Jan Vaněček

O podvodnících a šmejdech

Jsou mi sympatičtí lidé, kteří dokážou chytrostí, a hlavně mazaností podvést zbohatlíky, již si nahrabali majetek nějakou lumpárnou. O tento sortiment novodobých pracháčů není v Čechách nouze. Po sametové revoluci se jich při privatizaci urodilo víc, než bylo zdrávo, parádně zmákli i banky, že jim půjčily, a splacení peněz se od nich mnohdy nedočkaly. Naopak protiví se mi ti, co okrádají nemajetné. Příkladem jsou takzvaní šmejdi. Ukecají na předváděčkách především důvěřivé a poddajné důchodce. Prodávají jim předražené zboží, a někdy to skončí i tím, že je připraví o životní úspory. Zatím se ale nenašel ten, kdo by nad šmejdy definitivně vyzrál, vymyslel parádní fintu, aby krachli a museli se začít živit poctivě. Stát je sice krotí, ale výsledek je spíš na dlouhý nos. Říkám si, že by to měl vzít do ruky někdo, kdo se vyzná jak napálit, borec na velkou ránu. Připomeňme si trio takových českých šikulů, kteří měli v hlavě o kolečko víc a věděli jak někoho pěkně oškubat.

Proslulý podvodník mezinárodního formátu Josef Jelínek, přezdívaný Harry, se do povědomí československé prvorepublikové veřejnosti zapsal prodejem hradu Karlštejn americkým průmyslníkům, což mu vyneslo třicet tisíc dolarů zálohy. Ve Splitu, kde se s nimi znovu setkal, jim ještě prodal půjčenou jachtu za deset tisíc dolarů. Celkem na něj bylo podáno pět stovek žalob pro podvody. Nebyl tedy žádné béčko. Ten by si se šmejdy věděl rady a dal jim, jak si zaslouží, za vyučenou. Zdálo se mi, že je prodal do otroctví. Škoda, že to byl jen sen.

Viktor Lustig svůj hochštaplerský majstrštyk, který vešel do dějin, předvedl v roce 1925 v Paříži. Využil toho, co noviny psaly o problémech s údržbou Eiffelovky a že byla postavena jako stavba dočasná. Nechal si u padělatele vyrobit falešnou vládní pozvánku, kterou poslal šesti obchodníkům s kovovým odpadem. Pozval je do hotelu, kde se jim představil jako zástupce ředitele ministerstva pošt a telegrafů. Pak sdělil, že údržba věže stojí pařížskou radnici moc peněz, jak píšou noviny, město si to nemůže déle dovolit platit a chce ji prodat do šrotu. Ale má to být drženo v tajnosti, dokud nebudou všechny detaily vyřešeny. Jemu byla dána odpovědnost vybrat z této šestky poctivých obchodníků jednoho, aby se toho ujal. Pan Poisson, který mu dal tučný úplatek, Eiffelovku získal a zaplatil. A s jeho penězi Lustig vzal draka do Vídně. Pak působil v Americe. Tam přemluvil mafiána Al Caponeho, aby investoval 50 000 dolarů do akcií, že to zařídí. Lustig měl u sebe Caponeho peníze dva měsíce, a poté mu je do posledního dolaru vrátil s tím, že lituje, bohužel to nevyšlo. Ohromen Lustigovým čestným jednáním a poctivostí daroval mu Capone za to 5000 dolarů, což bylo to jediné, o co Lustigovi celou dobu šlo, neboť ve věci akcií nehnul ani prstem. Jen chytře vyčkal. Kdo si počká, ten se dočká.

Podobnou metodu ostatně používali v Čechách podvodníci, kteří slibovali rodičům, že zařídí, aby jejich syna nebo dceru přijali na vysokou školu. Vzali si od nich hned za to peníze. A nedělali v té věci vůbec nic. Když přijetí nevyšlo, peníze rodičům do koruny vrátili. A když to vyšlo, měli vyděláno. Peníze byly jejich. Stačilo tedy jen jako ten Lustig vyčkat.

Třeba by Lustig nyní někomu prodal na šrot českokrumlovské otáčko v zámecké zahradě. V porovnání s Eiffelovkou by to byla pro něj prkotina, věděl by si rady. Nahrálo by mu hlavně, že o likvidaci otáčivého hlediště se v médiích píše a mluví už od doby, co tam stojí jako stavba dočasná.

A co u nás dnes? Třeba vyučený číšník a kuchař Lukáš Kohout byl rovněž docela prima klasa. Vydával se za asistenta poslankyně Hany Marvanové, posléze i předsedy Valného shromážděni OSN Jana Kavana a šmejdil v roce 2002 letadlem po světě na zfalšované objednávky vystavené poslaneckou sněmovnou. Zařizoval letenky i pro jiné poslance a přiživil se. Přišlo se na to, taky na jiné jeho legrácky, a byl podmínečně odsouzen. A pak spoluvydal knihu Falešný asistent na křídlech Parlamentu. U něj si však nejsem jist, že by se chtěl zabývat šmejdy, aby je chytře obral, bylo by to pod jeho úroveň. Nejlíp mu to přece jen sedlo v poslaneckých kruzích.

Jan Vaněček

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Vaněček

O podvodnících a šmejdech

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu