Ondřej Vaculík

Kšefty na téma chudoby

Patřím k prvním předplatitelům Lidových novin hned po jejich obnoveném vydávání na podzim roku 1987, kdy ještě vycházely jako samizdatové a předplatné je zajišťovalo ekonomicky, neboť ve volném prodeji být nesměly. Od té doby mnohokrát jsem je chtěl kvůli jejich dikci či politickému vymezování odhlásit, naposledy když vydavatelství MAFRA, a. s., začal ovládat jistý Babiš. Úplně naposledy tedy předevčírem, kdy z lidovek na mě vypadl jako komerční sdělení dvojlist Za Babiše bylo líp s osmnácti utrápenými výrazy lidí na titulní straně, tedy těmi, které můžeme vidět viset na billboardech podél hlavních silnic. Truchlivý to pohled.

V souvislosti s tím mě napadá otázka, co to je vlastně za reklamu, která záměrně rozdmychává u lidí negativní emoce. Vzpomínám si, jak brzy poté, co se Babiš stal členem Sobotkovy vlády coby ministr financí, podobně začal na billboardech dehonestovat sociální demokraty a Sobotku jako ty, kteří zbytečně žvaní, kdežto on maká. Nebo že socani jsou prorostlí korupcí, kdežto on je čistý jako lilium, protože není politik, ale slouží lidu. (Byl-li se Sobotkovou vládou tak nespokojený, měl z ní odejít.)

V té době také v téměř každém vydání Lidových novin býval (asi musel být) nějaký kritický článek o neschopnosti sociálních demokratů, zejména premiéra Sobotky. Mnohé texty měly více výsměšné než kritické vyznění, a nebyly to fejetony. Novinařina to byla dosti pokleslá, Babišův vliv na ni zjevný. Kvůli tomu odešlo z LN také několik schopných redaktorů, například Lenka Zlámalová nebo Jiří Peňás, Martin C. Putna přestal do nich psát svá Poslední slova atd.

Během pětatřiceti let soustavného odebírání LN naučil jsem se rozeznávat, jakým náladám ve společnosti noviny podléhají samovolně, nebo kdy již jde o politické zadání. Že i nezávislí redaktoři a novináři nezávislých médií podléhají jak svým sympatiím, tak antipatiím, je lidské.

Prvním odvratem od étosu Václava Havla a příklonem k Václavu Klausovi a ODS bylo u LN silné období tehdejšího zástupce šéfredaktora Karla Kříže. V té době to byly téměř ódeesácké noviny. Což ovšem podle mého, bylo dáno vnitřním rozpoložením a náladou v redakci, možná i konjukturalismem, ale stěží zásahem samotného Klause. Pozdější příklon lidovek k Unii svobody byl naopak znakem jakési jejich vnitřní očisty.

LN se také musely vyrovnávat s čtenářskou přízní, resp. nepřízní. Při každé změně jejich politického kursu nebo politického vymezování o některé čtenáře přišly, jiné musely získat. Někteří redaktoři na tom začali uvědoměle pracovat, jiní tak zráli sami souběžně s náladami ve společnosti. Příkladem může být Zbyněk Petráček, jehož dikce se postupně jaksi nacionalizovala v souvislosti s problémem asijských imigrantů. Oproti tomu nadaný komentátor Petr Kamberský za Babišovy vládní éry působil, jako by byl přímo v jeho službách – jinak se mi jeho proměna z pravicově zaměřeného komentátora v babišovce nezdá ani možná. Dělal to ale chytře. V té době také muselo dojít k největšímu odlivu čtenářů i zavedených přispěvatelů, přesto LN hlásily, jak jim čtenářů naopak přibývá. Byla-li to pravda, tak kdo asi byli ti, co přibyli?

