Archiv

Tomáš Tichák

Svět naruby

Před rokem jsem psal o snech vynořujících se z kovidového bezčasí. Sny myslím obvykle vznikají na nezřetelných hranicích mezi vzpomínkou a zapomněním, vzdálenou hudbou a šumem stromů, horami na obzoru a oblaky. Taky se mi jeví, že v průběhu života se ony hranice stále rozšiřují. Asi proto, že smysly ztrácejí ostrost.

Autora, bažícího po čerstvé inspiraci, to ovšem handicapuje. Místo aby si – jak pravili v předscéně V+W – jako intelektuální klaun pohazoval neviditelným míčkem abstraktních představ, podléhá puzení obtěžovat jiné svými přeludy, což přitom sám od jiných nesnáší.

Třeba mě omluví, že se tentokrát jedná o přelud cestopisný.

Po nocích jsem létal od dětství ledaskam, ale sem mířím poprvé. Nevěda jak, ocitl jsem se v městě Pafos, o jehož existenci jsem neměl dosud tušení. Mezinárodní letiště připomíná větší autobusové nádraží. Je ale obklopené palmami a od moře vane na Čecha vlahý únorový vánek. Autem, hybridním ovšem a s volantem vpravo, jsme s hrůzou, jak to ve snech bývá, vyrazili do spleti levotočivých rondelů. Po úzkých serpentinách jsme nakonec šťastně dorazili do dočasného bydliště. Město zářilo pod námi a v dáli za ním se temné moře plynně spojovalo s večerní oblohou...

Doháněl jsem pak znalosti o tomto ostrově. Osídlen byl kočovnými lovci 10 000 let před naším letopočtem. Žili zde zakrslí sloni a hroši, leč kočovníci je všechny snědli. Později se zde našla měď, což vedlo ke slávě i pojmenování země po jejím latinském jméně cuprum, tedy Cyprus. Dle řeckých bájí se zde narodila bohyně Afrodita. Konkrétně z pěny mořského příboje u skaliska Petra tou Romiou. Posléze se dovím, že o místo narození se Kypr pře s Kythérou – co je to však proti rodištím Komenského! Afrodita tu má řadu svatyň i místních názvů. Od Afroditiny lázně ve skále v rezervaci Akamas na severovýchodě ostrova se lze vydat do kopců Afroditinou stezkou.

V archeologickém parku v Pafosu mezi středověkým hradem a novověkým majákem jsou základy antických staveb a zachovalé mozaiky zasvěcené i dalším bájným postavám Dionýsovi, Théseovi, Orfeovi...

O historii Kypru jsem se dočetl, že tři roky před Březnovými idami ostrov daroval Caesar Kleopatře, aby jí ho posléze odebral Octavianus, a to i s Egyptem. Ve středověku byl základnou křižáků, král Richard Lví srdce sesadil místního krutovládce a prodal Kypr templářům – aby jim ho po čase sám zase uzmul. O nadvládu pak bojovali Benátčané s Janovany, v té době se zde odehrává Shakespearův Othello.

Dějiny novodobé jsou taktéž pestré: osmanská nadvláda, obsazení Británií, v roce 1960 vyhlášení nezávislosti. Pokus o převrat řeckou vojenskou juntou, který měl vést k připojení k Řecku, dává Turecku záminku k invazi kvůli ochraně tureckého etnika. Vzniká Severokyperská turecká republika, kterou uznává jediný stát na světě – hádejme který. Ostrov i obyvatelé jsou rozděleni podle takzvané zelené linie. V roce 2004 vstupuje Kypr bez své severní části do Evropské unie. Téhož roku se koná referendum o sjednocení, dopadne nečekaně: Turci jsou pro, Řekové proti.

Ve druhém největším kyperském městě Limassolu jsme zaparkovali u hradu Richarda Lvího srdce. Po nábřeží projela dlouhá kolona troubících aut s ukrajinskými vlajkami. Dověděli jsme se, co se stalo.

Od té doby se snažím ze sna probudit.

Letíme zpět nad Bosporem, proplouvají-li ruské válečné lodě, skrze mraky není patrné. Vracíme se autem z vratislavského letiště. Doma se hned druhý den dovídáme, že do pokojíku pro hosty přijede Oleksandra, studentka lvovské univerzity.

Jinde v tomto čísle se píše o písničce Nebe na zemi. Mně ale v hlavě zní Svět naruby: Možná, že to všechno pravda není / Snad je to jenom zlý sen / Čekám na svoje probuzení / Čekám na nový den.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2022
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Svět naruby

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu