Na Ukrajině si již čtvrtý měsícbojuje, umírají nejen vojáci na obou stranách, ale také civilní obyvatelstvo, a jak agresor – Putinovo Rusko, tak i bránící se Ukrajina spíše než o příměří a dohodě o nějakém mírovém uspořádání mluví o svém konečném vítězství. Co to však znamená, ví málokdo, možná včetně Putina či Zelenského. Vítězství jedné strany však znamená zároveň porážku strany druhé. A připustí některá, aby válka skutečně skončila její definitivní porážkou? Když zvítězí Ukrajina a vyžene agresora ze svého území třeba i včetně Doněcka, Luhanska a Krymu, Putinovi pak půjde skutečně asi o přežití nejen politické. Zabrání mu něco, aby nakonec použil taktické jaderné zbraně malé ráže, což snad sice není obdoba bomby intenzity té hirošimské, ale mohlo by to znamenat apokalyptické zničení třeba části Kyjeva? Takováto představa je šílená, ale je to úplně vyloučené? Když naopak zvítězí Rusové tak, že obsadí celý Doněck a Luhansk a třeba i Oděsu, bude to znamenat fakticky jen její pokračování na další roky, třeba partyzánskou formou. Že by Rusové obsadili Ukrajinu celou, to díky hrdinství Ukrajinců a jejich dozbrojováni nehrozí.
Vítězem šíleného konfliktu, který jako by nepatřil do 21. století, bude nakonec nikoliv ten, kdo vojensky o něco víc uspěje, ale ten, kdo dokáže dohodnout pro obě strany přijatelný mír. Nějaká dohoda stejně na stole být musí a nakonec bude. Ale mezitím budou umírat další lidé. A nikdo s tím zdá se nechce moc udělat. Rusko a Ukrajina spolu odmítají o ukončení války mluvit. Nevěřím navíc, že by jen dvoustranná jednání mohla vést k výsledku. Do hry musí vstoupit světové velmoci, po čemž volá i papež František, a vyzvat bojující strany, aby společně s nimi zasedly k jednacímu stolu. A to na té nejvyšší prezidentské úrovni. A třeba je k tomu i donutit. Dokonce i prezident Biden se zřejmě obává, jestli Putinovo Rusko má alternativy ukončení konfliktu a zdá má kam ustoupit. Jestli má být alternativou mocenský pád Putina, musí se uvažovat třeba i o tom, zda by jeho nástupce – třeba kdyby se moci v Kremlu ujali vojáci – nebyl ještě horší alternativou.
Děsivé je, že se o vytvoření tlaku na ukončení války a uzavření smysluplné dohody velmoci dosud ani nepokusily. Mluví se jen o potřebě vítězství. Aby válka skončila, musí se bohužel jednat i s agresorem – bez předběžných podmínek, vyjma příměří nejméně po dobu probíhajících jednání. Místo toho, aby si světoví politici si tžeba i umazali ruce jednáním s Putinem, klidně říkají, že se válka může táhnout další měsíce. Raději nedělají nic a čekají na vítězství Ukrajiny, které však válku bohužel ukončit nemusí.
JUDr. Jiří Němec, Liberec
Jiří Němec (1955) je právník a vysokoškolský pedagog. Žije v Liberci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.