I nyní stále častěji v souladu s Babišovou komerční přílohou LN píší o tom, jak to pan profesor Fiala nezvládá, a v podtextu tedy že za Babiše vskutku bylo líp. (Podobně by se ovšem dalo říci, že ještě lépe bylo za Antonína Novotného, a to po zažehnání karibské krize.) Bez ohledu na tíživost situace ekonomické i mezinárodně politické, bez jakékoliv reflexe ekonomických možností i nemožností se čtenář dozvídá, že Babiš by prospěl lidu více než současná vláda.

Na druhé straně můžeme od pravicové vlády očekávat nějakou sociálně vstřícnější politiku? Od vlády, která získala své voliče také programem úspor ve výdajích? Skutečná sociální politika nám chybí a nelze ji zakládat na jednorázových příspěvcích, dávkách v hmotné nouzi či příspěvku na bydlení. Tedy na sociální záchranné síti a momentálních úlevách či příspěvcích.

V sociální politice ve skutečnosti není sporu mezi Fialou a Babišem. Fiala účinnější sociální politiku nemá v programu a Babišovi jde toliko o jeho kult a moc. (Vzpomínám si, jak v programu S + Š Recital 64 si Šlitr přinesl na scénu pult s notami a prohlásil: To je pult osobnosti. – Nyní pult osobnosti ztělesňuje Babiš.)

Bylo-li snad za Babiše líp, nebylo to díky Babišovi. Což by mohla být úvodní věta k nějaké skutečné koncepci sociální politiky sociálních demokratů. Tedy té strany, kterou systematicky likvidoval Miloš Zeman jak svou uchvatitelskou touhou, tak opoziční smlouvou s Klausem, a také svou bídnou povahou. Nehledě na to, jak proti ČSSD založil své Zemanovce a urážlivě jednal se Sobotkou. A nehledě na to, jak se pak sociální demokraté rozložili sami v boji po ubývajících prebendách. A my je za to nezvolili.

Žádnou koncepční sociální politiku nemáme, a navíc ji ani nemáme po kom chtít! Což rozkol ve společnosti jenom prohlubuje: Fialova vláda na tom dříve či později ztroskotá, a Babiš zahájí své vítězné tažení.

Řekněme, že polovina pracující populace žije od výplaty k výplatě v důsledku nízkých příjmů. Žije tak už od nepaměti a nijak se to nelepší, za žádné vlády. Také minimálně polovina důchodců žije od důchodu k důchodu. Ono asi žít od – do je u nás normální, není to projev neschopnosti, ale obecných poměrů. Jelikož ekonomie je společenská věda, očekávali bychom od sociálně orientovaných ekonomů nějaké paradigma, vzorec, jenž by v závislosti na tíživějších ekonomických poměrech ve státě dorovnával, či alespoň kompenzoval chybějící příjmy nízkopříjmové části společnosti, aniž by tato byla vnímána – a sama se tak cítila – jako sociálně potřebná. (Ten vzorec vidím před sebou, není tak složitý, je v něm nějaká mocnina i odmocnina, a kdyby se to hnalo přes integrály, možná by se to vešlo na dva tři řádky.) Ti ostatní, kteří nežijí od – do, by s touto skupinou byli solidární, protože by si uvědomovali, že sociální kompenzační program je zárukou politické stability ve společnosti. S takovým algoritmem by pak už počítal každý státní rozpočet, takže tématem případné politické pře by když tak bylo jenom jeho zlepšení. S tím, jak by se ekonomická situace zase stabilizovala, algoritmus by určil i slábnutí podpory.

Listuji-li však Lidovými novinami, nic se o něčem podobném nedočítám. Tedy pouze v té Babišově příloze je 12 opatření proti chudobě, kdy Babiš trumfuje Fialu příspěvkem pro důchodce ještě o tisíc korun vyšším nebo prosazuje zvýšení platů státních zaměstnanců. On v rámci svého pultu osobnosti dobře ví, komu má udělat radost, a ví, co mu to přinese. Politicky kšeftuje s chudobou prostřednictvím svých nebo jím zaplacených sdělovacích prostředků, jako jsou ty billboardy.

Ondřej Vaculík

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Ondřej Vaculík

Kšefty na téma chudoby

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu