzdělaný člověk pracoval ráno v kanceláři a odpoledne šel pracovat do výroby nebo na stavbu. V Rožnově to bylo zcela běžné – inženýři si přivydělávali těžkou fyzickou prací na výrobních linkách.

Politika se na Slovensku nebrala vážně a veřejné stranické (nebo odborářské) schůze byly pouhé divadlo – diskusní příspěvky musely být předem schváleny. S příchodem perestrojky to ale přestávalo fungovat; můj mladý kolega vystoupil s kritickým příspěvkem (který byl schválen jeho stranickou skupinou) a vyvolal pozdvižení – ředitel ho začal na schůzi peskovat. Ale nakonec to kolega uhrál; časy se začaly měnit.

Sametová revoluce mě zastihla v – tehdy ještě – Gottwaldově, resp. Slušovicích, a zapojil jsem se do místního Občanského fóra. Materiály pražského OF jsem přivezl do Piešťan, mezi nimi i portrét Václava Havla. Plakáty jsme vylepili s kamarádem Jurou Weiszem po ulicích v centru města. Nějací starší manželé začali plakáty odstraňovat. Když jsme jim vysvětlili smysl akce, přestali. Tím byla revoluce v slavném lázeňském městě završena. Konalo se tam pak několik veřejných shromáždění, mimo jiné beseda s redaktorem Rádia Svobodná Evropa. Vznikla tu taky pobočka Verejnosti proti násiliu, ale moc toho nenadělala. S Jurou jsme jeli autem do Bratislavy, konalo se tam velké shromáždění, kde zpěvák Peter Dvorský navrhl, aby se ve slovenské hymně zpívalo zastavme ich braťja, veď sa oni stratia... (místo zastavme sa bratia...)

Když jsem mluvil s bývalými kolegy z OFE, divili se, co se to v Praze děje. Pojem demokracie jim nic neříkal: Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi. Jedni jsou narozeni, aby vládli, druzí, aby poslouchali.

Postupně se atmosféra ve slovenské společnosti začala měnit; z Čechoslováků se stali národovci a z komunistů katolíci. Začaly se objevovat dezinformace, které tvrdily, že Češi Slovákům ubližují. Také letáky, připomínající ruskou propagandu v srpnu 1968. Na jednom byl vyobrazen šuhaj s valaškou, který zpívá: Tancuje a jásá ta slovenská chasa, / že nebude kŕmiť líné české prasa. Podobnou propagandu vidíme i nyní za války na Ukrajině. Pokud se nás KGB snažila rozeštvat, moc se jí to nepovedlo. Po rozdělení republiky se lidé z obou stran začali scházet na vrcholu Velké Javořiny, kde je hromada z doneseného kamení a vedle ní na žulovém bloku nápis: Tu sa braťja vždy stretávali a stretávať budú.

Jan Matys, Davle-Sloup

Jan Matys

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Matys

K 30. výročí rozdělení Československa

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu