Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Přicházejí mývalové, přinesou pracovní místa?

Německá města řeší kuriózní problém. V Drážďanech, Lipsku, ale třeba i v tříapůlmilionovém Berlíně se usadili mývalové. Divocí savci si kolíkují stále větší území a pomáhá jim v tom i postupující klimatická změna. Soužití s mývaly ve městech je ale problematické i z jiného důvodu. Medvídci jsou vděční přenašeči vztekliny a zavedené preventivní programy s nimi na rozdíl od lišek nebo psů nepočítají.

Veverky a holubi v parku v našich podmínkách asi nikoho nepřekvapí, podobně jako makakové na Gibraltaru. Kdyby to ale bylo naopak a při nedělním pikniku nám dělaly společnost drzé opice, nejspíš by se nad tím pozastavili i nejzapřisáhlejší fanoušci Václava Klause. Přitom není rozumný důvod očekávat, že se k nám noví zvířecí obyvatelé nebudou stěhovat.

Podle domácích analýz se teplota v Česku už nyní zvedla asi o 2 stupně oproti roku 1960 a v následujících čtyřech dekádách se zvýší o další dva. Výsledné podnebí bude připomínat dnešní Madrid nebo Barcelonu. V nových podmínkách se může dobře dařit zvířatům, která sem doposud neměla důvod chodit, protože tu zkrátka nenacházela dost potravy nebo vhodné podmínky pro založení rodiny. Se změnou podnebí jim to u nás ale může začít připadat docela útulné.

Boom nepůvodních druhů nás teprve čeká

Je na místě poznamenat, že mýval ani jeho druhový příbuzný psík mývalovitý sem nepřicházejí přímo z jihu. Stalo se jim něco jiného. Mýval severní pochází z Ameriky, psík mývalovitý z Asie, v praxi je laickým okem skoro nerozeznáte, snad až na to, že asijský návštěvník je menší. Oba dva druhy byly do Evropy dovezené v průběhu dvacátého století, částečně kvůli kožešinovému chovu. Část jich ve volné přírodě zdivočela, což byl dlouho problém jen regionálního významu. S postupující změnou klimatu ale jejich populace sílí, mýval se aktuálně vyskytuje ve dvaceti zemích evropského kontinentu, psík mývalovitý dokonce ve třiatřiceti státech.

Mývalovití migranti těží z několika výhod. Jednak jsou na rozdíl od lišek flexibilnější, co se týče skladby potravy, vystačí si bez problémů právě s tím, co jsou schopní posbírat v okolí lidských sídel. Jednak nemají v Evropě žádné přirozené predátory. Podle loňské studie z německé Goethovy univerzity ve Frankfurtu nezabírají v současnosti oba medvídci ani zdaleka všechen prostor, který by jim v budoucí realitě Evropy mohl přírodními podmínkami vyhovovat.

Výzkumníci porovnávali, jak se s ohledem na změny v podnebí posouvají původní populace mývalů, respektive psů mývalovitých v domáckém prostředí severní Ameriky, respektive asijských regionů. Podobné trendy v rozšíření pak modelovali i na jejich evropské populaci a dospěli k závěru, že nás v nejbližších letech čeká ještě významnější populační boom obou druhů. Praví mývalové zamíří podle studie do skandinávských zemí a východním směrem, zatímco psíci mývalovití, kteří jsou o něco citlivější na nižší teploty, postoupí ve svém teritoriu směrem na jih.

Střílet nestačí

Volná příroda nezná hranice a nebude se nás ptát, co si myslíme o klimatické změně. V Česku byly zatím mývalí incidenty spíš výjimkou, byť je u nás v některých regionech povolený jejich odstřel (například na Ústecku). Jak myslivecké, tak ochranářské informační zdroje se shodují, že obou šelem přibývá i v tuzemských lesích. Největší dopad mají medvídci na takzvanou biodiverzitu, tedy zastoupení různých druhů zvířat a rostlin ve volné přírodě. Vytlačují třeba jezevce, ale hlavně řadu ptačích druhů, kterým navíc vyjídají vajíčka. Tikající bombou je jejich schopnost přenášet vzteklinu.

Vzteklina je nebezpečný virus, který napadá centrální nervový systém a který jsme v Česku prakticky neviděli posledních dvacet let. Onemocnění je smrtelné. Historicky byla u nás vzteklina záležitostí hlavně mezi liškami, psy a lidmi. Do 80. let se lišky hlavně střílely, výsledkem bohužel bylo vůbec nejhorší rozšíření vztekliny v roce 1984. Následoval masivní imunizační program, koordinovaný na mezinárodní úrovni, který tak na straně lišek doplnil to, co v podobě povinného očkování lidí a psů už nějakou dobu fungovalo. Teprve potom jsme si od vztekliny mohli postupně oddychnout. S programem očkování lišek jsme v Česku skončili v roce 2009.

Kdo první spočítá zelená pracovní místa, vyhrál

V případě mývalů jsme v Německu i u nás zatím ve fázi střílíme invazivní škodnou, u našich západních sousedů se ale pomalu začíná vést debata, jestli to stačí. Tím spíš, že mývali i jejich asijští příbuzní mají na rozdíl od lišek tendenci zdržovat se u měst, častěji přicházejí do kontaktu s lidmi, ale i s jejich domácími zvířaty. A to je taky nová výzva, protože dosavadní zkušenosti s imunizací lišek byly hlavně o tom, že se jim v bezpečných lokalitách nechávaly návnady s očkovací látkou. Taková oblast byla označená, aby případní návštěvníci lesa věděli, že mají dávat dobrý pozor na sebe, na svoje děti i psy. Něco podobného je u městských parků dost těžko představitelné, bude asi potřeba využít faktu, že jsme technologicky o čtyřicet let dál, a vymyslet nějaké chytré, zdraví všech zúčastněných chránící řešení.

Bude stát zase nakupovat vakcíny? Kdo bude vymýšlet strategie mývalího očkování a kdo bude reálně takový proces zajišťovat, sbírat o očkovaných exemplářích informace a vyměňovat si je s našimi zahraničními sousedy, aby to celé dávalo smysl, když se ta zvířata volně pohybují? Klimatická změna dřív či později způsobí, že budeme o veřejných výdajích přemýšlet jinak, a investice do toho, aby volná příroda zůstala bezpečným a zdravým místem, je jen jeden takový malý příklad Studie německého ministerstva životního prostředí z konce loňského roku odhaduje, že jen v souvislosti se samotnými změnami v energetickém mixu vznikne v Německu na 100 000 nových pracovních míst, nepočítá do toho ale pracovní příležitosti v dopravě nebo právě v přímé ochraně přírody. Potenciál lesa jako místa, kde se pracuje v zájmu veřejného zdraví, u nás zatím nikdo nespočítal. Čím dřív s tím ale někdo začne, tím lépe pro nás pro všechny.

Heda Čepelová (1988) je socioložka a příleitostná publicistka, působí v Masarykově demokratické akademii.

Miroslav Jašurek (1983) je politolog a analytik, člen představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 3/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Přicházejí mývalové, přinesou pracovní místa?

Boom nepůvodních druhů nás teprve čeká

Střílet nestačí

Kdo první spočítá zelená pracovní místa, vyhrál

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu

Heda Čepelová, Miroslav Jašurek

Přicházejí mývalové, přinesou pracovní místa?

Boom nepůvodních druhů nás teprve čeká

Střílet nestačí

Kdo první spočítá zelená pracovní místa, vyhrál

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu

Kdo první spočítá zelená pracovní místa, vyhrál