Hynek Skořepa

Moravská stopa atentátu

V souvislosti s osmdesátým výročím atentátu na zastupujícího říšského protektora a následného hrdinského boje parašutistů proti obrovské přesile v pražském kostele sv. Cyrila a Metoděje se nabízí připomenout opomíjenou stránku pohnutých událostí. V médiích se mluví o statečnosti československých vojáků, bohužel někdy jen českých vojáků. Také Gestapo po atentátu hovořilo zásadně o českých banditech či teroristech. Možná ani ne proto, že by byl slovenský původ Jozefa Gabčíka pod rozlišovací schopností německých úřadů, hlavně nebylo vhodné v protektorátním tisku nepřímo naznačit společný boj Čechů a Slováků za obnovení svobodné republiky.

I dnes je občas Gabčíkovo jméno uváděno chybně, psáno totiž česky Josef. V novinách typu Deník lze nad tím snad mávnout rukou. Pokud se tak ovšem děje na panelech v lidickém památníku, je to ostudné. Právě takové drobnosti přispívaly k vzájemnému odcizení Slováků a Čechů v době zániku společného státu.

Striktně vzato měli největší podíl na odstranění kata českého národa Moravané. Žádný z členů výsadků podílejících se na přípravě a pprovedení atentátu nepocházel z Čech. Mezi jejich rodiště patří zejména odlehlé moravské obce, někdy je to Vídeň (Alfréd Bartoš, velitel paraskupiny Silver A). U rodného domu radiotelegrafisty Jiřího Potůčka (působícího ve východních Čechách, v širším okolí Ležáků) v severoitalském Brunecku jsem měl možnost stanout jako účastník výpravy Sdružení historických měst a obcí ČR. Když projíždím autobusem kolem rodného statku Jozefa Gabčíka v Poluvsie nedaleko Žiliny, vždy skloním hlavu nejen před hrdinstvím, ale také před česko-slovenskou vzájemností, kterou mladší generace nedokázaly dovést bez úhony až do sjednocené Evropy.

Josef Valčík pocházel ze Smoliny (součást Valašských Klobouk), Adolf Opálka z Rešic na Znojemsku, Josef Bublík z Bánova na moravsko-slovenském pomezí, Jan Hrubý z Kunovic a Jaroslav Švarc z Velkého Újezdu na Olomoucku. Všichni v Praze padli za zemi, která neexistovala, ale v jejíž obnovu pevně věřili, i když v té době byla v nedohlednu.

V poslední době nabývám stále neodbytnějšího dojmu, že ideály sametové revoluce se vyčerpaly a je nezbytně nutné hledat nové, navazující ideje. Kariéristé a zbabělci se množí jako houby po dešti. Ono to tak nejspíš bylo vždy, do jisté míry jde o evoluční výhodu. Dobré bydlo však ke šťastnému životu rozhodně nestačí a dříve či později se to projeví. Proto se stále objevují a do skonání světa budou objevovat podivíni, kteří budou dokazovat, že je nutné dělat věci zdánlivě nesmyslné či vrhat se do předem prohraných bojů. A že slabší může zvítězit, bojuje-li statečně a po právu. Sláva Ukrajině!

Hynek Skořepa

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Moravská stopa atentátu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu