Marius Müller-Hennig

Stane se teď ze všeho zbraň?

Zatímco válka na Ukrajině brutálně ilustruje náklady na konvenční vedení války, v konfliktech získávají na významu nevojenské prostředky.

Pojem weaponisation of everything nelze přeložit se stoprocentní přesností. Do značné míry se však vysvětluje sám: jedná se o rozšíření bojové oblasti daleko za hranice vojenských prostředků válčení. Když tedy Mark Galeotti nazve svou novou knihu Weaponisation of Everything a v podtitulu ji označí za průvodce (field guide) novým způsobem válčení, je hned jasné, že klasicky vojenské vedení války zde hraje už jen vedlejší roli.

Důvod autor vysvětluje hned v první části knihy. Považuje za pozoruhodné, jakou váhu dnes státy přikládají tomu, aby zamezily přímé vojenské konfrontaci nebo eskalaci, a to i když se očividně chovají válečnicky. Finanční a politické náklady vojensky vedených válek mezi zeměmi čím dál víc znervózňují dokonce i autoritářské státy.

Kniha vyšla ještě před ruským vojenským útokem na Ukrajinu, avšak kdo by si ji s ohledem na invazi chtěl škrtnout ze čtenářského seznamu, protože se domnívá, že už ji realita překonala, udělal by chybu. Galeotti totiž netvrdí, že už k takovým válkám nebude docházet, nýbrž že k nim bude docházet méně často.

Jestli je tato hypotéza pravdivá, sice budou moci posoudit až budoucí historikové, ale věrohodná zůstává i nadále: válka proti Ukrajině totiž nejbrutálnějším způsobem ilustruje masivní náklady – vojenské, politické, diplomatické a společenské – konvenční války pro všechny zúčastněné. Kromě toho zřetelně ukazuje, že i při zdánlivě jasné vojenské převaze zdaleka není jisté, zda se lze útočnou válkou byť jen přiblížit dosažení vlastních politických cílů.

Ve druhé a třetí části knihy přizvukuje Galeotti svým hlavním tématem známé písničce: oblasti s rozsáhlými mezinárodními vazbami se stávají novými bojišti válek bez válčení. Za tímto oxymóronem stojí známý argument, ubírající se tímtéž směrem jako hlavní myšlenka rovněž nedávno uveřejněné knihy Marka Leonarda The Age of Unpeace. How connectivity causes conflict (Věk nemíru. Jak konektivita způsobuje konflikt) a publikace The Power Atlas: Seven battlegrounds of a networked world (Atlas moci: Sedm bojišť propojeného světa) vydaná Evropskou radou pro zahraniční vztahy.

Všechny tři texty zcela právem upozorňují na to, že instrumentalizaci vzájemných závislostí propojeného světa mimo klasicky vojenskou oblast musíme brát velmi vážně. Avšak jestli je přitom užitečné nahlížet na problém válečnými brýlemi, které všechny tři zvolily, o tom lze pochybovat. K volbě těchto nevojenských nástrojů ostatně často dochází právě proto, že není zájem vést skutečnou válku.

I Galeotti se k této terminologii staví skepticky. Hned na začátku knihy si proto dává práci s množstvím nových pojmů – od hybridní války přes války v šedé zóně až po nelineární vedení války –, které mu však nakonec vesměs připadají jako nepříliš užitečné. Zůstává tedy otázkou, proč všechny ty formy nevojenského tlaku a ovlivňování, které Galeotti tak živě načrtl, vůbec a priori zahrnovat pod pojem války a zbraní. Nasadí-li se nevojenské prostředky jako doplněk k vojensky vedenému konfliktu, přese všechno zůstane válkou. I tam, kde mají výhradně nevojenské prostředky stejný efekt jako ozbrojený útok, je použití válečné terminologie pochopitelné, například v případě útoků z 11. září. Avšak hovořit o válce v případech, kdy nedochází k vůbec žádnému fyzickému násilí, moc smysluplně nepůsobí. Galeotti poznamenává, že by se raději stal terčem znepokojivých memů, než jaderných raket.

Pro aktuálně probíhající diskusi o německé národní bezpečnostní strategii je třeba vyzdvihnout tři aspekty knihy, které jsou obzvlášť hodné zamyšlení:

K ovlivňování států se často používá korupce a kriminalita. Podle Galeottiho na to musí reagovat chytrá bezpečnostní politika. Ve věci financování terorismu například byly vyvinuty velice výkonné nástroje, jak bojovat proti praní špinavých peněz. Ty ovšem našly uplatnění jen v této úzké oblasti.

Galeotti navíc načrtává velice ambivalentní obraz mezinárodního práva. Začíná u jeho instrumentalizace: od žalob pro pomluvu, aby se potlačila nežádoucí kritika doma i v zahraničí, přes Red Notices Interpolu s cílem pronásledovat oponenty až po průhlednou snahu využít prostředky mezinárodního práva k obhajobě jednání, které mezinárodnímu právu očividně odporuje. Zrovna v případě posledního bodu se ovšem znovu ukazuje, že právu přikládají význam také extrémně revizionističtí aktéři. Právě proto, že je mezinárodní právo sporné a všechny státy se pokoušejí využít je ve vlastní prospěch, by si tato oblast zasloužila více pozornosti. Aneb Galeottiho slovy: i když je dosud tak snadné opovrhovat soudy a právníky, roli těchto borelords (česky zhruba nudypánů jako narážka na warlords) bychom neměli bagatelizovat. Zásadně přispívají ke snaze omezit excesy gangsterů, kleptokratů, tyranů a teroristů.

Nakonec Galeotti plným právem poukazuje na to, že státy tváří v tvář stále novým vojenským inovacím čelí složitým otázkám, jak rozdělit omezené rozpočtové prostředky. Nutnosti flexibilní a nápadité bezpečnostní politiky stojí v cestě setrvačné síle v rezortech, na úřadech a v jednotlivých ozbrojených složkách, toužící hájit a rozšířit své rozpočty. Ale právě větší země, které se snaží pokrýt všechny oblasti, by velice brzy mohly zjistit, že není velký rozdíl v tom, jestli mají nejmodernější bitevní letoun, nebo mimořádnou měkkou sílu, je-li infrastruktura zranitelná hackery a politická elita úplatky a ovlivňováním zvnějšku.

Ohledně chytrého nastavení priorit poukazuje Galeotti ke konci knihy na pozitivní příklad integrované kontroly bezpečnostní, obranné, rozvojové a zahraniční politiky ve Velké Británii. A tím se také opět dostáváme k plánované národní bezpečnostní strategii pro Německo. Dávalo by nicméně smysl zajít ještě dál než Galeotti, udělat další rozhodující krok a nezůstat u vývoje jedné líbivé strategie. Pokud se totiž strategické priority nepromítnou do celkového rozpočtu, nemůže strategie dosáhnout plného účinku. I zde se vyplatí podívat se na Velkou Británii: aktuální spending review (přezkum výdajů) umožňuje právě takové sladění strategie a rozpočtového plánování. Malcolm Chalmers z Royal United Services Institute ukazuje, jak takový dokument číst, aby nám řekl něco užitečného o bezpečnostní politice.

Přezkumy výdajů, tedy tematické rozpočtové analýzy, nejsou neznámé ani v Německu. Dosud byl však tento nástroj očividně používán v mnohem skromnější míře. To by se mělo změnit. A příležitost takové změně nahrává: 22. června má usnesení kabinetu o spolkovém rozpočtu pro rok 2023 určit téma příštího cyklu přezkumů. Vzhledem k současným diskusím o přelomové době, mimorozpočtových příspěvcích armádě a národní bezpečnostní strategii musí být příští přezkum výdajů strategický.

Mark Galeotti: The Weaponisation of Everything, Yale University Press, Yale 2022, 248 s.

Text původně vyšel na webu ipg-journal.de pod názvem Wird jetzt alles zur Waffe? 29. dubna 2022. Otiskujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung.

Z německého originálu přeložila Tereza Jůzová.

Marius Müller-Hennig zodpovídá v oddělení analýzy, plánování a poradenství Friedrich-Ebert-Stiftung za témata právo, svoboda a bezpečnost, předtím mj. vedl kancelář FES v Bosně a Hercegovině.

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Marius Müller-Hennig

Stane se teď ze všeho zbraň?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu