Václav Jamek

Potopa světa aneb Vysušení

Dnes přesně v 11 hodin 30 minut mi před oknem z kuchyně
v Praze 6 Bubenči
přeletěla volavka.
Zrovna když se chystám psát o velké potopě.
Ohlašuje to něco úžasného, nebo to bude světa konec?
To, že přeletěla volavka, by mohlo stačit samo o sobě.
Teď tam zase zakroužili dva rorýsi.
To už je obvyklejší. Je právě 11 hodin 39 minut.
Současnému světu pořád nerozumím.

O potopě světa chci psát už delší dobu, a zrovna se mi příčí psát o čemkoli jiném, protože svět je dnes běs a bída, které odmítám chápat. Je to prapodivný příběh, skoro na samém začátku Bible (Genesis, 6–8) a z řady důvodů nedává příliš smysl. Jisté námitky se vyskytly už dřív, zejména pokud jde o dimenzování archy, nařízené shůry (tři sta krát padesát krát třicet loktů): vypadá to, že ten pouštní Bůh vůbec netušil, kolik čeho vlastně na Zemi stvořil; aby to zjistil, musel počkat až na různé cestovatele a také na vynález mikroskopu. Pokud se loket měří až ke špičce prostředníku, ten můj má třicet sedm centimetrů; vezmu jářku pořádné chlapisko, hromotluka nějakého, tak ať je to pětačtyřicet: ta archa byla dlouhá sto třicet pět metrů max (podle mého lokte jen sto jedenáct), široká dvacet dva a půl, vysoká třináct a půl. Co čára ponoru, při té zátěži? Vcházeli samec a samice ze všeho tvorstva, jak Bůh (Noemovi) přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

Poslední detail té domácké idyly je půvabný, ale jinak mi připadá, že archa by se musela potopit jenom pod váhou pozemského hmyzu. O hmyzu v Bibli ovšem není řeč, natož o mikroorganismech, jichž počet a váha jsou rovněž netušené, ale Bible neví, že existují. Navíc musela archa pobrat potravu pro všechno to tvorstvo na víc než jeden rok: kosmonauti by mohli povídat, za co to vydá jen pro několik lidí. A byla ta potopa aspoň sladkovodní, aby s sebou nemuseli tahat i pitnou vodu? A je tu další zádrhel: těch zvířat muselo být na arše mnohem víc, aby se nažrali masožravci. Takže se muselo švindlovat. Taková sýkorka třeba sežere z vůle Boží denně tolik, co sama váží, a kolik je na Zemi hmyzožravých ptačích druhů? Řekl bych, že dost; takže jen hmyzu a havěti muselo být na arše stovky tun navíc (pokud se nečekalo, že to, co umí lítat, bude po celou tu dobu ve vzduchu, protože o takových tvorech se myslím neví).

Hltavá kapacita vlka z Červené karkulky se vedle toho jeví realisticky. Už ty logis-tické detaily nastolují dilema: Buďto je Bůh hlupák, anebo je Bible samý nesmysl a Bůh si od ní drží značný odstup. Klonil bych se k tomu nesmyslu, což musí být těžké zvlášť pro americké kreacionisty, kteří drží prapor hlouposti, a tudíž i pochodeň dědičného hříchu ze všech lidí nejvýš. Autory Bible jsou zřejmě (až na výjimky) zahořklí, vzteklí, omezení a panovační starci, kterým je proti mysli každý náznak lidské nezávislosti.

Příběh o potopě světa má ovšem teologicky mnohem závažnější trhliny, a z nich ta hlavní: jak k tomu zvířata přijdou? Na pováženou je už to, že sotva chvilku po stvoření má Bůh najednou toho stvoření ve všem všudy dost, všechno mu přijde špatně: to nevěděl, co tvoří? Ujela mu ruka, nebyl při smyslech, nebo jak? Ale zvířata přece nepodlehla prvotnímu hříchu, nejsou ani nadána svobodnou vůlí, jak si tedy mohla zasloužit, co se jim děje? Bůh také podle Bible zprvu zavrhne jenom člověka, a zvěř se s tím jaksi bezdůvodně sveze: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: Člověka, kterého jsem stvořil, smetu s povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil. (Genesis, 6, 5–7) Teprve dodatečně to doplní: Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. Vzápětí ale znovu k Noemovi: Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. (6, 12–13) Vlastně je to metafyzický skandál: proč mají zvířata trpět za lidskou zkaženost? V lidských válkách trpí zvířata stejně jako lidé, ale to je o nevinnost připravit nemůže. Takže co přesně lze vyčítat zvířatům, byť se některá i nechala ochočit?

Ale je to ještě horší: zatímco zvířat, která se ničím neprovinila, smí na archu od každého druhu jeden pár (když pomineme všechny myši a králíky určené ke zkrmení), lidí, kteří jako jediní roznášejí zkázu, tam smějí hned páry čtyři: Noe a synové s manželkami. Noemovi je v té chvíli už přes pět set let, takže je z eugenického hlediska neužitečný a tvoří genetickou nadváhu, ale aspoň to je dobré, že krvesmilné křížení nezačne zas úplně od začátku, ale až od bratranců a sestřenic: což ale zase hodně relativizuje čistokrevnost semitů, hamitů a těch třetích. (Čistokrevnost, další pitomost.)

Ještě mě napadl jeden důvod, proč mohla tak malá archa stačit, ale ani ten se nebude fundamentalistům líbit: těch živočišných druhů mohlo být do potopy málo, a vývoj druhů třeba začal až po ní? Takže po skončení potopy v naší pohádce teprve začíná pravý Věk darwinský. Což by, ouha! zase znamenalo, že Bůh všechno nestvořil hned, nebo lépe: že vlastně nestvořil ani zdaleka všechno.

A pak je tu ještě poslední, zato ukrutánský problém: když chtěl Bůh s člověkem velkoryse vyhubit také zvířectvo, jak to, že pominul velice hojnou a mnohotvárnou zvířenu vodní, kteréžto takříkajíc voda nevadí a zdá se, že co do krutosti se jí kromě člověka nevyrovná nic? To bylo tuze polovičaté, a jisté je, že spolehlivější než potopa světa by bylo jeho vysušení. Jestli to Bůh myslel doopravdy, proč nezvolil toto dokonalé řešení? Hledat tu jedinou studánku, která na celé zeměkouli zbyla, to bych chtěl vidět. Kterápak žabička by dokázala živa dohopsat tak daleko a studánku ohlásit!

Ale možná to ještě uvidím? Třeba si to Pánbůh schoval až pro nás? Mám dojem, že se to nachyluje.

A jak by možná řekl Gándhí: Křesťanství by mohl být dobrý nápad, jen kdyby u toho nebyli křesťani.

Václav Jamek

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Potopa světa aneb Vysušení

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu