Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2022 > Číslo 3 > >Šimon Pokorný: Třídní války a potřeba spolupráce

>Šimon Pokorný

Třídní války a potřeba spolupráce

Nad dvěma knihami z mezinárodní politické debaty

Mezinárodní obchodní konflikty začínají, když dochází k masivním přesunům příjmů k bohatým a jejich korporacím uvnitř států, zatímco pracující třídě její reálné příjmy stagnují, či hůře klesají. Bohatí pak vkládají své příjmy do akcií nebo jiných investic, které se nepromítají do ekonomiky a zůstávají v určitém vzduchoprázdnu. Mezitím reálná kupní síla obyvatel daného státu klesá, přestože se výroba zvyšuje. Nastává tedy situace, kdy se většině zhoršuje životní standard, i když zároveň dochází k produkci přebytku zboží, které si velká část lidí nemůže dovolit. Kvůli tomu vzniká otázka, co s tímto zbožím dělat. Obchodní války, říkají autoři knihy Trade Wars Are Class Wars (Obchodní války jsou třídní války), jsou způsobeny nerovností uvnitř států, což vede k napětí vně nich.

Ekonomové Matthew C. Klein a Michael Pettis tvrdí, že v současné globální a značně neregulované ekonomice se nabízí vyvážet přebytky do zahraničí, přehltit jimi místní trh a srazit ceny, což pak má za následek snižování cen v cílové destinaci a likvidaci daného odvětví. Jako příklad uvádějí čínský vývoz oceli do Spojených států a krachy místních sléváren, což Donald Trump využil ve své prezidentské kampani.

Obdobné příklady ale nacházejí i v historii. Odkazují například na práci ekonoma J. A. Hobsona Imperialism: A study (1902). Vycházejí z jeho přímé zkušenosti s rolí Británie v Búrské válce v letech 1899–1902. Hobson tvrdí, že konflikt podnítili vlastníci dolů, kteří zanedbávali investice a životní úroveň dělníků v Británii, ale silně ovlivňovali britskou zahraniční politiku jako součást „boje o ziskové trhy“ v zahraničí. Expanze britského impéria umožnila, že britské přebytkové produkty, hlavně průmyslové zboží, byly pumpovány do kolonií jako Indie a Jižní Afrika – na úkor lokálních ekonomik. Klein a Pettis ve své knize souhlasí s Hobsonem a tvrdí, že kořenem dnešního globálního obchodního konfliktu je nedostatečná domácí spotřeba (způsobená nízkými příjmy).

Typickou ekonomikou s  domácí spotřebou je pro ně Německo. V zemi podle nich vzrostla chudoba zejména v důsledku stagnace reálných mezd po neoliberálních reformách Gerharda Schrödera. Snížení daní pro osoby s vysokými příjmy a vládní odpor vůči půjčkám na veřejné investice změnila kupní sílu Německa ve prospěch nejbohatších a jejich firem. Více než čtvrtina hodnoty vytvořená v Německu byla před rokem 2008 odeslána do zahraničí. „Německé firmy se dokázaly vyhnout stagnaci na svém domácím trhu prodejem zákazníkům v jiných zemích. Zisky dramaticky vzrostly, protože náklady (mzdy) zůstaly stabilní a příjmy z exportu rostly v souladu s globálním růstem.“

Stejně jako němečtí dělníci ani spodní část amerických občanů nezaznamenala po započtení daní a inflace od konce 70. let v podstatě žádný růst příjmů. Regresivní daně ze mzdy poškozují osoby s nižšími příjmy a účinně nahradily daně jednou uvalené na zisky společností, zatímco sazba daně z kapitálových zisků klesla o více než 10 procent. Přesto, vzhledem k nárůstu nerovnosti v USA, jak vysvětlit hlavolam věčných obchodních deficitů země – s výjimkou čínských a německých přebytků?

Klein a Pettis to vysvětlují tak, že USA se staly „skládkou“ světových přebytků. Tvrdí, že je to z velké části kvůli světové poptávce po amerických dolarech (vydělaných prodejem věcí do USA) a kvůli postavení dolaru jako globální rezervní měny. Z toho vyplývá, že USA jsou spíše obětí než nenasytným spotřebitelem světového zboží a služeb. Pro obyčejné Američany dochází v důsledku dumpingu a v důsledku světové poptávky po amerických dolarech k vážným ekonomickým poklesům. Pettisova a Kleinova logika bagatelizuje způsob, jakým USA využily svou geopolitickou moc jako emitenta světové měny k pošlapávání zájmů zemí po celém světě ve prospěch ekonomických zisků.

Vzhledem k post-Nixonově americké finanční deregulaci existuje jen málo omezení pro mobilitu kapitálu vlastněného investory, věřiteli a spekulanty.

Klein a Pettis tvrdí, že cestu k ukončení obchodních válek musíme začít ukončením třídních válek. To vyžaduje vnitrostátní i mezinárodní regulaci a reformy. Navrhují, aby USA omezily příliv kapitálu a snížily přebytek obchodní bilance, ale nezmiňují se o omezení odlivu kapitálu. Nabízené řešení se ovšem nevěnuje zásadnímu problému schopnosti věřitelů, investorů a spekulantů pohybovat kapitálem dle libosti a v případě zaměřování se do jednoho odvětví vytvářet bubliny a následné krize (viz hypoteční krize z roku 2008), což škodí globálnímu systému.

Kniha je velmi poutavým čtením o problémech současné globální ekonomie, způsobené zejména nevolí ekonomických elit k regulacím a clům. Autoři svou premisu dokazují na několika konkrétních případech a studiích od přelomu 19. a 20. století až po současnost, které ovšem vyžadují orientaci v ekonomických pojmech a přehled o problematice globálního obchodu. Tento přehled se čtenáři pokoušejí dodat první částí knihy, ta druhá se zaměřuje podrobněji na obchodní přebytky Číny a Německa a specifika amerického hospodářství.

Levice na cestě ke sjednocení

Definovat pojem levice může být samo o sobě problematické vzhledem k různě ideologicky rozkročeným skupinám od anarchistů po komunisty. Autor knihy Left Unity (Levicová jednota) Marius Ostrowski zužuje levici na různé skupiny bez ohledu na jejich konkrétní ideologický směr (feministická, antirasistická a hnutí) tak, že se staví na stranu těch „bez“ proti těm „s“. Těmi „bez“ jsou myšleny skupiny, kterým nejsou dopřána různá práva oproti ostatním skupinám, historicky u žen právo volit, dnes rozdíl v platech, či ohledně přístupu ke vzdělání, nebo například homosexuálním párům přístup ke sňatkům. Zatímco ti „s“ je část populace s privilegii na úkor ostatních. Bojuje tedy za rovnoprávnost proti hierarchii a snaží se budovat společnost na základě spolupráce, a nikoliv konkurence. Jako středobod levicových hodnot uvádí solidaritu, spravedlnost a svobodu, které jsou společné pro všechny levicové proudy. Dále je základně definována pravice, jež naopak stojí na hierarchii a konkurenci, jako poslední je uveden centrismus, který se v různých podobách bere od obou ideologických sousedů.

Autor v knize předkládá vizi sjednocené levice za pomoci různých organizací sjednocujících veškeré části levice, včetně socialistů, liberálů, zelených, anarchistů, republikánů, regionalistů a různých organizací „identity“. Všechny „progresivní“ síly musely reagovat na krize, ve kterých se nacházejí – vzestup pravicového populismu, volební pokles a socioekonomickou fragmentaci. Důrazně je v knize znázorněna neschopnost německé levice se spojit (mj. socialisté a komunisté) a účinně bojovat proti nacismu ve třicátých letech dvacátého století jako jednotná síla, kvůli v té době „nepodstatným“ ideovým rozdílům, kvůli kterým jim unikal celkový kontext dění.

Ostrowski překrývá představy, jež jsou spojené s různými ideologiemi, a navrhuje „etické“ jádro, které by sjednotilo ty „bez“ (moc, zdroje, uznání atd.). Ti tvoří většinu ve společnosti, vedeni hodnotami rovnosti, spravedlnosti, svobody v životních volbách (nezávislých na majetkových poměrech), pluralismu, solidarity a progresivismu.

Hlavním Ostrowského cílem je však vyhnout se organizační logice, která by vedla k ideologickému štěpení. Nabízí množství praktických návrhů, jak toho dosáhnout, od vytvoření nové vrstvy aktivistů na plný úvazek, kteří by zastupovali různé skupiny obyvatel „bez“. Byli by odpovědní „pokrokovému kongresu“ ze všech levicových organizací. Rozhodnutí kongresu by však byla pro tyto organizace pouze doporučující. Na jeho půdě by však měla probíhat debata o společné politice i další spolupráci.

Ostrowski uznává, že nutné organizační změny předpokládají změnu mentality na levici, posílení sebekritičnosti i otevřenosti jiným a novým myšlenkám.

Pospolitost široké skupiny lidí „bez“ může být také obtížné ukotvit kvůli v lidech silně zakořeněných ideových rozporech například mezi liberály a socialisty, přičemž pouze výrazná menšina liberálů je antikapitalistická. Pro mnohé na levici je být antikapitalistou alfou a omegou politického smýšlení a budování antikapitalistického hnutí je hlavním motorem jejich politické angažovanosti. Kapitalismus jako socioekonomický systém má buď zásadní systémový dopad tím, že vytváří přinejmenším podmínky pro vznik těch „bez“ na prvním místě, nebo je hlavní překážkou při překonávání „bez“.

Ostrowského kniha je podnětnou úvahou nad způsobem, jak by se levice mohla sjednotit, ovšem jen v čistě teoretické rovině. Nechybí ideová črta, chybějí praktické návody, jak ustavit nutné organizační struktury s ohledem na rozdílnost levicových stran či organizací v různých zemích a regionech.

Matthew C. Klein, Michael Pettis, Trade Wars Are Class Wars: How Rising Inequality Distorts the Global Economy and Threatens International Peace, Yale University Press, Yale 2020, 288 s.