Blanka Kalinová

Konec globalizace?

Pandemie a válka na Ukrajině rozkolísaly nemálo jistot, včetně té o všeobecné prospěšnosti úzké hospodářské soudržnosti ve světě. Zlatý věk globalizace konce 20. a začátku 21. století se pravděpodobně uzavírá. Dnes musí často možné ekonomické výhody ustoupit před politickými a strategickými zájmy, nebo spíš obavami. Ne globalizace, ale regionalismus – upevňování existujících a založení nových regionálních a někdy vzájemně soupeřících seskupení – se zdá být tou adekvátní odpovědí. Stačí však na řešení globálních, a především ekologických problémů?

Globalizace je považována za typický fenomén moderní doby, přestože v určité elementární formě existovala už dříve. Stačí připomenout bezpasové cestování po Evropě našich ne tak dávných předků. Globalizace v moderním slova smyslu znamená mezinárodní volný pohyb zboží, služeb, investic a finančních produktů a popřípadě otevřený pracovní trh. Jestliže tyto svobody patřily k cílům Evropské unie už od jejích začátků, jejich prohloubení a širší geografická platnost se staly skutečností s jejím rozšířením po pádu berlínské zdi. Podobný vývoj se prosazoval v jiných částech světa a postupná ekonomická liberalizace zasáhla všechny kontinenty.

Zásadním průlomem bylo přijetí Číny do World Trade Organization (WTO) v roce 2001. Zemi to otevřelo přístup k západním technologiím, zahraničním investicím a světovému trhu a posléze jí pomohlo stát se jakousi dílnou pro celý svět. Během dvaceti let se stará ekonomická teorie srovnávacích výhod v praxi potvrzovala: mnohé výroby se přemístily do Číny, kde početná pracovní síla a nízké mzdy podstatně snížily náklady. Výhody byly oboustranné: ceny výrobků na světových trzích klesly a tím přispěly ke zlepšení celkové životní úrovně v dovážejících zemích. Čína mezitím zaznamenávala dříve nevídaný hospodářský růst, jenž postupně dovolil jedné miliardě jejích obyvatel uniknout do té doby endemické chudobě. Zároveň tu byla ne vždy hlasitě proklamovaná naděje, že hospodářská spolupráce a obchod povedou k demokratizaci neliberálních režimů. Mohu z přímé profesionální zkušenosti potvrdit, že právě tento politický argument hrál nemalou roli v rozhodování o přijetí Číny do WTO. V každém případě bylo prvních dvacet let nového století zářným obdobím pro světový obchod a zahraniční investice, které hrály rozhodující roli v hospodářském růstu ve všech zemí světa.

Nová etapa v globalizaci, nebo přesněji řečeno v internacionalizaci výroby nastala s rozvojem takzvaných hodnotových řetězců, kde různá stadia výroby jsou dílem rozdílných výrobců, ať už uvnitř jedné země, nebo často pocházejících z několika a někdy i vzdálených zemí. V posledních letech tento pohyb zboží mezi firmami představoval až 70 procent celkového světového obchodu. Montovny automobilů nejen v evropských východních zemích jsou jedním z mnoha příkladů tohoto fenoménu, který nevyhnutelně vedl k další viditelné ekonomické transformaci, a sice k dříve nevídanému růstu silniční a námořní dopravy. Doba kontejnerů se tak stala další výstižnou charakteristikou naší současnosti.

Od pochybností k odsouzení

Protekcionistické reakce na hromadné přemístění především průmyslové výroby z vyspělých ekonomik do rozvojových zemí, a hlavně do Číny, se výrazně dostaly ke slovu s nástupem prezidenta Trumpa. Podobně i v Evropě byl brexit odrazem stoupající domácí averze na integrovaný evropský trh a přitakáním národnímu protekcionismu. Postupná deindustrializace ve Spojených státech a v Evropě nejenom že připravila o práci část populace, ale hlavně znamenala téměř vymizení dělnických profesí a jejich nahrazení málo kvalifikovanými, nestálými a hůře placenými místy, často v sektoru služeb. V politické rovině se omezená funkce sociálního výtahu a výsledné oslabení střední třídy projevily v některých zemích nárůstem populistických tendencí nebo ve spontánních revoltách, například hnutí žlutých vest ve Francii.

Rozhodující rány globalizaci přinesly pandemie covidu a válka na Ukrajině. Pandemie nejprve ukázala závislost vyspělých ekonomik na dodávkách určitých životně důležitých komodit jako roušky nebo některé základní léky. Přerušení výrobních řetězců během pandemie bylo prvním varováním před závislostí na dodávkách surovin a součástek z jiných zemí. Negativní dopady na světovou ekonomiku se dále prohloubily s protahujícím se hospodářským útlumem v Číně a hlavně s ruskou invazí na Ukrajině. Nedostatek dovážených surovin, materiálů a komponentů měl za následek dezorganizaci výroby a dopad na hospodářský růst. Po zpomalení světového obchodu přišly na řadu zahraniční investice a přesun některých výrob z Číny a jiných vzdálených zemí blíže ke konečným spotřebitelům.

Zpochybnění globalizace je však hlubší a překračuje čistě hospodářský rámec. Do centra pozornosti se dostává pojem politicko-hospodářské zranitelnosti, jež může být způsobena nejenom přechodným narušením dodávek materiálu či součástek, ale přerůstá v trvalý důsledek v podobě politických konfliktů či sankcí. Tragická situace na Ukrajině obnažila nebezpečnou závislost Evropy na dovozech energie z Ruska a způsobila, že hospodářská závislost se stala problémem politické zranitelnosti. Válkou narušené hospodářské vazby a přerušené dopravní kanály také ohrožují zásobování obilím z Ukrajiny a Ruska některých mimoevropských zemí, jako například Egypta či Indie. Navrhovaná a někde už i přijatá opatření v podobě omezení vývozů jsou jen krátkodobým řešením, a hlavně mohou roztočit pro všechny partnery nebezpečnou spirálu protekcionismu.

Od globalizace k regionalismu?

V současné době se odpověď na ústup světové globalizace hledá v utužení spolupráce uvnitř existujících regionálních bloků, jakým je Evropská unie, nebo založením nových hospodářsko-politických partnerství, o jaké se snaží Spojené státy v Asii. Výchozím bodem je politická příbuznost, většinou definovaná v opozici silné regionální mocnosti jako Rusko nebo Čína považované za hospodářsky nespolehlivé a politicky nebezpečné. Cílem je utvořit dostatečně velký společný trh, co nejméně zranitelný v případě přerušení dodávek surovin, součástek a konečných výrobků z jiných zemí.

Zůstává otázkou, zda tato jakási regionální soběstačnost může vyřešit především ekologické problémy, které se nekladou na úrovni jednoho státu ani v rámci seskupení několika zemí, ale jsou nutně celosvětové. Paradoxně právě pandemie koronaviru, která byla na počátku ústupu globalizace a dnešního rozvoje regionalismu, ukázala iluzornost územně omezených zásahů. Řešení globálních problémů se neobejde bez multilaterální spolupráce a společného celosvětového úsilí.

Blanka Kalinová (1947) je ekonomka, pracovala v sekretariátu OECD v Paříži, kde také žije.

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Blanka Kalinová

Konec globalizace?

Od pochybností k odsouzení

Od globalizace k regionalismu?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu