Jan Kruml

Protestoval jsem

Jako občan a člen Hnutí československého porozumění jsem proti jednání mezi Klausem a Mečiarem o rozdělení republiky protestoval 26. srpna 1992 plakátem Hanba zrádcům Československa před vilou Tugendhat. Snímek plakátu přikládám. K 10. výročí tohoto jednání jsem do česko-slovenského týdeníku Mosty napsal tento článek:

Patřím k těm, kteří spolu s Vlado Čechem zastávali názor, že obnova republiky po revoluci 1989 byla nejen ,Šanca pre Slovensko, ale právě šance pro Československo. Skutečnost, že jsme spolu dokázali přežít říši sovětského impéria, nám dávala šanci, že spolu dokážeme obnovit nadějný domov v nově se formující Evropě. Vybudovat československou demokracii byl vyšší a významnější úkol než budovat slovenskou a českou demokracii separátně. Bohužel velmi brzy byla mezi nás zaseta rezidua minulých nedorozumění a nenávisti, a ta nás – spolu s osobními cíli, politických pletichářů – svedla z naší perspektivní cesty a zvítězila nad zdravým rozumem.

V srpnu 1992, před 10 lety, jsme již měli za sebou demonstrace na náměstích s hesly a výkřiky, sérii návštěv politiků po slovenských a českých zámcích, kteří si již druhý den svou uzavřenou dohodu sami zpochybnili, vatry svrchovanosti i rezignaci federálního prezidenta. Avšak také výzvu ,Za spoločný štát, kterou podepsaly na tři miliony občanů – a tu politici nevzali v úvahu. Po volbách 1992 vykrystalizovala situace, kdy si tehdejší vůdcové vítězných stran náramně porozuměli, což ostatně trvá dodnes. V srpnu jim šlo jen o dohodu, jak technicky a organizačně co nejrychleji pád republiky připravit.

Tato dohoda se uskutečnila v prvorepublikánském zámečku, ve vile Tugendhat v Brně, jejímž autorem je proslulý architekt Mies van der Rohe. Dva vůdcové (či svůdcové?) vedli své rozhovory samotni na zahradě pod platanem, jejich kompars si povídal ve vile. Na závěr jednání byla na terase pořádána informace pro tisk a pro lid shromážděný v ulici Černopolní. Vše podstatné z jejich dohody vychrlil – za radostných úsměvů paní Nagyové – Vladimír Mečiar. Václav Klaus si mohl zahrát roli ústupného dobráka, vciťujícího se do tužby svého partnera a chápajícího ,šanci tisícročí jeho národa.

Nebylo nás mnoho, kteří při jejich projevech pískali, transparent Hanba zdárcům Československa jsem přinesl jediný. Plačící dcera za mnou přiběhla, že mne někteří považují za Sládkova republikána a chtějí si to se mnou vyřídit. Většina přítomných naslouchala napjatě, ale v klidu a zřejmě pociťovala to, co vyjádřil Ludvík Vaculík ve svém fejetonu: úlevu z rozhodnutí. Za zmínku stojí, že můj transparent nebyl otištěn v žádných novinách, nebyl snímán televizí, neměl se dostat do veřejnosti. Jeho výzva se již nehodila do milieu dne. V teplém srpnovém odpoledni se zde rozhodlo o osudu státu, jenž byl za Rakouska-Uherska pro naše předky snem, o nějž společně bojovaly generace v první a druhé světové válce, vlastenci ve Slovenském národním povstání a vězni v komunistických žalářích...

K setkání Klaus – Gašparovič v březnu 2013 ve vile Tugendhat jsem přinesl oběma prezidentům tento plakát opět.

Jan Kruml, Brno, jednatel bývalého Občanského sdružení Česko-slovenské Mosty

Jan Kruml

Obsah Listů 4/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Kruml

Protestoval jsem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu