Hynek Skořepa

Dvě poznámky

Okresní soud ve Vsetíně vrátil kauzu Bečva žalobci k došetření (podrobněji o ekologické katastrofě viz můj text Mrtvá řeka v Listech č. 1/2021). Soudkyně žalobci, policii a znalcům vyčítá, že domnělého viníka obžalovali bez skutečných důkazů (J. Patočka a Z. Vlasatá, Denikreferendum.cz, 16. května 2022). Usnesení dává de facto za pravdu rybářům, vědcům, aktivistům a novinářům, kteří se otravou Bečvy zabývali a v podstatě vrací do hry valašskomeziříčskou chemičku Deza jako podezřelý zdroj znečištění, byť v usnesení soudu se nic takového přímo nepíše. Vyplývá z něj ovšem řada zajímavých věcí, mimo jiné potvrzení selhání České inspekce životního prostředí (ČIŽP) při odběrech vzorků krátce po havárii.

Pozoruhodným způsobem se s tím doplňuje nedávný výrok ředitele ČIŽP Erika Geusse pro Český rozhlas, že do konce roku hodlá skončit ve funkci. Jak výstižně píše Zuzana Vlasatá v Deníku Referendum (26. 5. 2022), měl se poroučet už dávno a termín odchodu si nemá co stanovovat on sám. Pan Geuss stojí v čele inspekce od prosince 2014, kdy jej do úřadu uvedl ministr životního prostředí Agrofertu Richard Brabec. Erik Geuss od svého nástupu z ČIŽP vystrnadil většinu šikovných a pracovitých lidí, kteří se skutečně snažili hájit zájmy životního prostředí a tím i veřejnosti. Je to naděje na změnu?

Filmový režisér běloruského původu Sergej Loznica vystoupil na letošním filmovém festivalu v Cannes s proslovem, který v plném znění přinesl internetový Deník Referendum (23. 5. 2022). Zastal se v něm ruské kultury a vyzdvihl důležitost kultury obecně coby hráze vůči zmaru a barbarství.

Současná Ukrajina je mnohonárodnostní a multikulturní zemí, řekl. Požadavek bojkotu ruskojazyčné kultury, v níž jsou zároveň uloženy mnohé úspěchy a bohatství Ukrajiny, je svou podstatou archaický a destruktivní... Místo toho, aby ruský jazyk, který je mateřským jazykem třiceti procent občanů země, sloužil Ukrajině tím, že jím bude vyslovována pravda o strašlivé válce, vyčerpávají se kulturní aktivisté nesmyslným, sisyfovským úkolem ničit to, co je nezničitelné... Jak lze ztotožňovat zločiny páchané současným ruským režimem – ostatně Rusko za posledních sto let nemělo žádné jiné režimy než zločinné – s tvorbou ruských autorů, často vyhnanců a téměř vždy smutných proroků ve své nešťastné vlasti, kteří se stali součástí světové kultury, a tedy patří celému lidstvu?

Proto doufám, že mi nebudou mít čtenáři Listů za zlé, když se budu nadále věnovat ruské literatuře a filmu. I v Putinově totalitní diktatuře totiž vznikají hodnotná umělecká díla, přestože to tamní umělci mají velmi těžké. Ba mohou být i nějakým způsobem spojeni s ruským imperialismem, ani to však neznamená, že bychom o nich neměli vědět.

Pro naši budoucnost je důležité neuzavřít se před ruskou kulturou, když už se musíme odstřihnout od tamější politické a mocenské reality.

Hynek Skořepa

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Dvě poznámky

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu