Jiří Němec

V komunálních volbách se volí jinak

Preferenční hlasy nejsou nejlepší cestou k úspěchu

Volby do zastupitelstev obcí a měst budou sice až 23. a 24. září, ale především ve velkých městech už jsou v plném proudu vnitrostranické bitvy o čelné místo na kandidátce. Jeden z předpokládaných lídrů kandidátky do komunálních voleb a kandidát na primátora nedávno médiím sdělil, že bude voličům vděčný za každý preferenční hlas. A tak jsem si znovu uvědomil, jak málo voliči, ba i čelní kandidáti vědí o volebním systému a jeho naplňování. Možná byl dotyčný ovlivněn názorem prezidenta Zemana, že starostou by měl být ten, kdo získá nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce vítězné strany.

V loňských volbách do poslanecké sněmovny voliči vykroužkovali mnohé z čelných kandidátů a místo nich prostřednictvím přednostních hlasů poslali do sněmovny kandidáty sice z téže strany nebo předvolební koalice, ale třeba až z posledních míst na kandidátce. Volič si prostě vybral politickou stranu či koalici, kterou chtěl volit, a označil z její kandidátky maximálně 4 kandidáty navíc zakroužkováním, a pokud takto získali více než 5 % přednostních hlasů z celkového počtu hlasů pro tuto stranu, posunuli se třeba až z posledního místa na první a byli tak zvoleni. Ale tento posun kandidátů se udál vždy v rámci téže kandidátky a celkové procento hlasů pro politickou stranu či koalici tak nijak neohrozil. Že to přineslo především Pirátům problém s počtem mandátů v rámci předvolební koalice se STAN, je věc druhá.

Něco úplně jiného jsou však volby komunální, možností jak volit svoje zastupitele má volič na výběr více:

1. Buď pouze označit na hlasovacím lístku křížkem tu stranu či koalici, kterou chci volit. Tím vlastně dávám svůj hlas volební straně a zároveň všem jejím kandidátům, třeba třiceti devíti, pakliže se tento počet do zastupitelstva volí.

2. Mohu také označit křížkem onu svoji hlavní volební stranu či koalici, ale navíc označit křížkem individuálně ještě další jednotlivé kandidáty z jiných volebních stran, které bych také rád viděl v zastupitelstvu. Ti jsou potom mnou voleni, ale na úkor posledních z kandidátky mé hlavní volební strany, kterou jsem si vybral. Pokud jsem z jiných kandidátek označil křížkem jednotlivých 10 kandidátů, ze své hlavní strany volím již jen prvních 29 kandidátů, a tak ode mě dostane celkem jen 29 hlasů.

3. Poslední možností je neoznačovat křížkem žádnou svoji hlavní volební stranu, ale volit jen jednotlivě konkrétní kandidáty z různých kandidátek až do počtu všech volených členů zastupitelstva, třeba oněch 39. A třeba po jednom z každé kandidátky. Potom dostane každá volební strana jen po jednom hlasu.

Co to všechno v praxi znamená? Že populární lídr volební strany sice může získat spoustu tzv. preferenčních individuálních hlasů jako osobní podporu voličů své kandidatuře, ale pakliže dá volič hlas právě jen jemu samotnému, získá jeho kandidátka jen ten jeho 1 hlas, a ne třeba všech 39, když se volí volební strana jako celek. A onen kandidát tak sice získá možná i nejvyšší počet hlasů jako jednotlivec, ale do zastupitelstva se také vůbec nemusí dostat, protože jeho volební strana nepřekročí propadné pětiprocentní kvorum. Anebo se tam sice dostane, ale sám, a pak samozřejmě nejen že nic neprosadí, ale i o křesle starosty si může, i k lítosti neznalých voličů, nechat jenom zdát. Hlasujeme-li pro celou volební kandidátku, dáváme jí (a našemu lídrovi) 39 hlasů, když ale dáme hlas jen lídrovi, dáváme mu (a jeho volební straně) jediný hlas.

Podle současného volebního systému tudíž podpoříte lídra, jejž chcete mít za starostu či primátora, nejvíce tím, že budete volit celou jeho volební stranu, celou kandidátku, nikoliv jen jeho osobu jednotlivě a preferenčně. A právě úkolem každého lídra kandidátky je přesvědčit voliče, aby – třeba kvůli němu, ale samozřejmě nejlépe i kvůli volebnímu programu – volili celou jeho kandidátku. Pakliže se mu to nepodaří, byla lídrem určena asi špatná osoba. Ono také vždy platí, že lídr se nehledá, ten buď je, nebo není, což platí pro všechny typy voleb. Ten, kdo získá největší počet tzv. preferenčních hlasů, a podle prezidenta Zemana by měl být proto starostou, třeba naopak z vlastní vůle starostou být nechce, protože hodlá zůstat učitelem či lékařem a být současně a tím jen členem zastupitelstva obce.

Pouze tzv. preferenční hlasy nikomu zásadní úspěch v komunálních volbách přinést nemohou. Osobnost lídra naopak může přinést potřebné bonusové hlasy pro celou jeho kandidátku.

Jiří Němec (1955) je právník a vysokoškolský pedagog. Žije v Liberci.

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

V komunálních volbách se volí jinak

Preferenční hlasy nejsou nejlepší cestou k úspěchu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu