Co všechno ty reklamní letáky do domu nezanesou. Tak třeba americká firma Ranker nabízí na internetu výlety po místech legendárních zločinů nebo krvavé hrůzy a poskytuje tak svým klientům trochu klidu a bezpečí v době, kdy je toho tolik potřeba. V nabídce mají třeba cestu do Holcombu, kde si můžete prohlédnout scénu otřesného chladnokrevného zločinu na farmě v Texasu, nebo návštěvu dějiště šestinásobné rodinné vraždy Ronalda DeFeo na Long Islandu. Obě varianty jsme odmítli a zamířili jsme raději jen do Lán u Prahy.
Ze Zličína jedete autobusem něco přes půl hodiny a jste v Lánech. Byl hezký slunečný den a kdesi dole ve vsi hrála muzika. Šli jsme za zvukem, na Masarykově náměstí hrála dechovka a do jakéhosi průvodu se řadil dav lidí. Když jsme už přišli blíž, trumpety daly forte, vyšňořené mažoretky zdvíhaly kolena až kamsi a průvod se dal do pohybu. Vmísili jsme se do davu.
Vpředu za muzikou jel zdobený alegorický vůz, na kterém stál invalidní vozík s jakousi slaměnou figurínou a za ním kráčel hlouček podivných gumáckých masek. Tlačili jsme se blíž k čelu průvodu a pomalu jsme začali rozeznávat tváře – známé postavy ze zábavné televize Fox Prima Entertainment: Jirka Ovčáček, Martin Nejedlý, Vráťa Mynářů a další a další. Taky tajní jdou v průvodu, postávají na chodníku. Zeptám se: Co se to tu dneska děje, tohle všechno, prosím vás?
Nesmíme nikomu nic říkat, poslouchejte: Tohle je generálka na představení, které pojede za půl roku naostro. Bude to jeho poslední cesta v úřadě, zkoušíme každý detail. Všechno musí klapnout. Bude nás tady hodně. Všude číhá nebezpečí. Průvod půjde pěšky, jen jeho povezou jako dneska. Všechno se plánuje. Bude mávat shromážděnému davu z otevřeného okénka papamobilu a nechá zastavit u maminky s holčičkou a pohladí ji po vlasech. Všechno je nacvičené. Předvídáme všechna rizika: cesta je dlouhá a úzká, a riziko, že odněkud vyletí vejce, rajský nebo píseň Marty Kubišové, je vysoké. Taky se to už odehraje bez polibků. Za celou kariéru jich bylo dost. Víte, jak to dřív chodilo: Brežněv byl na francouzské políbení specialista. V NDR to tenkrát schytal Willy Stoph, ale i Husák by mohl vyprávět. Dnes to už není tak fyzické, ale ta uslintaná vášeň tam zůstala. Jednou se neudržel a zahrál na klavír, tohle pak už uhlídat nedokážeme. Nic takového tady nebude, nikdo se ani na krok nepřiblíží.
Průvod teď už jde svěžím krokem, masky zoufale klopýtají za vozem, sotva popadají dech. Konečně zahneme Křivoklátskou ulicí kolem večerky, zatáčkou doprava ulicí Ke Studánce a jsme u Domečku. Jsme na místě, cesta končí, ulice je slepá. Vítej doma, drahý prezidente! Co ale bude s námi, myslí si možná masky. Koho to dnes zajímá, představení je u konce, dav se rozchází.
Mezitím na Zámku. Prezident u okna za záclonou spokojeně odkládá těžký dalekohled Zeiss Victory HT 250 na empír-biedermeier. Vypadá to dobře, hoši, možná jste z toho, kluci, venku, vyhráno ale ještě není. Máš stěhováky, Vráťo? Aby se nerozbila tahle čínská váza, a pozor na ten samovar, víš, co pro mně znamenají Martine, Jirko, jde všechno podle plánu?
Plán je geniálně jednoduchý, kdo umí jíst příborem, může jíst rybu lžící, koho mají oběsit, ten se neutopí, recituje Mynář šéfovi naučené státnické moudrosti. Ta vzdálenost k řídicím pákám na Zámku se zdá být velká, a protože loutky a marionety už nefrčí, soustředili jsme se na novou techniku. V oboře se staví podzemní laboratoře, ovládací kabel z Domečku na Hrad už byl předem položen, všechno je duplicitní; kdyby Středula přestal poslouchat (stát se to může, nezapomeňte na Babiše), budeme ho dočasně ovládat pomocí táhel a kladek z nového centra. Všechno je zhotovené na míru, ovládací síly dávkuje důmyslný počítač.
Na přehradě kotví dva dělové čluny, na Pytláckém vrchu jsme zakopali kulometné hnízdo. Hradní stráž přechází do ilegality pod moje velení.
Tak je dobře, Vráťo. Nu a nyní zapracujeme na těch volbách. Volby jsou důležité, aby nám sem nakonec neproklouznul nějakej generál, či co. Tyhle volby, Jirko, nesmíme prohrát. Zvládneme to?
Zvládli jsme je už čtyřikrát. Půjdeme na to jako na Schwarzenberga a jako na Drahoše. Aktivujeme Bobošíkovou a Lipovskou, záda nám krejou Václavovi lidi, jsme v kontaktu s Okamurou. Co Moskva, jsme ve spojení? Ach bože, to byl zase den.
Nad Lánským zámkem se šeří, vracíme se domů už pozdě k večeru. Je dobře, že jsme se do městečka prezidentů vypravili, budeme se tam mít ještě hodně na co koukat. Že jste letos nebyli na Matějské v domě hrůzy? Nevadí, vezměte to jako my přes Lány, a kdyby to nestačilo, tak nezapomeňte – firma Ranker Horror Touristic Ltd., Praha 1, Hradčanské náměstí 1.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.