Antonín Rašek

Liberální demokracie neschopná sebereflexe?

Úleva v Evropě po znovuzvolení Macrona – Evropa si vydechla – Úleva v EU – Triumf Macrona uklidňuje Evropu – Úleva – Evropa vydechla – Vyhrává Evropa. Takovými titulky přivítaly světové deníky výsledky francouzských prezidentských voleb. Jako kdyby se hurikán náhle uklidnil nebo se po nenadálém záchvatu pacientovi ulevilo. Zkrátka to nemáme ve svých rukou, dalo by se sarkasticky poznamenat. Vlastně je to fakt. Jak ale předvídat výsledky jakýchkoli demokratických voleb, když v jednom momentě byl podle výzkumu volebních preferencí rozdíl mezi dvěma kandidáty čtyři procenta? Jak je možné, že tři desítky let po pádu bipolarity jsme se ocitli v tak dilematické situaci, že očekáváme novou? Když se hledají příčiny, obvykle se řekne, že si kdysi čelní světoví politici něco slíbili, ale v dobré víře si to nepodepsali. Ale mělo by to teď význam, když se stejně smlouvy nedodržují? A pak je to jako v muzikálu Sto dukátů za Juana, kde Laďka Kozderková zpívá: Přišlo to tak znenadání, jako bouře bez mračen, kapesníčku na mé dlani, proč jsi pláčem zamáčen?

Někteří lidé se domnívají, že světové události jsou tak komplikované, že už není v lidských silách je zvládat. Jiní si myslí, že je politici nezvládají kvůli preferenci osobních zájmů. Demokraticky si je volíme, abychom s nimi byli následně nespokojeni, protože si tohle řemeslo nevolí ti nejlepší, ti se politice vyhýbají, nemají pro ni patřičnou odolnost. To vytváří prostor pro existenci řízených demokracií.

Fakt, že dva z pěti svobodomyslných Francouzů volí krajní pravici a čtvrtina krajní levici není zrovna nejnadějnější vyhlídkou. Společnosti přestávají být rozdělené, ale posilují se v nich krajní křídla. A poté mluvit o úlevě není zrovna nejpříhodnější. Možná je blíž pravdě titulek Macron vyhrál, strach zůstal.

Kdysi jsme si vyčítali přílišnou politickou korektnost, poté existenci jediné pravdy a dvojího metru, dnes je zřejmé že nám navíc chybí pro upevnění autentické liberální demokracie sebereflexe, schopnost kriticky posoudit všechny své přešlapy od představy šířit demokracii lokálními konflikty přes nedostatečné řízení migrací až po přehlížení prohlubující se sociální diferenciace. Transatlantické společenství teď po covidové krizi prověřuje krize energetická, inflace a válka, Bude to opravdu příležitost?

Antonín Rašek

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Liberální demokracie neschopná sebereflexe?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu